Socha svatého Prokopa, Doksy (původně Rozprechtice u Dubé)

Před památníkem K. H. Máchy stojí omšelá socha, zobrazující svatého Prokopa – jedná se o originál sochy patrona Čechů, horníků a rolníků, která stávala v polích u silnice mezi Rozprechticemi a Dubou.

Kdo nás občas čte, možná zaznamenal, že u kopie této sochy už jsem byl:

Kopie sochy sv. Prokopa v polích u Dubé

Výřez z informační tabule na naučné stezce kolem Dubé

Jak řečeno na infotabuli, originál (údajně sochu na původním místě nechal zřídit roku 1740 Josef Ungermann) byl přemístěn k památníku v Doksech. Všeobecně se tvrdí, že na místě, kde stávala původně – ve Sviňském dole nedaleko Dubé – zavraždil v květnu 1774 mladý jednadvacetiletý Hynek Schiffner z Dubé svého otce a že tato tragická událost se stala o šedesát let později epickým základem básnické skladby „Máj“ Karla Hynka Máchy. O tom, jak to bylo či nebylo, je možno přečíst více zde ->

Infocedule před památníkem K. H. Máchy

Dříve tu údajně mezi dvěma lípami stál na kamenném podstavci kříž. O jeho osudu, ani o datu přesunu sochy na toto umístění, se mi nepodařilo najít ani čárku. Jediný dohledatelný údaj je rok postavení sochy, tím by měl být letopočet 1761. Smutné je, jak v dnešní době funguje tichá pošta a CTRL+C / CTRL+V – jak na již uvedeném odkazu, tak na dalším tady -> jsou informace o soše doprovázeny chybnou fotografií sochy sv. Jana Nepomuckého, která se v Doksech sice také nachází, ale úplně jinde…

Něco málo podrobností z památkového katalogu ->

Pískovcová socha sv. Prokopa se v současné době nalézá na travnatém pozemku před budovou bývalého špitálu čp. 150 v Doksech (Hirschberg). Čelem je socha natočena ke vstupu do špitálu.

Do Doks, před budovu bývalého špitálu (dnes Památníku K. H. Máchy), byla statue přenesena bez souhlasu a vědomí MK ČR. Na původním místě se v polích u Dubé v současnosti nalézá kopie zhotovená v roce 1988 V. Snížkem.

Socha sv. Prokopa v Doksech spočívá na betonovém fundamentu, na kterém je osazen hranolový podstavec s patkou, střední částí s reliéfní výzdobou (postavy českých zemských patronů) a masivní profilovanou římsou. Čelní stěna střední části podstavce nese reliéf mučednické smrti sv. Jana Nepomuckého. Světec je zde znázorněn ve svém obvyklém ikonografickém typu, v kanovnickém odění, ležící před stylizovaným dvouobloukovým mostem se středním pilířem. Levá boční stěna v ploše obsahuje reliéf představující sv. Vojtěcha. Světec je zde zobrazen v obvyklém biskupském odění, s mitrou na hlavě, pláštěm sepnutým na prsou. Ve své levici drží u těla biskupskou berlu a pravici má vztyčenu vzhůru v gestu žehnání. Pravou boční stěnu zdobí reliéf sv. Václava. Světec je zde zachycen v kontrapostu s volnou pravou nohou, v obvyklém knížecím odění s pancířem, pláštěm přes ramena a knížecí čapkou na hlavě. Ve své pravici přidržuje žerď praporce, který je rozvinut za světcovou hlavou. V levé ruce přidržuje světec štít s orlicí.

Vrcholová socha sv. Prokopa spočívá na nástavci s konkávně projmutými stěnami. Světec stojí oběma nohama (s pokrčenou levou nohou na těle poraženého ďábla (s velikou hlavou, výraznými odulými rty a velikýma ušima, z krku ďáblovi splývá železný novodobý řetěz). Světec je oděn v obvyklá opatská roucha s pláštěm přehozeným přes ramena a sepnutým na krku, s opatskou mitrou na hlavě. Tvář světce s kratším dekorativně ztvárněným vousem je lemována delšími vlasy splývajícími na ramena. Pohyby obou rukou (levá u těla, chybí od zápěstí a pravice vztyčená vzhůru) naznačují, že v nich světec držel jistě kopí, kterým ďábla pod sebou probodával.

Originál sochy sv. Prokopa naproti památníku K. H. Máchy v Doksech

Pokud jsem schopen posoudit, na soklu sochy jsou výjevy, vztahující se ke svatým – zemským patronům (ani to není nikde popsáno). Na čelní straně sv. Jan Nepomucký, vpravo sv. Václav, vlevo sv. Vojtěch (?). Zadní strana podstavce je holá.

Reliéf sv. Jana Nepomuckého

Reliéf sv. Václava

Celkový pohled na pravou stranu sochy

Sv. Vojtěch (?)

Celkový pohled na zadní stranu sochy před památníkem K. H. Máchy

Jinak na skutečnost, že socha je podle internetových zdrojů restaurovaná, to zrovna moc nevypadá. Asi je to dávná historie, kterou přemohl zub času, eroze, mechy a lišejníky…