Kostel Narození svatého Jana Křtitele ve Valči

Krom zámeckého kostela Nejsvětější Trojice je ve Valči k vidění ještě jeden kostel – na náměstí stojí kostel Narození svatého Jana Křtitele.

Z různých zdrojů:

Kostel Narození svatého Jana Křtitele je římskokatolický kostel v obci Valeč, který byl zapsán mezi kulturní památky roku 1964.

Gotický kostel na tomto místě byl založen již ve 13. století. Nejstarší částí kostela je loď s postranní oratoří. V 16. století byl kostel vyzdoben freskami. V roce 1614 byla loď kostela zaklenuta a mezi lety 1694–1696 byl kostel přestavěn do barokního slohu, stavitelem Franceskem Barellim. Roku 1700 byl nově zbudován presbytář a dále roku 1708 byla přistavěna hranolová věž se šindelovou střechou.

Na věži jsou tři zvony. Vnější stěny kostela jsou členěny pilastry. Kostel je jednolodní s pravoúhlým presbytářem, v němž se nachází čtyřdílná kupolovitá klenba. Před presbytářem je půlkruhový triumfální oblouk. Na jižní straně lodi je napojena sakristie, která má v patře oratoř. Na stěnách lodi jsou malby pocházející ze 17. století. Empora je podezděná s dřevěným zábradlím. Hlavní oltář pochází z 18. století. Kazatelna je s oválnými výplněmi a zdobena obrazy. Roku 1933 byla provedena renovace, při které byly nalezeny fresky z roku 1520.

Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Valči je jedním z mála církevních objektů, které byly za dob komunismu nějakým způsobem opravovány.

Roku 1961 byl kostel po zásahu bleskem značně poškozen a jménem farníků žádal farní úřad v Lubenci o finance na opravu šindelové střechy kopule, konstruktivních částí budovy. Dále byla téhož roku zadána oprava varhan. Rokem 1967 byla zahájena oprava fasády a v 1972 pokračovala oprava venkovní omítky.

Roku 1985 byl předložen návrh na opravu průčelí kostela a do kostela byla navrácena část interiéru, který musel být kvůli předchozímu špatnému stavu kostela převezen a uskladněn. Oprava oken byla projednávána roku 1986 a téhož roku proběhlo restaurování plastiky umístěné před kostelem. V následujícím roce 1987 došlo k restaurování podstavců. Rok 1995 znamenal opravu střechy a fasády, dále byla nařízena Městským úřadem Žlutice nutná oprava střechy, krovu, následné odvlhčení, statické zajištění a oprava fasády, oken a dveří. Odvodnění a vysušení bylo v roce 1996 schváleno, započala také renovace epitafu rodu Štampachů za částku 71 000 Kč. V roce 1997 bylo nařízeno provedení odvodňovacích a vysušovacích prací, dále oprava fasády a dostavba schodiště k oratoři. Osazení mříže k zabezpečení kostela proběhlo v roce 1998. V témže roce proběhla také obnova ciferníku věžních hodin za 60 000 Kč. Epitaf rodiny Štampachů je po restaurování znovu umístěn na původní místo v kostele. Obnova fasády a střechy pokračovala i v roce 1999. Následně pokračovala rokem 2000 obnova fasád. Provedena byla také obnova elektroinstalace a barevné tónování fasády. Vysušovací práce stále ještě nejsou kompletně dokončeny. Rok 2003 přinesl zhotovení nových vchodových dveří. Původně bylo plánováno restaurování starých, původních dveří, ale bohužel stav dřeva již renovaci neumožňoval, a tak alespoň kovové části původních dveří byly montovány do (dle původních) nově vyrobených dveří. Rokem 2004 jsou dokončeny restaurátorské práce v presbytáři a na hlavním oltáři. Rok 2005. Rok 2006. Roku 2007 byla v programu městských památkových rezervací Ministerstvem dopravy financovaná závěrečná část restaurace interiéru včetně zvonu. Následujícího roku bylo dokončeno odvlhčení a odvodnění kostela (zemní práce, trativody, potrubí dešťové kanalizace, konstrukce na trubním vedení a s tím související práce). Práce byly financovány z havarijního programu Ministerstva kultury. V roce 2010 byla nově natřena šindelová střecha a zrenovovány vstupní dveře kostela. Finančně se na opravách kostela podíleli i místní obyvatelé.

Památkový katalog:

Původně gotický kostel z poloviny 13. století byl na přelomu 16. a 17. století renesančně přestavěn. Dnešní podoba orientovaného jednolodí s osmibokým presbytářem a hranolovou věží na západní straně pochází z barokních úprav na přelomu 17. a 18. století.

Původní evidenční list památky:

Zděná, omítaná, orientovaná stavba. Půdorys se skládá z předsazené hranolové věže, obdél. jednolodí a pův. obdél. presbytáře, rozšířeného na východní straně o čtvercový prostor s okosenými nárožími.Na sev. straně obdélný prostor Božího hrobu a 2 kaplí, na již. straně obdélná sakristie. Věž člení v příz. nárožní pilastr, portál ke půlkruhový okosený. Okna zaklenuta segmentem, v horním patře dřev. ochoz s pavlačí. Již. a sev. průčelí člení lisény a štuk. rámy, okna se segmentov. záklenkem. Již. a sev. přístavky ukončují štíty s volutovými křídly s trojúhelník. nástavci. Střecha kryta taškami, na věži báň kryta šindelem. Podvěží plochostropé. Interiér lodi člení pilastry, kterou nesou 2 pole křížových hřebínkových kleneb. V sz. rohu točité schodiště na kruchtu se zvlněnou poprsnicí. Na klenbě malba posled. soudu, postavy apoštolů a fragmenty renes. ornamentiky. Loď ukončuje na vých. straně klenební pas zdobený štuk. růžicemi a let. 1614. Obdélný prostor býv. presbytáře je zaklenut 2 poli křížové klenby s motivem pletence. V klenebních kápích malby. Závěr je členěn pilastry a zaklenut kupolí s žebrovými pásy. Klenbu zdobí ?? malba. Sakristie je klenuta valeně s 5bokými lunetami, v patře oratoř. Kaple Božího hrobu zaklenuta plackou. Další kaple křížově a vých. je plochostropá.

Kolem roku 1350, přestavěn a malířsky vyzdoben 1614, v roce 1708 přefasádován a rozšířen o kněžiště a vedl. prostory. Další úpravy koncem 18. a v 19. st. Ojedinělý doklad renesanční sakrální archit. se zachovalou pův. výmalbou. Velmi špatný stav omítek. Krytiny poškozené. Trhliny v jižním průčelí. Malby nevhodně restaurovány v r. 1933.

Nejpodrobnější info (jak jinak) na webu Příroda a památky Karlovarska:

Původně gotický farní kostel Narození sv. Jana Křtitele byl postaven již v polovině 13. století podle návrhu neznámého architekta na náměstí uprostřed městečka Valeč (Waltsch). První písemná zmínka o kostele pochází ze zápisu farní kroniky z roku 1358. V roce 1380 podával ke kostelu nového kněze tehdejší vlastník zdejšího panství Boreš V. z Rýzmburka. Podle registru církevních desátků z roku 1384 bývala zdejší fara dobře dotovaná. Poté co roku 1427 obsadil Valeč husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, stal se zdejší kostel husitským. Na počátku 16. století byl interiér kostela vyzdoben nástropními freskami. V letech 1554-1632 působil při kostele protestantský kněz. Od roku 1589 byly vedeny německy psané matriční knihy.

Koncem 16. století a na počátku 17. století byl kostel za Štampachů ze Štampachu rozsáhle renesančně přestavěn. V průčelí kostela byla vybudována novostavba renesanční věže. V roce 1592 pořídil tehdejší vlastník zdejšího panství Václav ze Štampachu nový zvon, který ulil dne 6. listopadu 1592 jáchymovský zvonař Hans Wildt. Původní gotická sakristie s panskou oratoří na severní straně kostela byla během přestavby přeměněna na pohřební kapli sv. Šebestiána s rodovou hrobku Štampachů ze Štampachu v podzemí, druhá, dnes již zaniklá pohřební kaple s kryptou byla vybudována při jižní straně kostela. V jejím sousedství vznikla nová renesanční sakristie s panskou oratoří v patře. V roce 1598 byl zrušen původní hřbitov, rozkládající se kolem kostela a založen nový při levé straně silnice na Skytaly na jihovýchodním okraji města. Dne 10. října 1610 byl dokončený kostel znovu vysvěcen.

V roce 1614 byla nově zaklenuta loď kostela a opatřena novými nástropními malbami. Po následné rekatolizaci oblasti v době po bitvě na Bílé hoře byl ke kostelu dosazen katolický farář Maschau a znovu obnovena zdejší samostatná fara. V průběhu 17. století byla k severní straně lodi v sousedství pohřební kaple přistavěna otevřená postranní kaple Božího hrobu.

Na konci 17. století a na počátku 18. století byl farní kostel za nového vlastníka zdejšího panství hraběte Johanna Kryštofa Kagera ze Štampachu rozsáhle barokně přestavěn. V letech 1694-1696 je na stavbě doložen italský architekt Francesco Barelli, autor barokní přestavby zdejšího zámku. Po smrti Barelliho přestavbu kostela dokončil patrně jeho polír, Giovanni Antonio Bianno Rossa. Během přestavby byl kostel prodloužen, původní závěr presbytáře byl odbourán a ke kostelu připojen nový barokní presbytář s kupolí završenou lucernou. Původní kněžiště bylo poté přeměněno na prodlouženou část lodi kostela. Upraveny byly vnější fasády objektu a ve stěnách proražena barokní okna. V roce 1701 byl na západním okraji města vystavěn objekt nové barokní fary. V roce 1708 bylo vybudováno charakteristické barokní zakončení věže kostela dřevěnou helmicí a ochozem věžníka.

Dne 21. prosince 1728 odpoledne po mši byly „za obnovené bolesti a naříkání věrných poddaných“ vyjmuty z hrobek ve farním kostele některé náhrobky a ostatky zemřelých a přeneseny do nové rodinné hrobky v nově vystavěném zámeckém kostele Nejsvětější Trojice na západním okraji města. Jednalo se o ostatky Johanna Kryštofa Kagera ze Štampachu, jeho manželky Kateřiny Terezie, rozené z Monau a Marie Josefy z Globenu, rozené ze Stechau.

Na konci 19. století byly provedeny úpravy vnějších fasád kostela. Na přelomu 19. a 20. století poté byla zazděna původně otevřená postranní kaple Božího hrobu. Během první světové války byl zrekvírován prostřední zvon kostela na válečné účely. V roce 1933 byla provedena celková renovace nástropních fresek v interiéru kostela. V roce 1939 ve zdejší farnosti, ke které tehdy patřily obce a vsi Valeč, Jeřeň, Velký Hlavákov, Skytaly a Vrbička, žilo celkem 708 katolíků, 8 protestantů a 2 věřící v Boha.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 3. května 1958 byl bývalý farní kostel Narození sv. Jana Křtitele zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 33838/4-1110. V roce 1966 musela být provedena celková rekonstrukce horní části věže s dřevěný ochozem. Na počátku devadesátých let 20. století byl již kostel ve velmi zchátralém stavu, vnější omítky objektu byly silně poškozené, část zdiva se rozpadala a střechou kostela začalo zatékat. Vnitřní vybavení kostela se stávalo terčem zlodějů.

Roku 1992 darovali němečtí rodáci k zabezpečení kostela nový alarm. Tehdejší farář Skuhrovec jako projev vděčnosti tehdy věnoval Museu Chebska v Merkrewitzu čtyři původní historické ornáty. V letech 1993-2001 proto následně přistoupeno k celkové rozsáhlé rekonstrukci kostela s náklady převyšujícími 12 miliónů korun. Část prostředků byla získána prostřednictvím darů místních rodáků, kteří ve sbírce vybrali na 30.000 marek. Kostel byl nově zastřešen a v letech 1999-2001 byla provedena kompletní rekonstrukce a renovace vnějších fasád objektu.

Původně gotický, pozdně renesančně a barokně přestavěný orientovaný jednolodní kostel s neobvykle protáhlou mírně zalomenou podélnou osou v ose západ-východ s krátkou lodí na obdélném půdorysu s navazující odsazenou protáhlou užší částí lodi v prostoru původního gotického presbytáře kostela, krytý sedlovou střechou s původně šindelovou, dnes pálenou krytinou. Západní a severní stěna lodi a bývalého presbytáře a zdivo sakristie obsahuje původní gotické konstrukce z poloviny 13. století, zejména v severozápadním nároží lodi s velkými pravidelnými hruběji tesanými kvádry nárožní armatury z načervenalého pískovce a přilehlé části řádkového lomového zdiva s dochovanými otvory po zbytcích kulatiny původního stavebního lešení.

V závěru kostela je připojena mladší přístavba pravoúhlého, rovně uzavřeného barokního presbytáře se zkosenými nárožími z konce 17. století, krytého vysokou dřevěnou polygonální kupolovitou střechou s původně šindelovou, dnes pálenou krytinou, s nasazenou osmibokou oplechovanou prosklenou dřevěnou lucernou, završenou barokní helmicí s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu.

Před západním průčelím stojí přistavěna 38 metrů vysoká renesanční, barokně upravená dvoupatrová hranolová věž s charakteristickou mohutnou dřevěnou nástavbou zvonice z roku 1708 s věžními hodinami a ochozem věžníka, krytou čtyřbokou helmicí s krytinou z klínového šindele, s otevřenou hranolovou lucernou s čtyřbokou helmovitou střechou s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. Západní stěna věže je prolomena obdélným, polokruhově zakončeným barokním pískovcovým portálem hlavního vstupu s obdélným, segmentem zakončeným oknem v ose nad ním. Stejná okna jsou prolomena na třech stranách patra věže, odděleném mohutnou vynesenou profilovanou římsou. Zvonové druhé patro věže je pak prolomeno na třech stranách většími obdélnými, segmentem zakončenými okny s dřevěnými žaluziemi.

Zdivo věže obsahuje druhotně použité tesané pískovcové a opukové kvádry a gotické cihly, pocházející patrně ze zbořené části kostela, snad původní věže, během renesanční přestavby kostela. Nález dochovaných původních renesančních zvonicových sdružených okem se středními, patrně zděnými sloupky na věži, v západočeském regionu ojedinělý, připomíná řešení spišských renesančních zvonic. V posledním zděném patře byly symetricky po obou stranách všech nároží objeveny zazděné renesanční niky s vrcholovými mušlovitými konchami, častý prvek saské renesance, rozšířený zejména v protestantské části Čech. Zvonicová okna byla výškově shodná s nárožními nikami a spolu s nimi vytvářela čtveřici půlkruhově zaklenutých otvorů na každém průčelí věže. Pod sdruženými okny bývaly na jižní a severní straně situovány dvojice renesančních slunečních hodin.

Při severní straně zúženého prostoru lodi kostela je připojena vysoká pohřební kaple sv. Šebestiána se zprohýbaným volutovým štítem a rodovou hrobkou Štampachů ze Štampachu v podzemí. Objekt pohřební kaple sloužil původně jako sakristie s panskou oratoří v patře gotického kostela, s připojeným zděným vnějším schodištěm na severní straně. Při západní straně pohřební kaple je připojena přízemní otevřená kaple Božího hrobu na obdélném půdorysu, krytá pultovou střechou s nasazenou otevřenou oplechovanou polygonální sloupkovou zvoničkou s cibulovou bání. Kaple bývala dříve z vnějšku na severní straně otevřena původně velkým polokruhovým portálem, na přelomu 19. a 20. století zčásti zazděným. Objekt byl tehdy opatřen polokruhovými zasklenými nadsvětlíky se secesními mřížemi.

Po jižní straně zúženého prostoru lodi kostela je připojena renesanční sakristie s panskou oratoří v patře, završená zprohýbaným volutovým štítem. Po její západní straně stávala dnes již zaniklá renesanční pohřební kaple se segmentově zaklenutou panskou hrobkou v podzemí s fragmenty pohřbů v podobě kování rakví ze 17. století.

Podélné stěny původní lodi kostela jsou prolomeny obdélnými, segmentem zakončenými okny, obdobná, avšak větší okna prosvětlují na třech stranách prostor presbytáře, oratoří a kaple sv. Šebestiána. Vnější stěny kostela jsou členěny mohutným štukovaným pilastrovým řádem, velkými lizénovými rámci, mohutnou vynesenou horizontální, bohatě profilovanou korunní římsou pod střechou a plastickým soklem. Kolem oken jsou vyvedeny široké pasparty s ušima a vrcholovým klenákem.

Loď kostela je sklenuta valenou klenbou se stýkajícími se lunetami s hřebínky. Strop zúžené části lodi kostela je opatřen nástropní freskou z doby protireformace kolem roku 1520, vytvořenou patrně malířským mistrem italské školy. V roce 1933 byla provedena renovace malby. Ve středu malby je situován výjev Rozsudek ve Starém Zákoně a vize proroka Ezechiela. V rozích malby jsou párové výjevy skupin apoštolů. Plocha polokruhového triumfálního oblouku, oddělujícího presbytář kostela, je opatřena freskou z roku 1933 s vyobrazením skupiny zpěváků, přímluvců a hudebníků před vrchností, obklopenou svatozáří. Na stropě původní lodě se nacházejí nástropní malby z počátku 17. století. Původní triumfální oblouk v prostoru mezi dnešními částmi lodi je opatřen oválnými a obdélnými rámy, které nesou výjevy života Ježíše Krista ze Starého Zákona.

Zvýšený prostor barokního presbytáře je sklenut čtyřdílnou omítanou kupolovitou klenbou, otevřenou do dřevěné lucerny s malovanými kazetami. Ústřední plocha stropu presbytáře je opatřena nástropní malbou s výjevem klečícího Ježíše Krista a Boha Otce na oblacích, obklopených sedícími andílky na obláčcích, které nesou rozlišné symboly, květiny, stuhy, lucerny atd. Žebra a orámování fresek jsou opatřeny květinovým a ovocným dekorem, pocházejícím patrně z doby kolem roku 1614. V místech, kde se nacházela původní kazatelna kostela, je zachován německý nápis: „DES PRIESTERS LIPPEN SOLLEN DIE LERE BEWAREN DAS MAN AUS SEINEM MUNDE DAS GESEZ SUCHE DEN ER IST EIN ENGEL DER HERRN ZABAOTH. MALACHIAE Z 1614“.

Kaple sv. Štěpána, oratoře a sakristie jsou sklenuty valenou klenbou s výsečemi. V podvěží je valená klenba se stýkajícími se lunetami. V lodi kostela je situována zděná nepodklenutá rovná kruchta, nesená na dřevěných pilířích s profilovanými hlavicemi, s ve středu polokruhově vystupující dřevěnou balustrádou. Do vnitřního prostoru zúžené lodi kostela vystupují dvě zasklené arkýřové oratoře, zaklenuté velenými klenbami s lunetami. Na stěnách lodi kostela jsou umístěny malby ze 17. století.

Vnitřní zařízení kostela tvoří pozdně barokní portálový hlavní oltář z doby po roce 1750 s oltářním obrazem Křtu Kristova od valečského malíře, „modernizovaný“ během restaurovaní malířem ze Sokolova. Ve zdobené plastické kartuši nad obrazem je vyveden latinský nápis: „ALTARE PRIVILEGIATUM“. Po stranách oltářního obrazu jsou před sloupy a pilíři postaveny figurální plastiky evangelistů, vlevo socha sv. Lukáše s býkem a vpravo socha sv. Marka se lvem. V nástavci oltáře je zavěšen obraz Svaté Rodiny od stejného valečského malíře. Na římsách po stranách oltářního nástavce jsou umístěny sedící sochy sv. Jana s orlem a sv. Matyáše s hlavou andílka. Nástavec oltáře je završen svatozáří vynesenou na oblacích s dvěma soškami putti po stranách, kteří k ní ukazují. Nad postranními brankami jsou postaveny figurální plastiky rodičů sv. Jana Křtitele, socha sv. Zachariáše a sv. Alžběty.

Po levé straně triumfálního oblouku je umístěna barokní kazatelna z druhé poloviny 17. století. V jednotlivých úzkých polích koše a zábradlí kazatelny, oddělených zdobenými plastickými pilastry, jsou v oválných rámcích situovány barevné výjevy proroků Izajáše, Jeremiáše, Ezechiela, Ozeáše, Jóela, Zachariáše a Ámose. Polygonální stříška kazatelny je jednoduše zdobena.

V presbytáři kostela je postavena raně barokní dřevěná křtitelnice z roku 1630 s cínovou mísou a plechovým víkem s kolorovanou soškou sv. Jana Křtitele. Fragment původní křtitelnice byl objeven v postranní kapli. Slepencový blok vulkanického původu se silně zvětralou horní plochou dosahuje výšky 53 cm. Na šestibokém dříku o hraně asi 15 cm je nasazen šestiboký, v dolní části kruhový, 25 cm vysoký nástavec v podobě kalichu o průměru 52 cm. Vnitřní mísa o kruhovém půdorysu se strmými stěnami je hluboká 19 cm. V rozích ploché horní části jsou situovány protilehlé 5 x 4, respektive 6 x 4,5 cm velké otvory pro osazení víka křtitelnice. Na jednoduchém bílém oltářním stolu na pravé straně presbytáře je postavena socha Panny Marie (Madona), dále jsou na konzolách postaveny dvě barokní sochy andělů (světlonošů) a na stěně zavěšen krásný barokní kříž, který býval původně umístěn na stěně po pravé straně triumfálního oblouku naproti kazatelně.

V lodi kostela na konzole mezi oratořemi je postavena socha mladé Panny Marie (Madona s Ježíškem), na rozšířené východní stěně kostelní lodi jou na konzolách postaveny polychromované barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduánského. Pod sochou sv. Jana Nepomuckého je postavena zvětralá socha sv. Jana Křtitele, přenesená z terasy před kostelem, kde byla nahrazena kopií. V nice na severní stěně lodi je umístěna socha Srdce Ježíšova od Johanna Delaga, pořízená správcem zdejšího zámku Georgen Reischlem a v kostele umístěna na Štědrý den, 24. prosince 1917. Na stěně niky je vyveden latinský prosebný nápis s chronogramem: „Da Domine paCeM in diebUs nostris, quia non est, alius, moi pUgnet pro nobis Itu deus noster“ (Přines mír, ó Pane, do našich dnů, neboť žádný jiný, nebojuje za nás, jako ty, náš Bože).

Obrazy křížové cesty, zavěšené na stěnách lodi, pocházejí z 19. století. Mezi nejhodnotnější liturgické předměty kostela patří monstrance s oválnou nohou s reliéfní výzdobou, lemem vykládaným ušlechtilým kamením a figurálním výjevem v podobě Panny Marie a holubice Ducha svatého. V prostoru bývalé márnice, přeměněného po zrušení hřbitova na postranní kapli Božího hrobu, bývalo umístěno hliněné sousoší Olivetské hory a keramické výjevy Poslední večeře Páně a Příchod Ježíše Krista na Olivetskou horu, vytvořené z místního jílu petrně jako figurální plastiky amfiteátru v zámeckém parku. Předměty byly ukázkou místního hrnčířského umění. Na kruchtě jsou postaveny varhany asi z roku 1850 patrně od chebského varhanáře Johanna Georga Müllera. Jednomanuálové varhany s devíti rejstříky v trojdílném prospektu zdobeném vyřezávanými girlandami.

V kapli sv. Šebestiána se nachází bohatě řezbářsky zdobený raně barokní portálový oltář sv. Šebestiána z roku 1680. Uprostřed oltáře je mezi sloupy zdobenými listy vinné révy a postraní zdobnou dřevořezbou zavěšen oltářní obraz sv. Šebestiána. V nástavci oltáře je situován relikviář. Nápis na predele se vztahuje k hraběnce Maximiliáně Františce Isabele Štampachové, rozené Lungové z Dietbachu. Na oltářním stole je postavena lidová soška Korunované Panny Marie (Madona s Ježíškem) se Zeměkoulí. Proti oltáři se nachází poškozený malovaný dřevěný pozdně renesanční epitaf Štampachů ze Štampachu z roku 1618 s jedenácti mužskými a deseti ženskými postavami, klečícími v interiéru před obrazem Nejsvětější Trojice. Pod výjevem je situována nápisová deska.

V interiéru kostela se nachází celkem 11 kamenných renesančních a barokních nápisových a znakových náhrobníků z let 1594-1750:

Při jižní zdi lodi kostela pod emporou je postavena poklopová deska rodinné hrobky Štampachů ze Štampachu, patrně z doby po uzavření sňatku mezi Václavem ze Štampachu a Barborou Malešickou z Pautenu v roce 1591. Silně ošlapaná, obdélná kamenná deska o rozměrech 180 x 130 cm, byla během otevření hrobky roku 1908 a odstranění z podlahy přeražena v horní třetině. Ve středu epitafu se nachází alianční znak pánů ze Štampachu a z Pautenu. V kartuších v horní a spodní části desky bývaly vysekány dnes již setřelé a nečitelné nápisy. Na původním místě poklopové desky před oltářem se dnes nachází nová litá železná čtvercová krycí deska s latinským textem v kruhovém poli: „SACERDOS / DVMHVCCALCAS / MEMENTO / OMNIVM FIDELIVM / QUORVM EXUVIAE / IN HAC ECCLESIA / SEPVLTAE SVNT: / VT REQVIESCANT / IN PACE“ (Knězi, když sem vstupuješ, pamatuj na všechny věřící, jejichž ostatky jsou pohřbeny v tomto kostele. Ať odpočívají v pokoji).

V sousedství poklopové desky se nachází epitaf pana Hartenberga z Hartenbergu na Kostrčanech z roku 1594. V horní části náhrobníku je vyveden německý pamětní nápis: „DA MAN ZELT DAVSENDT FVNFHUN / DERT VND NEVNZIG DIE JAR*ZAL*WAR* / DAN*ELFTEN IVLII*VORMITTAG / IN*GOTT*SELIG*ENTSCHLAFFEN*LAG / DER EDLE VND ERNVESTE*HERR / HERDENBERGER / VON*HERDNBERG AVF GOSERZAN GEWOHNET*HAR / SEIN*ALTER*ZWEIVND*SIBNZIG WARDT / ALS ER NVN* SOLICHES VOLEND / GAB *IM*GOTT*EIN*SELIGES*END / NAM*IN*AVS*DIESN*DRVBSELIGEN / ZVISCH*IN*DES EVIG LEBEN“. Ve středové části je vyveden reliéfní rodový znak pánů Hartenbergů z Hartebergu.

V jižní stěně lodi kostela je naproti vchodu do postranní kaple zazděn epitaf hraběnky Konstancie Sybily, rozené ze Štampachu, paní na Libkovicích, z roku 1697, která je pohřbena v hrobce kostela. V horní části obdélné desky z šedého pískovce je vyveden rodový znak Štampachů z Pautenu. V dolní části je mezi karyatidami, sloupy v podobě ženských postav, vysekán latinský věnovací nápis: „CONSTANTIA / SYBILLA S. R.I. / COMITISSADE / CLARY ET ALDRINGEN / NATA COMITISSA / SSTAMPACH / DOM. IN LIEBKOWITZ / NATA 4 AVGSBSTI / ANNO 1674 / MOSTVA 8 FEBRVARY / ANNO 1697 Ú ETHIC CVM DVABVS / EROLIBVS IN CRYPTA / SSTAM. SEPULTA / REQ IN PACE“.

V severní stěně lodi kostela je zazděn epitaf Ferdinanda ze Štampachu z roku 1654, syna Václava ze Štampachu, narozeného 31. července 1595. Náhrobník v podobě obdélné desky ze šedého pískovce o rozměrech 172 x 65 cm. V horní části desky je umístěn rodový znak Štampachů. Pod ním je ve zdobené kartuši vysekán latinský věnovací nápis: „FERDINANDVS / A:SSTAMPACH / DOMINVS IN LINTZ / NATVS ANNO 1595 / MORTVVUS. 5. MAY / ANNO 1654 / ET HIC IN CRYPTA / SSTAMP: SEPVLTVS / REQ: IN PACE“.

V pravém úhlu k němu je umístěn ve východní stěně lodi kostela epitaf Barbory ze Štampachu, rozené Malešické z Pautenu, manželky Václava ze Štampachu, kterého si vzala roku 1591, byl jistě zhotoven ještě za jejího života, neboť na desce chybí životopisná data. Barbory zemřela roku 1628 ve věku 38 let a byla uložena do rodinné hrobky. V horní části náhrobníku, v podobě obdélného pískovcového bloku o rozměrech 170 x 60 cm, je vyveden rodový znak pánů z Pautenu. Pod ním je ve zdobené kartuši vysekán latinský věnovací nápis: „BARBARA / DE SSTAMBACH / NATA MALESITZKIANA / DE PAUTEN / DOMINA IN WLATSCH / BUKAU; HRADEK / ET POCHOW / NATA … / ANNO … / MORTUA … / ANNO … / ETHIC IN CRYPTA / SSTAMP, SEPULTA / REQ IN PACE / AMEN“.

Po levé straně vchodu do postranní kaple v západní stěně lodi kostela je zazděn epitaf Konstancie Maximiliany Sommerové z Herstošic, druhé ženy Johanna Christopfa Kagera ze Štampachu, která zemřela dne 4. června 1721 a byla pohřbena v kapli sv. Šebestiána. Obdélná nápisová deska ze světlehnědého zrnitého mramoru o rozměrech 180 x 94 cm, nese v dolní části německý pamětní nápis: „DIE WOHLEDEL GEBOHRNE / FREYLE CONSTANTIA / MAXIMILIANA SOMMERIN / VON HERSCHOTITZ, WELCHE / GEBOHREN AM EYLFFTEN / IVNY 1689, VND WIEDER VON / DIESER ZERGANGLICKET / GOTT VERLEYHE IHR EINE / FRÖHLICHE AVFFERTSTEHVNG“.

Naproti po pravé straně vchodu do postranní kaple je zazděn epitaf Kateřiny Sommerové z Herstošic, rozené z Monau, který nechala zhotovit ještě před svou smrtí v roce 1716. Obdélný náhrobní kámen z červeného zrnitého mramoru o rozměrech 178 x 87 cm nese ve spodní části vysekaný německý pamětní nápis: „DIE WOHLEDEL GEBOHRNE / FRAW CATHARINA SOMMERIN / VON HERSCHOTITZ GEBOHRNE / VON MONNAV HAT ZV DESTO / OFFTEREN ERINNERVNG IHRER / STERBLIGKEIT DIESE NOCH / BEY LEBZEITEN ZV DEN / NEBENSTEHENDEN STANNAE / ALTARE WELCHEN SIE AVCH / ZV EINEN EWIGEN FVNDATIONS / INTENT AVFGERICHTET: / HERSTEKKEN LASSEN / ANO 1698 / BEDT ZV GOTT VOHR SIE“.

V postranní kapli je pod malovaným dřevěným epitafem Štampachů ze Štampachu zazděn malovaný epitaf Jaroslava Ernsta ze Štampachu, syna Václava ze Štampachu, který si nechal vyrobit ještě za svého života dne 5. června 1669, před svou smrtí dne 10. března 1694. Obdélná pískovcová náhrobní deska nese ve spodní části vysekaný německý věnovací nápis: „JAROSLAW ERNST / FREYHERR VON SSTAMPACH / AVFF SKYTHAL VNDT WID= / LITZ: RÖM: KAY: MAYT: / WVRKLICHER RATH HOF= / LEHEN= VNDT KAMMERRECHTS / BEYSITZER IM KÖN: BÖHEIMB / AVCH KÖN: HAVPTMAN DES SAT= / ZER. KREYSES. / HAT IN BEHERTZIGVNG MEN= / SCHLICHER STERBLIGKEIT. / SICH DISES NOCH BEY LEBZEI= / TEN AVRICHTEN LASSN. / DEN 5 IVLY ANNA 1669“.

Vedle je zazděn malovaný epitaf Sibilly Maximiliany ze Štampachu, rozené Merklínské z Merklína, která zemřela dne 25. července 1678. Obdélný náhrobní kámen ze světle šedého pískovce o rozměrech 179 x 75 cm nese v horní kartuši latinský věnovací nápis: „SIBILLA MAXI= / MILIANA COMITISSA / DE SSTAMPACH NATA / MERKLINSKIANA / DE MERKLIN. DNA / IN WALTSCH erco. / CONIVX=IAROS: / COM: DE SSTAM / PACHI: TOT: / TITVLO:“. v dolní kartuši pak nápis pokračuje: „MORTVA 25. IVNY / 1678. ET HAC / CRYPTA SSTAMP: SEPVLTA REQ: IN PACE“.

Dále je vedle zazděn epitaf Erasma Jaroslava, narozeného v roce 1601, a zemřelého dne 29. května 1670 patrně mimo Valeč. Obdélná náhrobní deska z šedého pískovce o rozměrech 180 x 77 cm, nese v katuši ve spodní části vysekaný latinský věnovací nápis: „ERASMVS / IAROSLAVS / S: R: I: L: BAROA / SSTAMPACH. DNVS / IN WALTSCH. G: ET. L / NATVS ANNO 1601 / MORTVVS ANNO 1670 / 29 MAY ET HIC IN / CRYPTA SSTAMP. / SEPVLTVS / REQ. IN PACE“.

Vedle pak epitaf Jiřího ze Štampachu, narozeného v roce 1592 a zemřelého dne 3. září 1650. Obdélná náhrobní deska z šedého pískovce o rozměrech 180 x 73 nese v kartuši v dolní části vysekaný latinský věnovací nápis: „GEORGIVS. / A SSTAMPACH= / DAMINVS IN BVKAV: / NATVS ANNO 1592. / MORTVVS 3. SEPTEMB: / ANNO: 1650. ACHIS IN CRYPTA / SSTAMP: SEPVLTVS / REQ. IN PACE“. Naproti oratořím je ve výšce ne stěně kostelní lodi situován barokní epitaf z roku 1750 se širokým barokním rámem a postranními postavami putti. Štítový nástavec epitafu je zakončen korunou.

Ve věži kostela dnes visí dva ze tří původních zvonů. Ve zvoničce nad kaplí Olivetské hory býval zavěšen umíráček. Tzv. zvon Štampachů, který byl odlit dne 6. listopadu 1592 jáchymovským zvonařem Hansem Wildtem. Zvon o průměr věnce 97 cm dosahuje výšky včetně koruny 77 cm. V horní polovině pláště zvonu je mezi dvěma obíhajícími otáčivými lištami vyveden německý prosebný nápis ve dvou řadách o šířce 9 cm. Nápis, začínající a končící císařským medailonem a přerušeným dvěma kříži zní: „LOBET * DEN * HERRNN * MIT * PSALTER * VND * HARFFEN * LOBET * IHN * MITT * HELLEN * CIMBELEN * LOB / ET * IHN * MITT * WOLKLINGENDEN * CIMBELN * ALLES * WAS * ODEN * HAT * LOBE * DEN * HERREN * P * 150“ (Chvalte Pána žalmy a harfami, chvalte ho jasem, chvalte jej krásně zvonícími cimbály, vše, co má dech, ať chválí Pána P(žalm) 150). Pod nápisem se nachází asi 7 cm široká, bohatě členěná lišta s obrubou s motivem šlahounů a květin

Nad věncem zvonu se nachází jednořádkový německý věnovací nápis, ohraničený ostrými hranami: „* ZV * GOTTES * WORDT * DA * LAYT * MANN * MICH * HANS * WILDT * IN * ST * IOCHIMSTAL * GOHS * MICH * DEN * 6 * NOVEMBER * IM * J * 5 * 9 * 2 * IAR * GOTT * SEY * DIE * EHR“ (Zvoním pro slovo Boží, odlil mne Hans Wildt z Jáchymova dne 6. listopadu roku 1592, Bohu budiž čest). Všechny nápisy na zvonu jsou vyvedeny písmeny vysokými asi 2,5 cm. Na severní straně pláště zvonu se nachází kotlinková prohloubenina, která vznikla v místě, kam bicí páka věžních hodin odbíjela čas. Patrně z tohoto důvodu byl do věže později umístěn malý zvon k udávání času.

Na východně orientované straně pláště zvonu je situován 34 cm vysoký reliéf Ukřižování se Svatou zemí. Pozdně gotické tvary zvláště vystupují z postranního vlajícího bederního roucha naturalisticky modelované postavy Ježíše Krista s pokleslou hlavou na pravém rameni, lehce vzhůru vystřenými pažemi a překříženými přibitými nohami. Pod podélným trámem kříže leží lebka jako symbol smrti. Po levé straně kříže je vyvedena 10, 7 cm vysoká postava Panny Marie, po pravé straně pak 10, 3 cm vysoká postava Jana. Obě postavy s bohatě skládanými šaty mají sepnuté ruce a hlavu nakloněnu lehce vzhůru.

Pod reliéfem se nachází medailon o průměru asi 7 cm v podobě vavřínového věnce, ve kterém je umístěna kartuše patrně se znakem královského města Jáchymova. Po stranách kartuše stojí dvě postavy. Vpravo je rozpolcená mužská postava, připomínající horníka, ve vysokých, nahoře ohrnutých botách, se zakrytou hlavou v profilu s dlouhými vousy, ve vydutém oblečení, odpovídajícím dobovému kroji, opírající se o hůl nebo spíše meč. Naproti stojí ženská postava v tehdy užívaném kroji s pohledem upřeným dopředu, s dlouhým, přes hlavu položený šátkem, splývajícím v záhybech kolem krku a přes levé rameno.

Reliéf rozděluje velké pole s nápisy na dvě poloviny a ukazuje 14 cm vysoké plastické rodové znaky původců, vlevo znak Václava ze Štampachu a na druhé straně znak jeho manželky Magdalény, stejně jako 12, 5 cm vysoký znak jeho matky. Německý věnovací nápis, s písmeny vysokými 1,7 cm, začíná vlevo nahoře a ve výšce spodního okraje znaku Štampachů jsou řádky přerušeny trámem kříže. Text nápisu zní: „* IST * VON * DEN * * EDLEN * VND * * EHRVESDEN * H * WENTZEL * VON * STEIN * BACHAVFF * WALITZSCH * ALS * EIN / ERBHERR * DAN * HERRN * * HEINRICH * HANSN / ASMVS * VND * ADAMB * GEBRVEDERN * VND / IRER * FRAV * MVTTER * MAGDALENA * STEINBA / CHIN * GEBORNE * VLITZ * KHIN * DIESE * GLOCKEHN / GOTT * ZVERHN * IN * DISE * GEMEIN * GEST / IFFTET *“ (Od urozeného a ctěného pana Václava ze Štampachu jako dědičného pána na Valči a dále pánů bratrů Jindřicha, Jana, (Er)Asma a Adama a jejich paní matky Magdalény Štampachové rozené Ulitzchové (Orlické) je této obci tento zvon ke cti Boží věnován).

Na protilehlé straně pláště zvonu se nachází další velké pole s nápisem, které je rovněž rozděleno 32 cm vysokým reliéfem antonínského (egyptského) kříže (Crux commissa). Kolem svislého břevna kříže se obtáčí had, jehož hlava visí přes příčný trám. Německý prosebný nápis zní: „* WIEMOSE * IN * DER / WVSTEN * EINEN * SCH * * LANGE * ER * HOHET / HAT * ALSO * MVS * DES * * MENSCHEN * SOHN / ER * HOHET * WERDEN * * AVFF * DAS * ALLE / DIE * AN * IHN * GLAV * * BEN * NICHT * VER * / LOREN * WERDEN * * SONDERN * DAS / EVIGE * LEBEN * * HABEN / IOHAN * AM * 3 *“ (Tak jako Mojžíš na poušti povýšil hada, tak musí také být povýšen Syn člověka. Všichni, kteří v něj věří, nejsou ztraceni, ale budou mít život věčný. Jan AM 3 – Evangelium sv. Jana, 3, 14-16). V nápisu u kříže jsou písmena „H“ a „N“ zvýrazněna kruhovými dříky, patrně znamení zvonařské dílny Hanse Wildta.

V nitru zvonu je zavěšeno mohutné, asi 78 cm dlouhé srdce s osmibokou žerdí a výpustí v podobě kyjovitě tvarované koule. Zvon je pevně zakotven čtyřmi železnými pásy na asi 50 cm vysoké a přibližně 110 cm dlouhé, v horní polovině protažené a zaoblené hlavě se zkosenými okraji. Držadla hlavy jsou zdobena lvími hlavami. Ucho koruny zvonu bylo zhotoveno tak, aby mohl být po určitých časových odstupech pověšen jinak, aby údery železného srdce na jedno a to samé místo nezpůsobily puknutí zvonu.

Dále je zde zavěšen hodnotný zvon čtyř evangelistů z doby kolem roku 1358 od neznámého autora, patrně jeden z nejstarších zvonů v Čechách. V horní polovině pláště zvonu je umístěn pruh nápisu, ohraničený ostrými hranami. Špatně čitelný nápis, s výjimkou několika písmen zrcadlově obrácený, nese jména čtyř evangelistů ve zkrácené formě s majuskulami: „MA(TTHIA)S * MARCVS * LVCAS * J(O)H(ANNE)S“. Jednotlivá slova jsou vzájemně oddělena přidáním stylizované růže. Na rozhraní pláště a krku zvonu obíhá ostrá hrana. Železné srdce s kulatou žerdí je ve spodní části kyjovitě utvářeno. Zvon je zakotven třemi železnými pásy k oblé, 26 cm vysoké hlavě zvonu. Jedno ucho koruny zvonu chybí, bylo ale doplněno třemi železnými kolíky, jež procházejí skrz prostor pod korunou. Na přední straně hlavy zvonu jsou připevněny ozdoby ve tvaru písmene „S“, které jsou na koncích šnekovitě ukončeny.

Kolem kostela se původně rozkládal hřbitov, zrušený v roce 1598. Na terase s přístupovým schodištěm při jižním průčelí kostela jsou postaveny barokní sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého a mladší socha sv. Jana od Boha, v životních velikostech na vysokých podstavcích.

Na webu o kostelech: Má novou střechu, zčásti šindelovou a zčásti měděnou. Zdivo místy potřebuje trochu opravit nátěr.