Kristiánův pramen na kolonádě v Lázních Libverda

Centrum Lázní Libverda tvoří malý areál vlastní lázeňské kolonády, parčíku, altánů, kašny a přilehlých budov. Na konci kolonády v odděleném pavilonu je vývěr Kristiánova pramene.

O informačním šumu kolem samotných pramenů jsem se vyjádřil už v roce 2019:

Všude se zmiňuje, že libverdskou kyselku užíval saský August I. i Albrecht z Valdštejna, a že za Clam-Gallasů došlo k objevu dalších pramenů, pojmenovaných po členech šlechtické rodiny. K původnímu prameni Christiansbrunn (Kristiánův) přibyl Ocelový (dnes Mariin), Vilémův (podle jiných zdrojů Vilemínin), Eduardův, Josefínin, Kristiánův a Bierborn. V jiných seznamech navíc figuruje ještě pramen Hubertův. Podle některých zdrojů byl původní pramen zasypán. Nové prameny se prý nacházejí v okolí lázeňské kolonády. Trochu zmatek. Pro mne zhýčkaného tím, že lázně mívají dostupnou mapku se všemi vyznačenými prameny, pokud možno i s jejich dostupností, složením, teplotou a podobnými údaji, nepochopitelné. Jediné, na čem se všichni shodnou, že jde o přírodní minerální vodu hydrogenuhličitanového typu (někdo přihazuje ještě hořečnatého), vhodnou k léčbě onemocnění srdce, cév, krevního oběhu a pohybového aparátu. Voda je hypotonická se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité a užívá se jak k pitné kůře, tak ke koupelím.

Takže podrobná citace z výše linkovaného webu:

Pověsti o uzdravujících vlastnostech libverdského pramene se donesly až na drážďanský dvůr saského panovníka a kurfiřta Augusta I., který si roku 1583 nechal z Libverdy dovézt několik soudků léčivé vody.

V roce 1593 zkoumal vlastnosti libverdského pramene Paul Luther, syn známého náboženského reformátora a jeho osobní lékař. Sám Luther uznal léčivé schopnosti a nechal vodu pravidelně do Drážďan dovážet. Později si tuto zázračnou vodu nechal posílat také Albrecht z Valdštejna, od roku 1622 majitel Frýdlantského panství.

První zpráva o léčivosti pramene byla vypracována v roce 1601. Učinil tak fysikus města Hirschbeku, slezský lékař Caspar Schwenkfeld, který ji na základě svých výzkumů doporučoval konzumovat při různých onemocněních. Ve své zprávě uvádí, že zdejší pramen minerální vody s léčivými účinky byl znám již od konce 14.století a hejnickými poutníky nazýván „Boží voda“ nebo „Bierwasser“ či „Bierborn“. Pramen byl opatřen obrubou z dutého lipového kmene. Na základě tohoto hodnocení se stala základem koupelí tehdejších majitelů panství.

V roce 1784 byla provedena minerální analýza původního libverdského pramene, a to doktorem.Josephem Heinrichem Bauerem. Na základě této analýzy bylo zahájeno zasílání léčivé vody stáčené do lahví do Prahy pod obchodním názvem „Chabeso“ (což byl nealkoholický nápoj na bázi kyseliny mléčné s přísadou ovocných šťáv pocházejících z Tyrol). V Praze byla prodávána v domě č.p. 555 v Jesuitengasse, dnes č.p. 160, stojícím přímo na Královské cestě na rohu Karlovy a Husovy ulice. Zpráva z roku 1785 uvádí: „Voda má blahodárný účinek na mozek, nervovou soustavu, povzbuzení ducha, zrychlení tepu, oživení činnosti tělesných orgánů a odstraňuje nepořádek v nervovém systému.“

V roce 1785 byl odkryt nový mohutný pramen, který byl nazván „Stahlbrunn“ podle zjevně železité vody zjevně totožné s dnešním Mariánským pramenem. Téhož roku byl podroben chemickým zkouškám nejstarší pramen, tedy Boží voda (patrně též podle zakladatele lázní zvaný Christiansbrunnen). Ten byl opatřen malou kamennou krytou stavbou. V roce 1794 byl však zaplaven divokou vodou, zkalen a stal se nepoužitelným. Následně byl zasypán. V letech 1786, 1793, 1805 a 1818 byly podchyceny další prameny, které vyvěraly přímo u lázeňských budov. Pojmenovány byly po členech rodiny Clam-Gallasů: Mariin, Vilemínin (1805), Josefínin (1805), Eduardův (1818), Bierbon a Hubertův.

Poslední dva lázeňské prameny, Kyselka a Nový vrt, byly navrtány 1952.

Analýza libverdské vody v roce 1990 provedená Referenční laboratoří pro přírodní léčivé zdroje v Mariánských lázních, ji klasifikuje jako přírodní, prostou, železnatou kyselku hydrogenuhličitano-hořečnato-vápenatého typu se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité. Minerálka je hypotonická, studená a má příjemnou svěží chuť. Voda je zcela bez zápachu se železitou příchutí.

Tím ovšem nejsme o nic moudřejší – jako Kristiánův pramen je označena původní Boží voda, která už ale neexistuje, všechny další nové prameny nesou jiná jména a jako kdyby dnes neexistovaly… O stavbách samých se také nelze příliš dočíst. Něco málo na webu lázní:

Klasicistní a empírové pavilony v Lázních Libverda pocházejí většinou z let 1783 až 1808.

Dvoukřídlá kolonáda, která uzavírá téměř dvě strany prostranství kolem zřídel, byla postavena v polovině 19. století.

Pavilon Kristiánova zřídla s pitnou síní ve východní části kolonády se stavebně proměňoval. Současný protáhlý osmistěn s mansardovou střechou s prosklenými dveřmi ve střech hlavních stěnách a oválnými okénky v kosých stěnách vznikl na konci 20. let minulého století.

Wiki informuje jinak:

Kristiánův pramen (v němčině Christiansbrunn) je minerální pramen tryskající v Lázních Libverdě ve Frýdlantském výběžku na severu České republiky.

Podchycen byl roku 1793. Své jméno dostal po majiteli zdejšího panství a zakladateli lázní Kristiánu Filipovi Clam-Gallasovi. Pramen se užívá k lázeňským kúrám. Účinky Kristiánova pramene postupně zkoumali balneolog dr. Welich, roku 1810 pražský odborník dr. Franz Ambrosius Reus a další odborníci v letech 1847, 1910, 1943 a 1945, přičemž autorem posledního z těchto průzkumů byl Eduard Cmunt.

Od roku 1811 je pramen zakryt objektem vybudovaným na obdélníkovém půdorysu, avšak až na počátku 20. století, mezi roky 1912 a 1914, dostala tato stavba svou finální podobu. Objekt plynule navazuje na lázeňskou kolonádu a je spolu s ní chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.

V osmdesátých letech 19. století si nechali zákazníci libverdskou minerální vodu přivážet do Prahy, kde byla distribuována ze skladu v Jezuitské ulici. Dodávána byla pod obchodním názvem „Libverdská kyselka“. Na počátku 20. století vznikla v Libverdě nová plnírna lahví a díky podnikavosti nájemce skladu Franze Leuperta se podařilo za sedm let produkci zvýšit na desetinásobek původního stavu, takže v roce 1910 expedoval 200 tisíc lahví kyselky. Produkce pokračovala i nadále, což prospívalo i jizerskohorským sklárnám, které dodávaly lahve, do nichž se minerální voda stáčela. Prodej kyselky skončil roku 1952, kdy voda z nových zdrojů obsahovala vyšší množství iontů železa, jež měly za následek vznik usazenin na dně lahví.

A pak se v tom vyznejte. Bohužel nic moc neporadí ani Památkový katalog – lázně jsou chráněny jako celek a jejich popis je víc než stručný:

Lázeňský areál skládající se z lázeňských domů, pavilonů nad zřídly (jejich názvy byly odvozovány od členů rodu Clam-Gallasů), glorietů a kolonády se rozkládá na poměrně malé ploše v západní části obce. Rozvoj lázní souvisel s využíváním a odborným zhodnocením léčebných účinků zdejších minerálních pramenů. Na základě údajů z literatury byl nejstarší pramen, nazývaný Boží voda (Bierwasser či Bierborn), znám již od konce 14. století. Lázně samotné se začaly rozvíjet až ve druhé polovině 18. Před rokem 1820 byl stavební vývoj lázní v podstatě ukončen.

Je potřeba se prokousat původními evidenčními listy památky, aby se člověk dozvěděl alespoň něco:

Pavilon zřídla Kristiánova na východním konci kolonády, mírně protáhlá oktagon s mansardovou střechou, fasáda členěná vysokým kladím na toskánských pilastrech. V hlavních stěnách prosklené dveře v šambráně se stlačeným záklenkem, ve zbývajících stěnách oválná okna.

Žádné podrobnosti o architektech, stavitelích, dalších pramenech. Nikde nic.