Pátek byl náš odjížděcí den a do výběžku jsme se stihli dostat až navečer, tudíž článek vychází den poté. Zažili jsme toho dost – obchoďák Rambin, přímořské město Stralsund a několik hodin cesty po německých dálnicích. Tam jsme se asi nejvíce pobavili, jelikož smysl pro humor po dálnici přejíždějících Němců nezná mezí.
Tak to vezmeme popořádku. Ráno jsme se sbalili, rozloučili s mořem a uháněli přes celý ostrov směr ,,obchodní centrum“ Rambin. V uvozovkách proto, že to není nějaký klasický obchodní dům, ale domorodci tam nabízejí pouze místní výrobky. A to od likérů až po dřevěné poličky. Prostě všechno. Dá se tam i najíst a je to podobná ,,opičárna“ jako Karls Erlebnisdorf. Ideální místo pro nakoupení posledních suvenýrů a hurá do Stralsundu.
Město Stralsund leží už mimo Rujána, je vlastně hned za mostem, který spojuje Rujánu s pevninou. Stralsund je obrovský, mají tam gymnázium, osobní i nákladní přístav, prostě takové zdejší centrum. Náměstí Stralsundu je unikátní tím, že se v jeho prostředku nachází celkem nenápadná vyhraničená plocha. Na tu se každou hodinu ze země vyvalí litry vody, všechno kolem stříká a plocha se kompletně zaplaví. A jak nenápadně to začne, tak rychle to skončí. Najednou voda steče zpět a po atrakci není ani památky.
Chtěl bych si zároveň postěžovat na jednoho německého fracka (jinak pojmenovat nejde), který po náměstí plném lidí pobíhal bez kahlot a trenek. Jako vrchol všeho se pak vyčůral právě do vody, která se napustila na výše zmíněnou plochu. Moc hezké, když si v hlavě promyslíte, jak často tu vodu mění. Teda, to dítě za to nemohlo, spíš jeho rodiče, kteří se na všechno toto konání dívali s líbezným úsměvem.
Ještě jedna zvláštnost ve Stralsundu přilákala naši pozornost – otáčecí most. Viděl jsem už most, který se zvedá, to není nic neobvyklého, ale tady v přístavu se most jako celek zvedne asi o metr a otočí se o devadesát stupňů. Plachetnice pak můžou bez problému zaplout až ke kotvišti.
Dále nás čekala už jen dlouhá cesta domů. Pár rozkopaných úseků nám ale přineslo velkou radost, jelikož jsme se rozhodli, že budeme zdravit všechna auta, co jedou kolem nás. Začali jsme jim mávat, nabízet pizzu a podobně. S některými auty jsme se skamarádili hodně, protože jsme bok po boku jeli třeba půl hodiny v zácpě. Potkali jsme pár Slováků, kteří na nás ukazovali flašku od českého piva a pochvalovali si ho. Ostatní se většinou usmívali, s jednou německou rodinkou jsem naoko závodili, protože chvíli byla o pár metrů před námi ona, pak zase my, takže jsme se trochu hecovali.
Největší zážitek nám přinesla jiná německá rodina na výpravě. Ti byli tak vysmátí, že když jsme jim ukazovali pizzu, kterou jsme labužnicky požírali v autě, vytáhla maminka na místě spolujezdce vodní pistoli, otevřela okýnko u řidiče a z pravého pruhu do levého nás několikrát silně skropila vodou. Čekali byste tohle na německé dálnici od Němců?
Víc už není co vyprávět a týdenní smršť článků tak končí. A doporučení? Jeďte na Rujánu. Není to daleko, je tam hezky a když se vykoupete v moři, budete za hrdiny.
