Altán Mariánského pramene na kolonádě v Lázních Libverda

Centrum Lázní Libverda tvoří malý areál vlastní lázeňské kolonády, parčíku, altánů, kašny a přilehlých budov. Jsou v něm i objekty ne zcela jasného účelu – dle Památkového katalogu byl altán poblíž kašny původně pavilonem Mariánského pramene.

O informačním šumu kolem samotných pramenů jsem se vyjádřil už v roce 2019, na lázeňském webu je sáhodlouhý příběh pramenů, který do jejich osudů ale příliš jasno nevnáší:

V letech 1786, 1793, 1805 a 1818 byly podchyceny další prameny, které vyvěraly přímo u lázeňských budov. Pojmenovány byly po členech rodiny Clam-Gallasů: Mariin, Vilemínin (1805), Josefínin (1805), Eduardův (1818), Bierbon a Hubertův.

Nic o jeho umístění, využití, obestavění. A zřejmě Mariin a Mariánský jedno a totéž jsou. Po dlouhém hledání na webu lázní:

Drobná klasicistní stavbička datovaná rokem 1808 s osmi toskánskými sloupy zvaná Pavilon Mariina zřídla. Uvnitř za železnou mříží se nalézá nejstarší minerální pramen.

Ani primární záznam v Památkovém katalogu neporadí – lázně jsou chráněny jako celek a jejich popis je víc než stručný:

Lázeňský areál skládající se z lázeňských domů, pavilonů nad zřídly (jejich názvy byly odvozovány od členů rodu Clam-Gallasů), glorietů a kolonády se rozkládá na poměrně malé ploše v západní části obce. Rozvoj lázní souvisel s využíváním a odborným zhodnocením léčebných účinků zdejších minerálních pramenů. Na základě údajů z literatury byl nejstarší pramen, nazývaný Boží voda (Bierwasser či Bierborn), znám již od konce 14. století. Lázně samotné se začaly rozvíjet až ve druhé polovině 18. Před rokem 1820 byl stavební vývoj lázní v podstatě ukončen.

Je potřeba se prokousat původními evidenčními listy památky, aby se člověk dozvěděl alespoň něco:

Klasicistní drobná centrální osmiboká stavbička z roku 1808 s nižší jehlancovou střechou, tvořená osmi dřevěnými toskánskými sloupy, nesoucími vysoké dřevěné kladí, z nichž vždy dva sousední, blíže k sobě postavené, jsou spojeny mezi sokly plným parapetem. Uprostřed prostor oplocen železnou mříží.

V brožuře Malá kronika Lázní Libverda (autor Josef Tichý, vydáno 2014) se praví:

Volně na ploše kolonádního náměstí stojí dva dřevěné pavilony.

Pavilon nad Mariiným pramenem z roku 1808 je prostý, osmiboký. Jeho střecha nesená osmi jónskými sloupy má jehlancový tvar a nese plochou vázu. Uvnitř ozdobná mříž symbolizuje uzavřený pramen.

V knize Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji se píše:

Gloriet Mariánského zřídla, který nalezneme na volném prostranství před domem čp. 82, byl postaven mezi lety 1811-1817. Samotný pramen poprvé vytryskl roku 1786 a původně dostal název podle železité vody Stahlbrunn.

Gloriet představuje drobnou centrální osmibokou stavbu s nižší jehlancovou střechou, kterou kryje falcovaný plech. Špice střechy vrcholí stylizovanou vázou. Gloriet tvoří osm dřevěných toskánských sloupů, jenž nesou vysoké dřevěné kladí. Sloupy a kladí mají bílý nátěr. Zdvojené sloupy spojuje plný parapet. V současné době zaslepené zřídlo nacházející se uprostřed půdorysu chrání kovaná železná mříž.