V neděli 28. června 2015 se jako součást trojdenních lidových Slavností piva v nedalekém německém Eibau konal tradiční Pivní průvod, který se pořádá od roku 1993 na paměť „Pivní války“ mezi městy bývalého Šestiměstí Zhořelcem, Žitavou a Löbau.
Když jsem před nedávnem v pohodlí a teple poslouchal povídání o historických souvislostech a vzniku této tradice, kdeže by mne napadlo, co mě letos čeká. Na konci týdne ke mne nejrůznějšími cestičkami doputovala výzva, že když už jsem tak úspěšně letos podruhé tajtrlíkoval v kostýmu, zda bych nechtěl za ty, kteří nemohou, zaskočit v průvodu. A protože jsem pro každou špatnost, neřekl jsem ne a v neděli dopoledne vyrazil do eNDéeR.
Pár minut jízdy a narážíme na smíšené česko-německé policejní hlídky u silničních uzávěr. Pár slov na vysvětlenou a pohled na kostýmy nám otevírá zátaras a za chvíli parkujeme v místě srazu, kde se průvod postupně začíná řadit. Rychle se dopřevléknu a po pár krocích už budím rozruch u naší domácí skupinky – každoročně sem jezdí Dykyta, Lužičan a Pavel Zelenka s kapelou, a taky tu bývali zástupci Tolštejnského panství, za které supluje naše skupinka.
Obrovskou výhodou je fakt, že jsme řazeni takřka v samém čele průvodu – na jeho konci si totiž stačí stoupnout u silnice, vytáhnout foťák zpod královského hermelínu a zdokumentovat celé defilé.
Teď jsme ale na začátku. Dozvídám se, že budeme procházet docela dlouhou trasu, než dorazíme do samotného Eibau k Volkhausu, kde probíhají samotné slavnosti, a že nás čeká spousta mávání, úsměvů a focení. Průvod se postupně připravuje, před námi své místo zaujímá kočár Sächsische Zeitung a lup šup, dáváme se do pohybu. Jakékoli školení, prohlížení fotek a vysvětlování mě ale nemohlo připravit. Za první zatáčkou začíná špalír podél silnice. V různých místech několik řad přihlížejících za sebou, u domků k silnici vynosená křesla a gauče, na trávníček vystěhovaný celý hospic, mladí, staří, na některých místech občerstvovací stanice s pivem, chlebem, kořalkou, kamery, foťáky, mobily… Kráčíme, kyneme, máváme, Němci juchají nad českou dechovkou, kolem nás se prohání tanečníci a já žasnu a žasnu. Na několika místech pódium nebo tribuna s moderátorem, který představuje pochodující v průvodu. A hojně, velmi hojně je z davů kolem nás slyšet čeština.
Ani jsem si nestačil všimnout, jak vlastně dlouho jsme šli. První fotku jsem udělal těsně před desátou, „náš“ konec průvodu jsem fotil kolem jedenácté a pak už jen fotil a fotil do cca 12:30 všechny a všechno, co bylo za námi. A zase mi lezly oči z důlků. Spolky, kluby, řemeslníci, hudby. Alegorické vozy, kočáry, auta, kola. Kostýmy historické, maškarní i filmové. Rozlévání piva, moštů a džusú z povozů všem zájemcům, mezi tím klobásky, kyselé okurky, pečivo a bonbóny, spousty bonbónů. A ti koně – nazdobení, načančaní, načesaní, úžasní. No a samozřejmě skandování Bier, bier, bier. Marně přemýšlím, k jaké akci, kterou jsem absolvoval, bych to přirovnal, a musím přiznat, že mě nic nenapadá.
A tečka německé preciznosti na konec – pár metrů za posledním účastníkem průvodu popojíždí čistící auto, smetající koblížky a jiný odpad.
Nakonec se nevzmůžu ani na to, abych zašel na plac, kde čepují jednotlivé pivovary, a zamířím zpět k autu. A od té doby přebírám fotky – a ať dělám, co dělám, je jich prostě smršť. Fakt jsem se snažil to nějak omezit, ale je mi líto kohokoli vynechat, tak snad to přežijete:
Nějaké fotky přímo od zdroje jsou tady ->
A ještě obrázky v pohybu:
