Plácat teď o vedru a suchu, když se každý cítí jako mezi velbloudy, vypadá nepatřičně. Ovšem jen do té doby, než si člověk uvědomí, že takhle sucho a takhle málo vody v řekách bylo naposledy někdy po II. světové válce. Takže většina pamětníků byli školní nezletilci, nebo na to zírali ještě z proutěných kočárků. A to už myslím stojí za zaznamenání a především za vyfocení.
Je mi jasné, že se nikdo jen tak nebude trmácet k řece (v tom vedru!) jenom proto, aby viděl, že tam už skoro nic není. No a nejen jim mám právě možnost dopřát pohled na současné Labe přímo pod děčínským zámkem. Pohled je ze zámeckého parkánu na soutok Labe, Ploučnice a odtoku ze Zámeckého rybníka. Při pohledu na to zvadlé Labe je zajímavé si uvědomit, že toto je aktuálně prakticky všechna voda z Čech, která přitekla z Krkonoš, části Vysočiny nebo ze Šumavy. Každý zdatný chlapík nebo lepá děva by to přebrodili sotva po pás (když tedy netrefí nějakou tu tůň). Není divu, že jsou Němci za kopcem smutní.
Ten čůrek zleva, co slouží jako brouzdálko je Ploučnice. Vpravo přítok z rybníka. Uprostřed soutoku se vynořilo nové souostroví, které už se zdatně zelená. Většinou bývá k vidění jen pár dní v roce.
Obvykle hladina vody bývá někde u paty těch schodů v protějším břehu. Pokud ovšem vzpomeneme na rok 2002, byla tehdy voda až nahoře na nábřeží v přízemí domů – cca rozdíl 11 metrů.
Břehy jsou vyprahlé a hladina stále ještě klesá….
