weby pro nejsevernější čechy

Pivovarské sklepy v zámeckém parku ve Valči

Článek je součástí seriálu Architektura, technické památky, důlní díla

V severní části zámeckého areálu se nachází systém sklepení, který bylo užíván místním pivovarem.

V Památkovém katalogu má toto místo samostatný záznam:

Relikty středověké tvrze a sklepů pocházející dle keramických fragmentů z přelomu 13. a 14. století. Sklepy byly upravovány v baroku.

Tvrziště pravděpodobně předcházelo dnešní lokaci zámku, nebo mohlo po určitou dobu fungovat současně. Sklepy jsou pak dokladem středověké hornické činnosti na této lokalitě. Později pak byly využity jako skladovací prostory.

V roce 1997 byl proveden pracovníky Karlovarského muzea archeologický výzkum soustředící se mimo jiné také na pahorek v areálu zámecké zahrady ve Valči. Písemné prameny se sice přímo o této lokalitě nezmiňují, ale do jisté doby se objevují zmínky o dvou valečských sídlech. Prvním z nich je nepochybně zámek, který v jádru skrývá pozdněgotický hrad, druhé však bylo neznámé. Po provedení průzkumů a zhodnocení nálezů je právě tento pahorek spojován s tímto sídlem. Opevnění na pahorku by pak bylo dokladem přesunu sídelní funkce, do nové, „moderní“ polohy hradního charakteru.

Tvrziště je situováno na severní části pahorku. Zhruba oválná (36×24 m) centrální plošina je spojená se zbytkem pahorku úzkou šíjí – cca 5 m širokou. Plošina je chráněna ze západní strany výrazným příkopem (13 m širokým a cca 2 až 3 m hlubokým) a náspem (2-4 m široký). Příkop i val se táhnou až k jižní straně plošiny. Strana severní a východní je chráněna přirozeným prudkým svahem.

Nálezový materiál z provedených sond obsahoval keramické fragmenty datované od 2. poloviny 13. století až do 18. století a také železnou strusku. Jakou roli hrálo opevnění na pahorku v době svého vzniku, není dosud objasněno.

Tzv. pivovarské sklepy neboli podzemní prostory pahorku.

Dochovaný úsek tesané štoly vejčitého, respektive ve vrcholu zahroceného profilu je zjevně torzem rozsáhlejšího důlního díla. Způsob opracování stěn v čedičovém tufu dovoluje uvažovat o středověké tradici (při arch. výzkumu určeno jako práce saských horníků z cca 15. století). Úsek je téměř přímý a téměř rovinný, na jižní straně končí závalem a na severní ústí do rozměrnější štoly mladšího původu. Ve stěnách mladších štol nebyly zatím nalezeny pozůstatky vyústění štol obdobného profilu. Fakt, že tato starší štola je umístěna zhruba pod opevněním na severní polovině pahorku vedl k domněnkám, že souvisí přímo s touto lokalitou a to buď jako úniková chodba nebo ve vazbě na ochranu těžby a zpracování železné (?) rudy. V úvahu přichází i prospekční štola pro těžbu drahokamů či minerálů. Ani jednu z variant však nelze zatím prokázat. Dílo však mohlo vzniknout ještě v pozdním středověku až raném novověku.

Zásadní změna území nastala v souvislosti s budováním velkoryse řešeného zámeckého parku. Tehdy vznikly na pahorku unikátní vodní kaskády, které spolu s nádrží a vodovodem zaujaly jižní polovinu pahorku. Na severní polovině byly pozůstatky opevnění využity jako základna pro nějakou stavbu (altán?), na níž směřovala jedna z pohledových os. Předpokládané barokní úpravy podzemních prostor nelze zatím spolehlivě prokázat. Na základě provedených průzkumů lze ale vyslovit některé hypotézy. Torzo stratigraficky i způsobem provedení starší menší štoly protíná střed pahorku ve směru sever – jih. Severním směrem štola dle všech dokladů sledovala směr mladší severní štoly, která ji pohltila. Tato štola ústí v severním kruhovém vstupním objektu a lze tedy předpokládat, že do stejného prostoru ústila i starší menší štola. Je dosud nedořešenou otázkou, zda byla první štola či je vstupní objekt se štolou současný. V každém případě nemůže být štola mladšího původu než tento objekt, neboť s ním přímo souvisí.

U jeho podoby je třeba se zastavit, neboť může být pro pochopení geneze klíčový. Přísně kruhový půdorys stavby má formu jakési předsíně se vstupem v ose štoly vedoucím z uměle upraveného velkého oválného prostranství. Vstup je umístěn ve středu mohutné tarasní zdi zaříznuté do svahu, která svým zaobleným půdorysem spoluvytváří kruhový nástupní prostor. Strop stavby je zřícen, podle dochované části cihelné vyzdívky koruny na jinak lomovém čedičovém zdivu mohl mít podobu klenuté kupole. Vstup s dovnitř rozevřenými cihelnými špaletami postrádá portál, který byl nahrazen zjevně mladší vyzdívkou s menším vstupním otvorem. Způsob zdění, uplatněné cihly i záklenky jsou s velkou pravděpodobností barokním dílem. Válcový interiér měl stěny nápadně velmi hrubě omítnuté, na bocích prolomené nikami s konchou. Podoba ústí polokruhové štoly je poškozena destrukcí a rozšířením s mladší cihelnou vyzdívkou boků, začišťujících hrubé vylámání. Zpracované zaměření v řezu štolou dokládá, že její vyústění je v úrovni podlahy kruhové stavby téměř totožné s úrovní dna dochovaného úseku starší malé štoly, respektive jen o málo níže. Druhý, jižní konec štoly není z důvodu zavalení znám. Zavalení bylo způsobeno tím, že štola uhýbá ve svém průběhu z osy pahorku mírně k východu a dostává se tak pod výrazně snížený terén příkopu. Zde oslabený strop štoly se za léta zřítil. Promítneme-li si průběh štoly dál jižním směrem, dostaneme se pod hráz vymezující od severu jednu z vodních nádrží zásobující barokní kaskády. Oválné vstupní prostranství vzniklo nasypáním značného množství hmoty do jinak prudkého svahu. V ose kolmé na vstup do štoly prochází tímto prostranstvím pečlivě upravená široká cesta obtáčející pahorek od severozápadu k jihu a spojující všechny tři vstupy do podzemí. I před těmito dalšími vstupy jsou v terénu uměle vytvořena rozměrná prostranství, každé zjevně záměrně jiného tvaru, střední obdélné či čtvercové a jižní snad víceboké. Jsou spolu s další sítí cest na pahorku dokladem rozsáhlých a pečlivě koncipovaných terénních úprav. Tyto úpravy na první pohled souvisí s krajinářskou úpravou parku v počátku 19. století, jsou ostatně zachyceny již na plánu ke stabilnímu katastru.

Široká kvalitní přístupová cesta i velká prostranství před vstupy jistě dobře později sloužila pro zavážení piva a pro tento účel zřejmě byla i upravena a rozšířena. Druhé dva vstupy do podzemí jsou rovněž umístěny ve středech tarasních zdí, nemají však vstupní objekty. Barokní původ tarasních zdí nelze vyloučit, stejně jako navazující vstupní části sklepů. Jsou však buďto výrazně upraveny později, jako v případě střední chodby, nebo zříceny jako u chodby jižní. Viditelné boční stěny z lomového čediče však dovolují uvažovat i o barokním původu.

Část štol za vstupy má pečlivě tesané stěny a do tvaru valené klenby přitesaný strop, které náležejí do starší fáze tohoto důlního díla, mohou však být až dílem 19. století. Z výsledků provedeného průzkumu je pravděpodobné, že k zásadní úpravě, ne-li přímo vzniku rozsáhlých podzemních prostor došlo zřejmě v rámci těžby tufu snad jako stavebního materiálu. Na konci 18. stol. byla provedena razantní přestavba parku, tentokráte v přírodně krajinářském stylu. Ve dvou fázích zde byly vybudovány pivovarské sklepy, jejich podstatná část vybavení – odvodnění a uložení sudů – je dosud dochována. Je pravděpodobné, že hlavním popudem pro toto využití bylo podstatné rozšíření výstavu panského pivovaru ve druhé polovině až závěru 19. století. Do té doby zřejmě postačovaly sklepy umístěné v sousedství barokního pivovaru pod zámkem.

Na webu zámku je podstatně skromnější popis:

Labyrint sklepení, jehož původní účel není dosud jasný. Z archivních pramenů je známo pouze druhotné využití sklepů pro dnes již zaniklý valečský pivovar, který ukončil svou činnost v roce 1931.

Statické zajištění vstupů do pivovarských sklepů bylo provedeno v roce 2009.

V současné době jsou sklepy útočištěm těchto dvanácti ohrožených druhů netopýrů: netopýr černý, netopýr velký, netopýr vousatý, netopýr Brandtův, netopýr velkouchý, netopýr řasnatý, netopýr vodní, netopýr večerní, netopýr severní, netopýr hvízdavý, netopýr ušatý a netopýr dlouhouchý.

Tagy