Oblastní muzeum v Chomutově

Muzeum v Chomutově užívá několik různých prostor, hlavním objektem je budova, umístěná na nábřeží Chomutovky nedaleko náměstí 1. máje.

Web oblastního muzea uvádí:

Muzejní budova byla součástí jezuitské koleje, založené v r. 1591 Jiřím Popelem z Lobkowicz, majitelem města a vysokým úředníkem císaře Rudolfa II. Celý rozsáhlý areál koleje, sloužící po zrušení jezuitského řádu jako kasárna, byl ze zdevastované podoby zrekonstruován do dnešní podoby kulturního centra. Jeho součástí je kromě veřejné knihovny, galerií Špejchar a Lurago, atria, ateliérů a kluboven i kostel sv. Ignáce. Pro potřeby muzea byla od 70. let upravována budova bývalého domu pro chudé studenty, později jezuitského a státního gymnázia. Budova, postavená na místě parkánu mezi městskými hradbami, je sídlem ředitelství muzea, kromě výstavních sálů jsou zde umístěny depozitáře, přednáškový sál, knihovna se studovnou a technické provozy. Výstavní sály slouží k prezentaci přírodovědných a etnografických sbírek V r. 2002 byla po rekonstrukci zpřístupněna vyhlídková Hvězdářská věž, užívaná jezuity jako observatoř. Dnes je v ní umístěna výtvarná expozice díla malíře Ilji Sainera.

V knize Muzea a galerie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Průvodce po památkově významných stavbách) Jana Galety a kol. (FOIBOS BOOKS s.r.o. ve spolupráci s Asociací muzeí a galeri ČR, Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu a Národním památkovým ústavem 2015) se o budově píše:

Objekt muzea se nachází v areálu bývalé jezuitské koleje a sestává se z podlouhlého křídla a k němu přisazení štíhlé hranolové věže zakončené vyhlídkovou terasou. Pozdně klasicistní fasády byly v sedmdesátých letech 20. století značně zjednodušeny, ale většinu sdružených oken zdobí ještě renesanční ostění. Dům původně postavený jako chudobinec byl součástí jezuitské koleje založené roku 1591 Jiřím Popelem z Lobkowicz. Po roce 1610 fungoval jako seminář pro nemajetné studenty a následně jako jezuitské gymnázium s byty profesorů. Jedná se patrně o jednu z nejstarších staveb ve městě, protože její základ tvoří věž žaláře a strážní věž městského opevnění z konce 14. století, jejíž báň byla v letech 1845-1846 nahrazena hvězdářskou terasou.

Na webu muzea je samozřejmě i historie této instituce:

První zmínka o chomutovském muzeu se datuje k roku 1851, kdy „…vrchní učitel Anton Hübel věnoval obci svou sbírku mincí pro podporu vzdělání na gymnáziu a jako příspěvek k založení muzea a zdejší občan pan Johann Schiefer cennou sbírku minerálů ke stejnému účelu…“ Ovšem ještě šedesát let trvalo, než se město začalo touto myšlenkou zabývat vážně.

Zasedání obecního výboru z 25. února 1911 se usneslo „se šlechetnou jednomyslností“ na založení, podpoře a vybavení Městského muzea pro chomutovský a šebestiánský okres a Muzejní společnosti Chomutov a ustavilo společný obecní a muzejní správní výbor. Ustavující schůzi „Muzejní společnosti Chomutov“ svolal starosta dr. Ernst Storch na 19. říjen 1911. V chomutovském divadle byla za účasti asi 45 přítomných zvolena patnáctičlenná rada, v jejímž čele stál c. k. finanční rada Franz Schindler, projednány a schváleny stanovy a roční členský příspěvek. Provoláním z ledna 1912 společnost vyzvala „vlastence všech profesí a stavů“ ke spolupráci a shromažďování různě rozptýlených přírodních a kulturních památek z města a okolí a jejich ukládání na jednom místě. Byla vytvořena oddělení historické a prehistorické, oddělení pro umění a umělecké řemeslo a knihovna se sbírkou rukopisů a listin.

Záhy se začalo scházet mnoho darů od jednotlivců i institucí. Městskou radou byla společnosti přidělena místnost na radnici, která však brzy svou kapacitou nestačila. Vedení města projevilo pochopení a dalo pro muzeum k dispozici další tři místnosti a také Mnišský dvorek. Přesto trvalo celých dvanáct let, než se nashromáždil dostatek exponátů. Městské muzeum bylo 8. září 1923 za nebývalého zájmu poprvé otevřeno veřejnosti. Vedením byl pověřen plukovník ve výslužbě Moriz Schrötter. Od roku 1932 se stal ředitelem muzea dr. Rudolf Wenisch, od dvacátých let městský archivář. Svou jasnou koncepcí a odbornou erudicí nadlouho předurčil rozsah sbírek a charakter moderní muzejní a archivní práce. Muzeum nezaměstnávalo stálé odborné pracovníky, ale smluvně pro něj pracovala řada ve své době uznávaných odborníků (např. pražský historik umění Josef Opitz, archeolog Helmut Preidl). V roce 1937 měla Muzejní společnost 233 členů, kteří se podíleli na mnoha aktivitách, zejména pak na vydávání chomutovské vlastivědy (Heimatkunde). Největší a nejzdařilejší akcí bylo uspořádání výstavy gotického umění severozápadních Čech v r. 1928, která se stala základem dnešní expozice. Muzeum postupně představilo i barokní a rokokové sbírky, český porcelán, miniatury a rovněž díla žijících výtvarných umělců. Velmi dobře pracovalo i prehistorické a přírodovědné oddělení.

Poválečné období přineslo zásadní změny dosavadního úzkého vztahu muzea ke svému městu. Dr. Wenisch, ač nechtěl, odešel v říjnu 1946 do odsunu. Od léta 1945 zastával funkci ředitele akademický sochař Alois Klouda, který měl opět zpřístupnit sbírky veřejnosti. K tomu došlo 28. září 1946. Postupné budování muzejních sbírek z darů a nákupů nahradily svévolné zásahy a organizační přesuny. V divokých poválečných poměrech pohraničí se tehdy nemálo cenných sbírkových předmětů nenávratně ztratilo, naopak muzeum bez potřebné dokumentace přebíralo majetek odsunutých Němců. V muzeu se nevedla žádná evidence sbírek a to ani těch, které do muzea přicházely nově. Staré německé inventáře se buďto ztratily, či pro jazykovou bariéru nebyly používány. Řadu nejcennějších předmětů přebíraly nahodilým výběrem pražské centrální instituce. Návrat k muzejní práci nastal až příchodem ředitele dr. Emila Puchmajera, za kterého se začaly přepisovat staré dochované inventáře a zapisovat nové sbírky. První inventární kniha z roku 1950 obsahuje 1500 předmětů.

Do muzejních fondů byly začleňovány postupně předměty ze zrušených městských muzeí. V roce 1954 byly předány sbírky bývalého rašelinářského muzea v Hoře Sv. Šebestiána, v r. 1963 sbírky městského muzea v Jirkově, v r. 1964 zbylé fragmenty zámeckých sbírek z Červeného Hrádku, v r. 1965 exponáty z vejprtského muzea, v r. 1966 předměty z přísečnického muzea a kláštera alžbětinek v Kadani. V roce 1972 byly začleněny i exponáty městského muzea v Kadani. Nárůst sbírek přinášela i likvidace desítek obcí, zejména důlní činností a vysídlením. Nesporným kladem byl ovšem rozvoj odborné badatelské činnosti. V rámci reorganizace státní správy k 1. 7. 1960 se stalo muzeum okresní institucí. Ředitel Zdeněk Vachata v roce 1961 částečně zpřístupnil po tři roky uzavřené muzeum veřejnosti, v r. 1963 začal vydávat muzejní čtvrtletník „Památky – příroda – život“, ovšem stálé expozice se návštěvníci dočkali až v říjnu 1965. V roce 1969 byla zřízena ve dvou místnostech na Červeném Hrádku pobočka Památník boje proti fašismu, zrušená počátkem 90. let se změnou užívání zámku.

Bohužel, již od poválečné doby se muzeum díky centralizaci sbírek potýkalo s nedostatkem depozitárních a výstavních prostor. Velkou část zabíraly i archivní fondy města Chomutova. Situace se zlepšila v letech 1955-56, kdy byly archiválie přemístěny do jiných budov. V roce 1971 byl nedostatek depozitářů řešen přestěhováním sbírek do nevyhovujícího františkánského kláštera v Kadani. V roce 1981 se muzeum dočkalo rozšíření prostor opravou poloviny bývalého jezuitského gymnázia, kam se přemístilo ředitelství, muzejní knihovna a konzervátorská dílna, 16. září 1983 otevřelo muzeum dočasně expoziční prostory v Klostermannově ulici. Do definitivních prostor se rozšířilo po roce 1990, kdy po bývalém DPV získalo i druhou polovinu gymnázia a přestěhovalo do něj většinu fondů. K 1. lednu 2003 se z Okresního muzea reformou státní správy stalo Oblastní muzeum v Chomutově, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je Ústecký kraj. Muzejní fondy dnes čítají 29 podsbírek s celkovým počtem 221 tisíc sbírkových předmětů.

Expozice samotná obvyklá oblastnímu muzeu, očekávatelná – místní historie od pravěku po takřka současnost, byť na webu jsou popsány aktuálně pouze dvě stálé expozice:

Expozice Pohledy do pravěku představuje pravěký vývoj na Chomutovsku a Kadaňsku od neolitu po dobu římskou (6. tisíciletí př. n. l.–400 n. l.), především na základě výsledků rozsáhlých archeologických výzkumů lokalit, jež svým významem přesahují hranice regionu. Výstavní sál je rozdělen na svět „živých“ a svět „mrtvých“ s rekonstrukcemi hrobů tří pravěkých kultur.

Neolit a eneolit je zastoupen zejména nálezy z Vikletic, kde probíhal při výstavbě Nechranické přehrady archeologický výzkum: mj. bylo odkryto jedno z největších pohřebišť eneolitické kultury se šňůrovou keramikou v Evropě. Přes 160 prozkoumaných hrobů poskytlo bohatý nálezový materiál. Expozice ukazuje široký repertoár materiální kultury těchto raných pravěkých období.

Doba bronzová je mj. obdobím depotů, tj. hromadných nálezů keramiky nebo bronzových nástrojů, zbraní či ozdob ukládaných do země jako votivní dary – obětiny nebo jako sklady. Expozice ukazuje keramické depoty odkryté šťastnou náhodou v Droužkovicích (celkem uloženo 53–55 nádob, úplně nebo alespoň zčásti se podařilo rekonstruovat přes 30 talířů) a v Čachovicích (s více než 30 šálky), depot bronzových ozdob z Lužice či srpů z Místa.

Starší doba železná je zastoupena především nálezy kultury bylanské. V Polákách bylo odkryto jedno z největších pohřebišť bylanské kultury u nás. Bylo prozkoumáno 54 hrobů různé konstrukce, doloženo mohylové překrytí hrobu a dřevěné komory. Bohaté hroby obsahovaly rozsáhlou keramickou výbavu, bronzové ozdoby, jantarové korálky či železné a bronzové součásti koňských postrojů a dřevěných pohřebních vozů. Také ve Vikleticích bylo doloženo významné bylanské osídlení, mezi nálezy vyniká přes 1 m vysoká zásobnice.

V expozici jsou vystaveny nálezy z dvorce v Droužkovicích, včetně vzácné bronzové plastiky a střepu řecké černofigurové nádoby, a ozdoby a nádoby z dalších nalezišť, mezi nimi mimořádné nálezy z Místa – bronzový„turban“, bronzové zdobené náramky a nákrčník z tenkého plechu či tzv. „Wendelring“ – bronzový nákrčník z krouceného plechu.
Keltské nálezy doby laténské představují bronzové náramky, spony a nánožníky, zlomky skleněných náramků, malovaná keramika z Vikletic, Kadaně, Veliké Vsi či Března. Zajímavým exponátem je také velká zásobnice z Vikletic či kamenný mlýnek z Vilémova vyrobený z křemence z Hradiště u Černovic s otiskem zkamenělé rostliny.

Době římské v expozici dominují dvě lokality: Lomazice a Nezabylice. V r. 1967 bylo na katastru obcí Dolany a Lomazice odkryto pohřebiště s 30 žárovými hroby ze starší doby římské. Nejstarším exponátem této části je tzv. plaňanský pohár, k nejmladším patří železná sekera či mince císaře Constantia II. Figurina ženy představuje germánský oděv.

Z pohřebiště v Nezabylicích jsou vystaveny zbraně – stočené železné meče, kopí a oštěpy, kování štítů, ozdoby – stříbrná jehlice, zlomek stříbrného náramku, bronzové spony či unikátní bronzové vědro s obličejovými atašemi.

Za pozornost také stojí patrně hromadný nález z Hrádečné s železnými zbraněmi – 11 kopími a oštěpy, 4 puklicemi a 5 držadly štítů a vícenásobně ohnutým mečem.

Ve světě „mrtvých“ jsou rekonstruovány hroby tří pravěkých kultur s odlišným pohřebním ritem: kostrový hrob kultury se šňůrovou keramikou z Vikletic, kostrový hrob překrytý mohutnou mohylou kultury bylanské z Poláků a žárový hrob doby římské z Nezabylic.

Jednotlivá období pravěku jsou provázena mapami, na nichž jsou vyznačena významná naleziště.

K expozici byl vydán katalog.

Prohlídka expozice je možná s průvodcem i bez průvodce. Nabízíme také odborný výklad přizpůsobený požadavkům návštěvníka (vhodné zejména pro školy, jejich semináře apod., vždy po předchozí dohodě). Pro školy jsou připraveny pracovní listy.

Druhá stálá expozice nese název František Josef Gerstner.

Samozřejmě se tu střídají aktuální výstavy. A vstupné je na dnešní dobu pár fufníků.