Vstoupit uprostřed Londýna do Čínské čtvrti není žádná věda. Vlastně je to stejně prosté, jako za pana Foglara přeběhnout ze své čtvrti do Stínadel. Jdete, jdete, ulice sem, tam, a najednou, z ničehož nic, přejdete tu správnou křižovatku a jste tam. Ovšem místo stínů a Vontů se okolo vás rozzáří spousta světýlek cingrlat, stánků, výloh…. ó ano, hlavně výloh.
Samozřejmě, že jsme sem nezabloudili náhodou. Po celodenním městském putování jsme sem spěchali hnáni hladem a únavou jak tatranské ovce k salaši. Jistě, je tam hodně věcí ke kochání, ale jakmile dojdete k první výloze, kde se ve vzorném čtyřstupu prsí celá rota dozlatova vypečených kachýnek, jste ztraceni. Ztraceni! Jediné co vás zajímá, jsou cenovky u dveří podniků a fakt, jestli se tam ještě vmáčknete. Ano, jsou to ty… jak to nazvat, restaurace? bufety? asi ano… kde za příslušný obnos, dejme tomu deset liber, dostanete malý nápoj, střední talíř a vidličku. Dál už je to na vás. Nakládáte si z ohřívačů jídel dle chuti a výběru, a to tolikrát, kolikrát se vám zachce. Zní to baladicky pro hltavého Čecha, ale.. všechno má své Ale.
Prvně si všimnete, že u jídel nejsou žádné názvy nebo označení. Tak na první kolo zvolíte tutovku – nějakou masovou směs s nudlemi, to pozná každý, vždyť už je to skoro naše národní jídlo. Hlad trochu povolí. Pak začnete s experimenty – viděls tam ty kousky masa, ty řízečky, ta uzená křidýlka, nebo co to je? viděl! od každého tři kousky… hovor trochu vázne… ty řízečky nebyly řízečky, ale sladké batáty, nebo co! … no nevadí, přebiju to těmi smaženými olihněmi… eeech, byly to cibulové kroužky. (ale rozumějte, nic není špatné, takže talíř zase vyčistíte). Kalhoty už jsou trochu fest. A teď, když máte skončit, hlava udělá samovolně něco naprosto zakázaného – přepočítá investované libry na koruny! To tu přece nenechám! Tak ještě alespoň hromádka hranolků s tou boží kari omáčkou… Jsme poraženi. Odcházíme v mátohách.
Čínská čtvrť je prý krásná a inspirativní. Nevím. Cestou tam si pamatuju kachny, zpátky mi bylo všechno jedno. To znamená, že se tam musím ještě jednou podívat…ale před tím se pro jistotu trochu najím.
