Socha svatého Kryštofa na Mezibraní u kruhového objezdu v Litoměřicích

Na travnaté ploše poblíž kruhového objezdu ulic Mezibraní, Dlouhá, Na Valech a Na Kocandě v Litoměřicích stojí moderní socha svatého Kryštofa.

V knize Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice se píše:

Přehlédnout se nedá. Stojí na vysokém soklu z dálky připomínající barokní skulptury či plastiky. Přistoupíme-li blíž, napadne nás sice, že jde o světce, ale dost těžko na první pohled rozpoznáme o kterého. Navíc poznáme, že jeho uhlazenost a jednoduchost v provedení vypovídá o díle mladém, prakticky dnešním. Světec stojící v mírném kontrapostu je oděný do jednolitého šatu přiléhajícího k tělu, u hlavice sloupu mírně zřaseného. Hlavu s bohatými kadeřemi má pootočenou k levému rameni a obě ruce mírně zdvižené do výše ramen. Na levém rameni pak nese jakousi kouli. Za povšimnutí stojí mistrovsky zvládnutý odhodlaný výraz světcovy tváře s plnovousem.

Teprve když víme, že dílo zobrazuje legendárního mučedníka ze 3. století Kryštofa, můžeme konfrontovat atributy s tradicí a pokusit se domýšlet autorův myšlenkový záměr. Porozumět akademickému sochaři Jakubu Vlčkovi není snadné. Legendární vyprávění o sv. Kryštofovi se značně liší v církvích východních od západního církevního okruhu. Nevíme, z které legendy umělec vycházel, ba ani je všechny neznáme.

Nejrozšířenější příběh má blíže ke klasické pohádce než k legendě. Vypráví o obrovi Reprobus, který toužil sloužit pouze největšímu z králů. Jenže ten, který byl největší, se bál ďábla. Reprobus se tedy přidal k ďáblovi. Jenže ten se zase bál kříže. Na radu poustevníka pak přenášel pocestné přes rozvodněnou řeku, aby tak sloužil Kristu. Tak přenášel i dítě, které bylo čím dál tím těžší. Nakonec se ukázalo že dítě je samotný Ježíš. Ten potom sám obra pokřtil a dal mu jméno Christophorus. Na důkaz, že dítětem byl samotný Kristus, vyrašila zazelenala se Kryštofova hůl.

Svatý Kryštof bývá v zemích Českých vyobrazován ponejvíce v nástěnné malbě románské. Většinou jde o světce opírajícího se o mohutnou hůl, někdy kmen stromu (ten je občas zelený), na ramenou nese malé dítě – Ježíška.

V moderní době se stal patronem motoristů. To je, vzhledem k jeho toposu (umístění) poblíž rušné kruhové křižovatky, přímo symbolické.

Náš litoměřický ovšem žádnou hůl nemá a místo dítěte nese na levém rameni jakousi kouli. Zda ona koule je symbolem tíhy Ježíška či jeho budoucího poslání, se můžeme jen domýšlet. Stejně tak jako hůl, kterou lze v představách spatřit v pravé ruce. Její poloha u ramene a sevřená pěst přímo vybízí v představě diváka onu hůl svatému Kryštofovi do dlaně vsunout. Dílo vzniklo na 1. mezinárodním sochařském sympoziu v Litoměřicích v roce 2007. V každém případě jde o skvělou soudobou figurální skulpturu, která je ozdobou daného prostoru.

Její autor, akademický sochař Jakub Vlček, se narodil 9. května 1979 v Českých Budějovicích. V letech 1993 až 1997 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ateliéru řezbářství, v roce 1997 započal studia na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru figurálního sochařství a medaile u profesora Michala Gabriela, roku 2002 studoval na Akademii di Bella Arti v Ateliéru sochařství u profesora Franco Franciho a Piera Balociho, potom v ateliéru na pražské Akademii architektury u profesora Emila Přikryla, studia zakončil diplomovou prací na pražské Akademii u profesora Jana Hendrycha v letech 2003 až 2004.