Kostel Navštívení Panny Marie v Hejnicích

Dominantu města Hejnice tvoří ze všech stran viditelná dvojice věží, patřící místnímu kostelu Navštívení Panny Marie.

Nezaměnitelné panorama, viditelné nejen z okolí města, ale i ze skalních vyhlídek nad ním. K nebi vztyčené dva prsty u bývalého kláštera, významné poutní místo. A jako obvykle – ať už je kolem příroda sebekrásnější, ať už je architektura sebeúžasnější a význam místa jakýkoli, nepodařilo se mi tu sehnat nic, co by stálo za zmínku. Žádné výpravné knihy s podrobnostmi o historii, žádné opulentní obrazové publikace. Alespoň že v interiéru kostela jsou popisky, informující o viděném.

Stručně na městském webu:

Chrám Navštívení Panny Marie je národní kulturní památkou České republiky.

Podle místní legendy žil v blízké vesničce Lužec, dnes část Raspenavy, chudý řemeslník, sítař a řešetář, se svou nemocnou ženou a dítětem. Jednoho dne roku 1211 (podle některých pramenů již 1159) hledal v hejnickém lese dřevo na práci a pod třemi lípami na břehu říčky Smědé usnul. Ve snu spatřil lípu zalitou září, na větvích seděli andělé. Jeden z nich mu řekl: „Jsi na zázračném místě, na kterém se zalíbilo Otci. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“

Řemeslník, který nabyl přesvědčení, že nešlo o pouhý sen, zakoupil při nejbližší návštěvě Žitavy dřevěnou sošku Panny Marie, položil ji s úctou a bázní do dutiny staré lípy (podle jiné verze ji zavěsil na určený strom), pomodli se před ní a prosil Boha o pomoc. Potom přivezl svoji ženu a dítě a společně prosili matku Boží o přímluvu u Boha. A podle legendy se jeho žena i dítě skutečně uzdravily.

Když věhlas Hejnic jako poutního místa stále rostl a počet poutníků nadále vzrůstal, byl koncem 17. století ke kostelu přistavěn ještě františkánský klášter, který byl po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2001 otevřen jako Mezinárodní centrum duchovní obnovy, které slouží Vám, poutníkům.

Původně zde ve 14. století stál malý dřevěný kostelík, který byl postupně rozšiřován. Nejcennějším předmětem je dřevěná gotická plastika Černé Madony z roku 1380. Před chrámem stojí Mariánský sloup z roku 1695. V místě najdeme i cenné umělecké sochy z období baroka – sochy sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého a boží muka. V chrámu je také umístěna expozice Hejnického Betlému z 18. století, jehož tvůrce je neznámý. Prokazatelně se však jednalo o místního umělce, protože Betlém zachycuje výjevy ze života františkánů a zobrazuje okolí Hejnic.

Podrobnější info je pak třeba hledat na netu na příslušných webech. A občas čeká překvapení – plocha bude využita do nově budovaného centrálního náměstí…

Z wiki a dalších zdrojů:

Kostel Navštívení Panny Marie (nesprávně označován i jako bazilika) je barokní kostel při františkánském klášteře v Hejnicích. Nachází se na místě starého poutního místa jehož počátky sahají do 13. století. Bývá někdy nazýván bazilikou, ovšem proces povýšení kostela na baziliku minor nebyl ještě dokončen, zůstal před vypuknutím druhé světové války na úrovni diplomatického protokolu. Je zřejmě jedním z nejstarších mariánských poutních míst v litoměřické diecézi. Uctívána je zde gotická, 38 cm vysoká, soška Panny Marie nazývaná Sličná Matka (latinsky Mater Formosa či Maria Formosa).

Zpráva o zázračném uzdravení (viz výše) se brzy roznesla a lidé začali na tomto místě prosit o pomoc. Údajně v roce 1211 se rozhodli lípu pokácet a na jejím místě zbudovat dřevěnou kapličku. Již roku 1252 byla na jejím místě postavena kaple kamenná. Postupem času však sílil proud poutníků a kaple tak byla neustále rozšiřována. Na konci 13. století jeden z rodu Biberštejnů, držících celé frýdlantské panství, dal postavit kamenný gotický kostel, jehož části datované na rozhraní 13. a 14. století jsou uchovány v nynějším baroknímu chrámu. Tento poutní kostel je písemně doložen k roku 1346. Od té doby přicházejí do Hejnic poutníci ze širokého okolí. Roku 1469 obdržel mariánský chrám v Hejnicích od papežského legáta Rudolfa odpustky.

Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498 míšeňským biskupem Janem ze Salhauzenu. To bylo frýdlantské panství již dlouho ve vlastnictví Biberštejnů, kteří jej získali od krále Přemysla Otakara II. roku 1278.

Po smrti Kryštofa Biberštejna připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který Frýdlantsko prodal v roce 1558 protestantskému šlechtickému rodu Redernů za 40 000 zlatých. Ti podle tehdejšího práva změnili všechny kostely na svém panství na protestantské. Kvůli četným katolickým poutím z okolních panství to však v případě hejnického kostela nebylo možné a tak kostel rovnou uzavřeli. Poutníci proto vykonávali pobožnosti před zavřenou mariánskou svatyní. Poutníkům nebyl kostel otevřen dokonce ani na žádost císaře Rudolfa II. z roku 1591. Roku 1609 odvezla Kateřina z Redernu celý majetek kostela včetně sošky madony na liberecký zámek. Ten 2. května 1615 vyhořel, hejnická soška však zničena nebyla a ještě téhož roku Kateřina z Redernu sošku odvezla do Hejnic a vlastnoručně ji umístila na původní místo. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 Redernové z Čech odešli.

Panně Marii Hejnické byla zasvěcena 11. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Kaple byly stavěny v letech 1674–1690.

Panství koupil roku 1622 vojevůdce Albrecht z Valdštejna a kostel znovu otevřel. Vévoda byl zavražděn roku 1634 a panství po něm získali roku 1636 Gallasové. Za jejich panování dosáhla proslulost Hejnic svého vrcholu – na některých poutích se údajně sešlo až 7000 věřících a roční návštěvnost místa se v 17. století pohybovala okolo 80 000 poutníků. Protože těch stále přibývalo, rozhodl se hrabě František Ferdinand z Gallasu roku 1692 pozvat řádové bratry františkány, aby poutníkům sloužili jak po duchovní, tak i hmotné stránce. V letech 1692 – 1696 byl pro ně vystavěn čtvercový klášter podle návrhu italského architekta jménem Marco Antonio Canevalle. Po smrti hraběte 4. ledna 1697 pokračovala jeho manželka Emerenciána v rozšiřování komplexu. Pod místem zjevení byla roku 1698 pod dohledem Jana Václava Gallase zbudována třídílná rodinná hrobka. Jedna z krypt patří rodu Gallasů, druhá jejich nástupníkům Clam-Gallasům a třetí františkánům.

Roku 1721 bylo požádáno o výstavbu barokního chrámu spolu podle plánů Tomáše Haffeneckera. Podle pozdějších záznamů se však kostel stavěl podle plánů Johana Bernarda Fischera z Erlachu. Protože na původním skalisku nebylo dost místa, byl ze staršího gotického kostela zachován jen presbytář, který dnes tvoří pravé (východní) rameno příční lodi. Hlavní loď byla postavena napříč, v severojižním směru, na místě zasypané strže. Chrám s kapacitou pro 1 000 poutníků byl slavnostně vysvěcen 1. července 1725.

Za vlády Marie Terezie a Josefa II. chrám chátral, stříbrné bohoslužebné nádoby byly odvezeny do Vídně. Kostel byl téměř zcela vybrakován a jeho dveře byly zapečetěny. Až počátkem 20. století byla zrekonstruován na náklady hraběte Clam-Gallase – ty tehdy dosáhly 200 000 korun. Zároveň také došlo k obnovení tradičních poutí. V letech 1904–1906 byl Andreasem Grollem vymalován strop, od května 1914 zvonily ve zvonicích dva nové zvony. Ty však byly za první světové války sňaty a roztaveny. Stejný osud čekal kostelní zvony i za druhé světové války. Po jejím skončení začali poutníci hejnickou Pannu Marii nazývat „strážkyní pohraničí“ a tento název se brzy ujal. Poutě do Hejnic tak získaly nový rys. Roku 1950 byl klášter zrušen a přeměněn na internační a poté centralizační pro mužské duchovní z celého Česka. Během 50. a 60. let sloužil jako ubytovací pro řeholní sestry, které odtud odcházely pracovat do místní porcelánky a textilky. Z kláštera se v 70. letech 20. století stala ruina a do kostela samotného zatékalo.

V roce 1990 došlo za nového faráře Miloše Rabana k celkové rekonstrukci kláštera a jeho přeměně na „Mezinárodní centrum duchovní obnovy“. Opravenou budovu kláštera pak znovu požehnal 5. ledna 2001 zástupce Svatého stolce apoštolský nuncius arcibiskup Giovanni Coppa.

Chrám je k jihu obrácená barokní stavba s dvojicí věží v průčelí. Má půdorys kříže s postranními kaplemi, pravé příčné rameno kříže je tvořeno zbytky původního gotického kostela. Je 50 m dlouhý, 37 široký a 35 m je výška jeho kopule.

Soška Panny Marie Hejnické v pozlacené skříňce na hlavním oltáři pochází zhruba z osmdesátých let 14. století. Vzhledem k její na gotiku neobvykle usměvavou tvář je nazývána Mater Formosa – Sličná matka. Soška měří 38 cm na výšku. Samotný hlavní oltář je dílem sochařů Jana Hájka z Mnichova Hradiště a I. Brenera z Liberce. Pozadím oltáře je iluzivní freska od Josefa Kramolína z Bohosudova z roku 1787. Jen málokterý z návštěvníků si na první pohled všimne, že tu oltář ve skutečnosti nestojí, ale je jen namalovaný.

Ve východní boční kapli se nachází křídlový skládací oltář z konce 15. století, používaný jako polní na vojenských taženích Albrechtem z Valdštejna a věnovaný kostelu jeho manželkou Isabelou. Tato kaple se nachází na původním místě zjevení a uvnitř oltáře je údajně dodnes zabudovaný pařez po původní lípě.

Nástropní malby vymaloval v letech 1902–1906 vídeňský profesor Andreas Groll, vyučující v té době na umělecké průmyslové škole v Jablonci nad Nisou. V hlavní kupoli jsou tři výjevy – Nanebevzetí Panny Marie, Ježíšovo ukřižování a Andělé nesoucí Svatý kříž.

Hlavní pouť se koná každoročně na Svátek Navštívení Panny Marie 31. května.

U příležitosti obnovy kostela v roce 1589 je zmiňováno rovněž jméno varhanáře Albrechta Rudnera, byť o jeho zdejší práci nejsou žádné bližší údaje. V historických pramenech je psáno, že roku 1654 jistý varhaník z Frýdlantu doplnil nástroj o chybějící píšťaly a opravil regál. V roce 1664 nástroj za 100 zlatých opravil Georg Weindt. Ke konci 17. století (1691) převzal kostel řád františkánů, kteří zbudovali klášter a v jeho presbytáři nechali na přelomu let 1695 a 1696 postavit Ignáce Tauchmana nové chorální varhany za cenu 106 zlatých.

Roku 1722 byl kostel s výjimkou presbytáře zbořen. Z původního presbytáře se v nově postaveném barokním kostele stalo levé rameno příčné lodi. V novém kostele stále sloužily původní varhany, jež v roce 1750 doplnil o novou klaviaturu jistý „evangelický varhanář“ (zřejmě jím byl Johann Christian Maywald). Roku 1778 přenesl varhanář Ambrož Augustin Tauchman nástroj na nově zbudovaný chór a v nákladu 450 zlatých jej přestavěl na dvoumanuálové varhany. O dvacet let později (1798) zbudoval Johann Valentin Engler úplně nový dvoukřídlý nástroj, jehož pozitiv umístil do průčelí kruchty. Skříně pro nové varhany vytvořili Franz Heier z Frýdlantu a Michael Kandler z Chrastavy, štafírování provedli Johann a Josef Kandlerovi z Chrastavy.

Varhany si postupem času vyžádaly opravy, které prováděli Ignáz Prediger (1829), jenž navíc přidal jeden rejstřík, dále Franz Reiß (1840 za 86 zlatých), Karl Fröhlich (1860 za 96 zlatých) a roku 1906 Josef Kobrle. Následně celý nástroj přestavěla firma Rieger z Krnova, jejíž nový pneumatický nástroj dostal opusové číslo 2379. Z původních varhan použila pouze průčelí obou skříní a skříň pozitivu osazenou v zábradlí kruchty.

Památkový katalog:

Rozlehlý areál poutního kostela Navštívení Panny Marie s ambitem a přilehlým klášterem vytváří charakteristickou dominantu na jižním okraji města situovaném při úpatí Jizerských hor. Komplex budov dotváří řada drobnějších staveb a kamenosochařských děl.

Na nádvoří před kostelem nalezneme mariánský sloup a kapli sv. Antonína. Toto nádvoří je odděleno od širšího upraveného prostranství nízkou zídkou nesoucí sochy světců. Celkový charakter dotváří klášterní zahrada provedená ve francouzském stylu. Hejnice jsou známé jako poutní místo spojené s legendou o nalezení zázračné sošky Panny Marie s Ježíškem, která měla moc uzdravovat nemocné. Podle této legendy vzniklo hejnické poutní místo koncem 12. století a roku 1211 zde měl být vystavěn první kostel. Podle plánů přestavby ze 17. století lze však nejstarší části chrámu datovat do poslední čtvrtiny 14. století. První písemná zmínka pochází z roku 1408, kdy se kostel stal cílem pouti měšťanů z nedalekého Zhořelce. Svatostánek byl několikrát rozšiřován až do roku 1558, kdy frýdlantské panství koupili protestantští Redernové. Za jejich držby došlo k dočasnému úpadku poutního místa. Po třicetileté válce nastala největší sláva Hejnic doprovázená přestavbou kostela a vznikem františkánského kláštera. Jeho výstavbu iniciovali Gallasové, kteří do poutního chrámu umístili svoji rodinnou hrobku. Období rozkvětu bylo završeno rozsáhlou barokní přestavbou v první polovině 18. století. Kostel spolu s klášterem v roce 1761 částečně vyhořel a zcela obnoven byl až na počátku 20. století. Během druhé poloviny 20. století areál chátral. Rehabilitace se dočkal až roku 2000, od kdy je zde Mezinárodní centrum duchovní obnovy.

Původní evidenční list památky:

Kostel Navštívení Panny Marie, v jehož areálu se dále nachází klášter, mariánský sloup, sochy sv. Václava, J. Nepomuckého a 2 světců umístěných před kostelem na pilířích, sochy Madony a klečících rytířů, ambit a pouťové stánky. Celý areál je středem turistického ruchu. Kostel původně gotický založen před r. 1546 byl přestavěn v letech 1722-25 Tomášem Haffeneckerem. Vyhořel v r. 1751.V r. 1762 byl opraven J. Jedličkou a restaurován v r. 1901-08 a 1929. Budova jednolodní s dvouvěžovým prohnutým průčelím, příčnou lodí, která je zbytkem staršího kostela, dvěma pravoúhlými kaplemi s oratořemi v patře a polokruhovým uzavřeným presbytářem. Uvnitř sklenut plackami. Nad křížením lodi kupole. Kaple sklenuta křížovou klenbou. Oratoře z konce 15. stol. sklenuty sklípkovou hvězdicovou klenbou. Nástropní fresky s výjevy mariánské legendy od O. Grolla z r. 1907. Ambit je připojen k západnímu průčelí kostela. Byl postaven A. Lenthnarem v r. 1690, zabezpečený pak M. A. Canevalem v l. 1692-98, kdy byly také přistavěny 4 kaple. Ambit je arkádami otevřen do dvora, klenutými barokními kříženými klenbami. Socha Madony umístěna na vnější straně kostela pochází kolem roku 1400. Představuje Madonu s klečícím rytířem z Bibersteinů. Klášter barokní byl postaven M. A. Canevalem v l. 1692-95, upravený v l. 1695-98. Jednopatrová čtyřkřídlá budova.