Hrobka rodiny Richterů na hřbitově u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Raspenavě

Na hřbitově v Raspenavě na jih od kostela Nanebevzetí Panny Marie stojí honosná hrobka rodiny Richterů.
Vlastně vypadá zdobněji a zajímavěji než samotný kostel, ovšem informací je poskrovnu. V Památkovém katalogu jen zmínka:

Součástí areálu je hřbitov obehnaný ohradní zdí s bránami, novogotická hrobka podnikatelské rodiny Richterů, farní budova a torzo staré fary.

Stejně tak skoro nic na wiki:

Uvchodu na hřbitov se nachází novogotická hrobka významného textilního magnáta a politika Josefa Antona Richtera a jeho rodiny (viz např. kronika města), projektovaná roku 1895 autorem nových radnic v Liberci a Frýdlantě Franzem von Neumannem. 

Detaily nikde. O reliéfní výzdobě na schodišťovém přístavku (na jedné straně zřejmě snímání z kříže, na protější zmrtvýchvstání), o sochách na průčelí (jedna svatá s knihou, kalichem a křížem, druhá s kotvou – snad svatá Filoména?), o vitrážích, reliéfu Panny Marie na průčelí, o zvonici, o kovových vývodech pod rozbitými lavicemi před vstupem, o sochách mimo hrobku či o dalších hrobech rodiny směrem do nitra hřbitova. Možná existuje nějaké odborné pojednání, možná něco ví nějaký místní písmák – ale já nejsem schopen nic víc najít.

Aktualizace – v časopise Patron – Informacích přátel drobných památek Jizerských hor (číslo 19, 1/2008) je zveřejněn následující text:

Pseudogotická hrobová kaple Gustava Richtera na raspenavském hřbitově.

Gustav Richter von Wittig
* 24. 2. 1839 Luh/Mildenau
† 24. 1. 1914 Luh/Mildenau

Gustav Richter absolvoval gymnázium v Praze-Novém Městě, ale vzhledem k nadání pro technické obory mu otec Anton Richter umožnil studium na reálce v České Lípě. Po návratu do otcova podniku navštívil nejvýznamnější evropské přádelny. Vybaven bohatými zkušenostmi se stal tvůrcem podniku, ve kterém od základu změnil pracovní proces. Jeho zlepšení se ujímala i v jiných firmách. Gustava Richtera tak lze označit za průkopníka na poli přádelnictví česané příze. Od roku 1875 byl Gustav Richter členem obecního i okresního zastupitelstva, řadu let působil jako prezident Průmyslového vzdělávacího spolku v Hejnicích (Industrieller Bildungsverein) a své síly a prostředky dával ve prospěch raspenavské školy, živnostenské pokračovací školy a několika nadací. Založil Elektrárnu pro pohon a světlo (Elektrizitätswerk für Kraft und Licht) či ovocný sad nad zastávkou Luh (1902-1903), inicioval také přestavbu kostela (viz text tabulky).

Zum
Dankbaren Gedenken
an Diejenigen welche für den Neubau
dieser Kirche als Stifter und Gründer
den Betrag von 145 544 Kron. widmeten.
Stifter:
Se. Excellenz Graf Franz Clam Gallas, Gemeinde
Mildenau, Gemeinde Raspenau, Gustav Richter
Edler v. Wittbach, Anna Richter Edle v. Wittbach,
Felix Heintschel Edler v. Heinegg, Jenny
Heintschel Edle v Heinegg, Ernst Edler v. Sigmund,
Elsa Edle v. Sigmund, Alfred Richter
Edler v. Wittbach, Johanna Richter Edle v. Wittbach,
Dechant Franz Wildner, Marie Richter,
Marie Würfel, Marie Richter, Volksverein
Mildenau, Josef Jaekel und Frau, Mar. Richter,
Johanes Pohl.
Gründer:
Gemeinde Mildeneichen, Gemeinde Karolinthal,
Oswald Jaekel und Frau, Anna König,
Marie Jäger, Martha Killmann, Ignaz Ressel,
Josef Wildner, Juliane Wildner, Franz Wildner,
Julie Wildner, Helene Nicht, Marie Seibt,
Auguste Knirsch, Anna Effenberger, Veronika
Altmann, Gisella Salomon, Hermine Ulbrich,
Johanna Gläser, Josef Neumann, Johann Hurt.
15. September
1907

V roce 1905 ocenil Richterovy zásluhy o přádelnictví císař (řád Železné koruny III. Třídy) a další rok jeho humanitární aktivity i papež Pius X. (komturský kříž řádu sv. Řehoře). Dne 30. listopadu 1908 Gustava Richtera povýšil císař František Josef I. do šlechtického stavu s přídomkem šlechtic z Wittbachu (Gustav Richter von Wittbach). Obce Luh, Lužec a Peklo mu udělili čestné občanství.

Z manželství Gustava Richtera s Annou Bendovou, uzavřené roku 1863, vzešly tři děti: syn Gustav Alfred, dcery Leontine Johanna Anna (provdaná za Felixe Heintschela, šlechtice von Heinegg, ve Vídni) a Elizabeth Pauline Maria (provdaná za Ernsta, šlechtice von Sigmund, ve Frýdlantu.

Po smrti Gustava Richtera v roce 1914 byly jeho ostatky uloženy v rodinné hrobce.

Při psaní příspěvku byl použit text medailónu Gustava Richtera z knihy P. D. Vinkláta a Dany Filipové „Raspenava-město na Smědé“