Cechovní kašna v Kamenné ulici v Chebu

V místě křížení ulic Kamenná a Cechovní v Chebu stojí Cechovní kašna.

Webová historická encyklopedie města uvádí:

Pomník cechů, představující postavu mistra, tovaryše a učedníka, navržený sochařem Adolfem Mayerlem, byl slavnostně odhalen v Kamenné ulici dne 6. června 1926 u příležitosti 50. výročí Chebského spolku řemesel a 25. výročí založení Svazu společenstev chebského okresu. Dekorativní mříž zhotovila zdarma firma Hermanna Ernsta a 33 bronzových historických cechovních znaků odlila zvonařská dílna Lorenze Pistoriuse. Slavnostní odhalení kašny bylo ukončeno slavnostním máváním praporem 23 řeznických tovaryšů na louce v Poohří. Po roce 1945 došlo k postupné devastaci kašny a ztrátě několika cechovních znaků. Ty po roce 1990 na své náklady zhotovil a daroval Chebu arch. Gütter a město spolu s bývalými německými spoluobčany v roce 1992 kašnu restaurovalo.

Velmi podrobně o historii kašny specializovaný web o sochařství:

Roku 1924 proběhla soutěž, 6. června 1926 odhalení, v 90. letech byla kašna restaurována. Cechovní znaky odlil Lorenz Pistorius, kamenické práce provedla firma Krader & Höllering, ozdobnou mříž zhotovila firma Hermann Lorenz.

Johann Adolf Mayerl(26.08.1884 – 23.09.1954) navrhl kašnu s šestibokým středovým sloupem zakončeným na vrcholu trojicí postav představující v symbolické jednotě mistra, tovaryše a učedníka. Trojice měla ztělesňovat staré úsloví řemeslníků: „Wer soll Meister sein? / Wer was ersann! / Wer soll Geselle sein? / Wer was kann! / Wer soll Lehrling sein? / Jedermann!“ (Kdo má mistrem býti? Ten, kdo to vymyslel. Kdo má tovaryšem být? Kdo to dokáže. Kdo má učedníkem být? Každý.) Učedník je tu zpodoben jako jinoch čtoucí v otevřené knize. U nohou mu spočívá hmoždíř, z něhož vyčnívá palice, kterou drží v levici. Tovaryš mladistvé tváře přepočítává sukno. Mistr – postarší vousatý muž v pracovní zástěře – svírá srolovanou useň. Mříž zdobilo celkem 33 cechovních znaků, které zdarma odlil chebský zvonař Lorenz Pistorius. Plaketa zobrazovala znak cechu, jeho název a rok založení, do spodního hrotitého zakončení vložil Mayerl svou stylizovanou signaturu AM.

Tříboká kašna se třemi nádržkami byla ovšem nakonec oproti modelu pozměněna. Její původní charakter výrazně v duchu pozdního kubismu či art deco byl v realizované podobě utlumen. Předně se nedostalo na polygonální patky kašny a rovněž přechod mezi soklem a vlastní kašnou získal zaoblený tvar. V tomto ohledu byly úpravy spíše v neprospěch díla a na úkor stylové čistoty. Původně hojně dekorovaná mříž barokních tvarů byla zjednodušena a nové řešení více rezonovalo se sochařskou a kamenickou prací. Na druhou stranu však prvotní pojetí mělo i své výhody. Původně byla mříž lépe propojena s žulovou kašnou a umožňovala volný přístup k nádržkám, kdežto v konečné realizaci mříž nádržky přetíná a v ozdobném dekoru tak musely být ponechány přístupové otvory, aby kašna plnila svoji základní funkci. Při rekonstrukci v 90. letech přibyl rušivý detail, když mříž, původně vynesená na konzolách, se ocitla přímo na obrubě kašny; bezprostřední spojení sochařsko-kamenických a kovářských prvků zde působí poněkud nesourodě.

Historie kašny:

Krátce po dokončení kašny s chebským dudákem se zrodil plán na vybudování další chebské kašny, tentokrát na křížení ulic Kamenná a Cechovní v místě zvaném Fluth, která by měla upomínat na rozkvět zdejších řemesel za časů cechovních. Město na ni na počátku roku 1924 vyhlásilo soutěž. Záštitu nad celým projektem převzala Jednota živnostenských společenstev politického okresu Cheb považující se za nástupce cechovní a řemeslné výroby. K účasti byli jmenovitě vyzváni nejvýznamnější sochaři regionu – vedle Mayerla to byli Willibald Russ, Wilhelm Srb-Schloßbauer, Hugo Uher a Johannes Watzal. Komise za přítomnosti dr. Karla Kühna, konzervátora Státního památkového úřadu pro Čechy, zasedla 10. dubna. První cenu udělila chebskému rodákovi Johannesu Watzalovi z Teplic. Podle komise se nejlépe vypořádal s charakterem daného místa i jeho měřítkem, navíc do svého návrhu důvtipně zapracoval motiv nejvýznamnějšího chebského cechovního svátku tzv. Mávání praporem, které se z privilegia chebského řeznického cechu vyvinulo v oblíbenou lidovou slavnost. Druhá cena byla přisouzena Johannu Adolfu Mayerlovi, jehož návrh shledala komise rovněž znamenitým, leč mu škodilo „…, že ozdobná mříž působí čistě dekorativně a zcela neodůvodněně.“ Výboru pro zřízení pomníku proto komise k realizaci doporučila Watzalův návrh. Oba návrhy pak byly vystaveny ve výloze knihkupectví Gschihay v Chebu. Veřejnost se záhy rozdělila ve dví. Postupně však sílily hlasy ve prospěch Mayerlova návrhu a na nátlak obce živnostníků, která Mayerlův koncept považovala za mnohem názornější, se nakonec přiklonili na Mayerlovu stranu i zadavatelé.

Odhalení kašny se odehrálo ve zcela jiném duchu, než tomu bylo v případě kašny s dudákem. Slavnostní ceremoniál dne 6. června 1926 byl zakomponován do oslav 50. výročí vzniku Chebského řemeslného spolku a 25. výročí existence Jednoty živnostenských společenstev politického okresu Cheb. Velkolepý slavnostní průvod městem byl tudíž ve znamení řemeslných a profesních sdružení, jejichž členové pochodovali v charakteristických kostýmech pod svými prapory, a četných spolků, mezi nimiž vynikali účastníci Egerer G´moins v barevných krojích.

Kašna, která postupem doby zchátrala a přišla i o některé znaky, byla v letech 1990-1992 z iniciativy architekta Siegmunda Güttera z Fuldy a města Chebu restaurována a mříž nahrazena kopií s nově doplněnými znaky. Dnes se na kašně nachází celkem 23 kopií Mayerlových znaků, jejichž rozmístění neodpovídá tomu původnímu; dalších pět znaků doplnil Siegumund Gütter. Originál mříže je dnes uložen ve sbírkách chebského muzea.