Hrad Roimund

V katastru obce Bílý Kostel nad Nisou, 5 km jihozápadně od Chrastavy na ostrožně Vápenného vrchu, se nacházejí zbytky gotického hradu Roimundu (alternativně také Rajmund, Roymunt či Roynungen), který měl kdysi strážit stezku z údolí Nisy přes pohoří Ještědu na západ k Jablonnému v Podještědí.

Historie hradu není příliš dlouhá, ale patří k těm lépe zdokumentovaným. Dnes se má za to, že zvláštní jméno nese hrad z vděčnosti zakladatele hradu Jana z Donína, který získal svolení k jeho stavbě od markraběte Karla (pozdějšího krále a císaře Karla IV.) na přelomu let 1342 a 1343. Jméno by tak mělo být francouzského původu, ze slov Roi (král) a Mont (hora), s ohledem na Karlovo francouzské vychování. Starší prameny ovšem připouštějí možnost, že někdo z členů zakladatelského rodu se jmenoval Raimund a hrad dostal jméno po něm… V písemných pramenech se hrad uvádí také jako Roynungen, Ronnenburg, Roymunth a Roimund.

Jak dokládají písemné prameny, stavba probíhala rychle, za něco více než čtyři roky hrad již stál. Např. zápis Jana z Gubenu, písaře města Žitavy hovoří o tom, že stavba hradu Romungu Janem z Donína byla ukončena 17. září 1347 (patrně datum dokončení stavby nebo jejího vysvěcení). Synové Jana z Donína, Bedřich a Jan, prodali kolem roku 1390 otcovské dědictví svým příbuzným Jindřichovi a Vilémovi z Donína, synům Jindřicha III. z Donína. Roimund připadl mladšímu Vilémovi, který hrad držel až do roku 1414.

Od konce 14. století byla oblast sužována loupežnými tlupami Jana z Vartenberka, které snad dokonce zaútočily i na Roimund. Donínové se proto obrátili na lužická města se žádostí o vojenskou pomoc, jíž se jim také dostalo v podobě hotovosti hejtmana Petra Wuntsche. Střetnutí však dopadlo tak, že sám Wuntsch byl nakonec na Roimundu obléhán, načež Lužičané hrad Janovi z Vartenberka vydali výměnou za volný odchod. To se stalo roku 1414 a od té doby se stal Roimund na řadu let obávaným loupežnickým sídlem. Posádka Roimundu dlouho velice škodila lužickým městům, avšak situace se změnila, když oběma stranám vyvstal společný mocný nepřítel – husité.

Již od roku 1420 operovaly v severních Čechách husitské šiky, velké nebezpečí ale pro oblast Žitavska představoval až příchod Bočka z Poděbrad. Pod jeho vedením byli Lužičané roku 1424 kališníky poraženi v bitvě u hradu Karlsfiedu (Nového hradu) a aby svoji pozici v oblasti co nejvíce stabilizovali a napříště podobným událostem zabránili, poslali na vlastní náklady na dosud vartenberský Roimund 50 mužů pod vedením Hanse Foltsche z Torgavy. Foltsch však nedostával pravidelný žold, takže nakonec na podzim roku 1428 rozezlen vyrazil proti Zhořelci. Zde zajal několik měšťanů, které uvěznil na Roimundu. Lužičané byli nakonec donuceni se s Foltschem smířit, načež byl velitel hradní posádky vyměněn.

Po husitských válkách se stal zdejším pánem Roimund Hlaváč z Donína, který jej i s obcemi Bílý Kostelec nad Nisou, Andělská Hora, Zdislava a částí obce Křížany prodal Václavu z Donína. Zda hrad ještě stál, není zcela jisté, protože se roku 1431 mohl stát jedním z cílů výpravy husitů namířené proti Grabštejnu. Spíše však stále sloužil jako základna pro nájezdy pánů z Donína do Lužice, a patrně proto jej po vykoupení či eventuelním dobytí Lužičané zbořili.

Pokud o vzniku hradu víme přesně a podrobně, zánik hradu není v písemných pramenech doložen. Roku 1454 se již uvádí jen „vrch Roimund“ a v listině krále Jiřího z Poděbrad z roku 1460 se hovoří o zbořeném hradu Roimundu. Hrad nebyl nikdy obnoven, avšak ještě po dlouhá léta sloužil jako základna různých loupežných rot, které sužovaly široké okolí. Zbavil se jich až Mikuláš II. z Donína, který přitom nechal zničit prostory „starého hradu“. Oním „starým hradem“ se pravděpodobně myslí hrad Roimund, který se jako pustý uvádí ještě ve výčtu majetku Jiřího Mehla ze Střelic z roku 1584.

Dnes tady toho k vidění moc nezůstalo. Pokud znáte Krásný Buk, stačí ho víceméně vynásobit dvěma… Terénní dispozice je velmi podobná – pahorek za valy a příkopy, na něm pár kamenných zbytků a všude jen vzrostlé stromy, zabraňující výhledu a zakrývající poslední zbytky, které by mohly poskytnout představu, jak to tu asi mohlo vypadat. Nechme tedy promluvit opět odborné prameny:

Areál oválného půdorysu (cca 60 x 40 m) obíhal na přístupové jižní, východní i severní straně val a příkop; pouze na západě, kde je svah velmi prudký, nebylo této ochrany zapotřebí. Opevnění jednodílného hradu bylo poměrně konzervativní. Tíha obrany spočívala na více než 2 metry silné a více než 10 m vysoké plášťové hradbě, kterou ještě obíhal asi 3 m široký parkán. Zásobování hradu vodou zajišťovala cisterna vyhloubená v parkánu na severu. Hlavním objektem hradu byl rozměrný palác, stojící v severní části hradního nádvoří, připojený k plášťové zdi.

Nejvýraznějším reliktem hradu Roimundu je část mohutné plášťové hradby, dosud dochovaná do značné výšky na západě. Mimoto se z hradu dochovaly výrazné reliéfní nerovnosti, příkop a val.

Ke hradu je možno dorazit z mnoha stran, po turistických značkách od Jítravy, od Bílého Kostela, od Chrastavy, z Kryštofovoa údolí – nejsnazší a nejkratší cesta vede po modré z místa zvaného Na Rozkoši.