Busta Václava Jindřicha Veita u vstupu do divadla K. H. Máchy v Litoměřicích

Vlevo od vstupu do divadla K. H. Máchy v Litoměřicích je na fasádě na nízkém sloupku umístěna mramorová busta Václava Jindřicha Veita.

Jedná se o nepůvodní umístění torza pomníku hudebního skladatele a pomník je tak nějak skryt zrakům běžných návštěvníků města, divadelní nádvoří není zrovna korzem.

V knize Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice se píše (výběr z obsáhlého textu):

Po levé straně před hlavním vchodem Městského divadla Karla Hynka Máchy spatříme bystu hudebního skladatele Václava Jindřicha Veita (180-1864). Není to původní kolace, nejde ani o ucelené dílo, ale o dochovaný fragment pomníku. Po jeho rozebrání v roce 1939 bylo velmi šťastné trvalé umístění jeho zbytku právě před divadlo.

Autorem bysty byl mladý osmadvacetiletý sochař Alois Rieber (1876-1944). Narodil se 16. ledna 1876 v Bečově nad Teplou u Karlových Varů. V letech 1894 až 1901 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxmiliána Pirnera (1854-1925), Václava Brožíka (1851-1901) a Josefa Václava Myslbeka (1848-1922). Po studiích podnikl řadu cest (Itálie, Francie, Německo, Anglie, Belgie, Holandsko), v roce 1927 byl jmenován profesorem modelování, figurálního kreslení a kreslení aktu na Německém vysokém učení technickém v Praze. Návrhy jeho pomníků byly realizovány v Praze, Teplicích, Podmoklech. Národní galerie vlastní jeho plaketu Jana Evangelisty Purkyně, z volné tvorby připomínáme sochu Šermíře s rapírem.

Architektonický návrh celého pomníku provedl Antonín Hellméssen (Hellmehsen, 1854-1930). Narodil se v Roudnici nad Labem 23. května 1854. Architekturu vystudoval na Německém vysokém učení technickém v Praze. Potom působil jako architekt ve Vídni, později přešel na Uměleckoprůmyslovou školu ve Štýrském Hradci. V letech 1885 až 1904 působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a současně na pražské Akademii vyučoval perspektivu. Z jeho realizací připomeňme pomník sochaře Emanuela Maxe ve Sloupu v Čechách. Byl členem kuratoria Moderní galerie v Praze. V roce odhalení litoměřického pomníku natrvalo odešel do Halle u Inšpruku, kde se stal ředitelem uměleckoprůmyslové školy. Zemřel v Klauseni v jižních Tyrolých 3. dubna 1930.

Odhalení pomníku proběhlo 29. června 1904. Z množství hostů jmenujme kromě vdovy také A. Riberu a Veitova vnuka Rudlofa (Ralfa) Veita (1892-1979), tehdy dvanáctiletého budoucího architekta a grafika. Tehdy předpubertální chlapec ještě netušil, že při studiu architektury bude právě u profesora A. Ribery studovat kresbu aktu.

Pomník vydržel na svém místě do roku 1939, kdy byl nacisty odstraněn. Rudolf Veit ve svých pamětech uvádí, že jeho demontáž  představitelé „nových pořádků“ zdůvodňovali tím, že brání ve výhledu při jízdě autem. Pravý důvod se Veit nikdy nedozvěděl. Ale jak nás učí zkušenost: vše mohl zavinit jediný snaživec, který upozornil, že u příležitosti převozu základního kamene z Řípu pro stavbu Národního divadla napsal pro stočlenný mužský sbor opus Na Prahu, jenž byl v tento den také realizován. Ale také to mohla být docela jiná „informace“…

Na příkaz „Velké strany nacistů“ NSDAP byl pomník rozebrán sochařem Franzem Karlem Pechwitzem, který v letech 1931 až 1939 pracoval v kamenickém závodě svého otce na Adalbertově (Vojtešském) náměstí. Po válce, kdy Pechwitz žil ve Veitshöchhemu u Würzburgu, se Veitovi omluvil.

Nacisté se nikdy k pomníku nevyjádřili, že by jim vadil ideově, a dokonce slibovali, že bude po válce opět vztyčen v některém z městských parků. Válka ale dopadla jinak, než si představovali. Jenže na pomník si nevzpomněla ani strana vítězů, časem byl zničen a pouze v litoměřickém muzeu se dochovala Reiberova busta.

Ta byla na náklady města zrestaurována akademickým sochařem-restaurátorem MgA. Vítězslavem Mudruňkou a slavnostně odhalena 14. září 1999.

Skladatel Václav Jindřich Veit se narodil v Řepnici, dnes součást obce Libochovany, 19. ledna 1806. Zemřel ve svém domě na Mírovém náměstí v Litoměřicích 18. února 1864.