Kostel Zjevení svatého Michaela Archanděla v Andělské Hoře

Na náměstí pod vrchem, na němž stojí zřícenina hradu, stojí na travnatém návrší v Andělské Hoře kostel Zjevení svatého Michaela Archanděla.

Z wiki a dalších zdrojů:

Pozdně gotický kostel byl současně s prvními domy obce vystavěn v letech 1487–1490 kamenickým mistrem Erhartem Bauerem z Chebu. Potkaly jej dva ničivé požáry, jeden v roce 1641, druhý pak v roce 1718. Na první opravu se složili obyvatelé obce, po druhém velkém požáru, který postihl i obec samotnou a hrad, byl kostel přestavěn v barokním stylu.

Poslední přestavbou prošel roku 1890, kdy byl do dnešní podoby upraven podle plánů architekta Antona Viktora Barvitia. Zasazen byl nový oltář, neb ten původní byl pro účel kostela příliš velký, přidány byly varhany, stěny a strop byly nově vymalovány. Znovu byl vysvěcen 29. září 2001. V letech 2010 a 2011 se rekonstrukce dočkala kostelní fasáda.

Kostel je filiální ve farnosti Stanovice, Vikariát Karlovy Vary, Diecéze plzeňská.

Kostel stojí při západní straně náměstí v nejvýše položeném místě zástavby a tvoří dominantu obce. Má obdélný půdorys 16×10 metrů. Jednolodní prostor je krytý plechovou sedlovou střechou s vikýři. Nad obdélným presbytářem s plechovou valbovou střechou se nachází osmiboká sanktusová zvonička. Součástí kostela je patrová sakristie, spodní místnost slouží k uchovávání rouch, v horním patře jsou uloženy další liturgické předměty. V západním průčelí s mohutnou hranolovou věží, s barokním zdivem ve spodní části, je umístěn hlavní vchod; postranní vchod je z jižní strany kostela. Na věži jsou čtvercové hodiny.

Hlavní oltář byl vytvořen tyrolským sochařem Ferdinandem Stuflesserem ze St. Ulrichu. Nad oltářem je socha svatého Archanděla Michaela porážejícího ďábla. Na stěnách jsou obrazy křížové cesty. Varhany vyrobil roku 1887 varhanář Ferdinand Langenauer. Strop je rákosový se štukovanými zrcadly. Jednotné novorenesanční zařízení podle plánů architekta Antona Viktora Barvitia vytvořili umělci: pražský malíř Zikmund Rudl, umělecký truhlář Lorenz a pražský sochař Bernard Ottau Seeling.

Před kostel byla umístěna rekonstruovaná socha sv. Jana Nepomuckého pocházející ze zaniklé obce Svatobor. Rekonstrukci provedl v roce 2008 sochař Jan Pekař.

Památkový katalog:

Areál kostela sv. Archanděla Michaela je složen ze samotného kostela a přilehlé terasy. Hodnotná stavba byla postavena v letech 1487 až 1490 v pozdně gotickém slohu. Po požáru v roce 1718 byl kostel barokně obnoven. Poslední úprava pochází z roku 1885. Ve své poslední podobě dokládá dobový názor na obnovu památek z poslední čtvrti 19. století, kdy ji roku 1890 restauroval A. Barvitius. Výrazně se uplatňuje v panoramatickém pohledu na srázu pod skálou se zříceninou hradu.

Kostel stojí při západní straně zhruba obdélného náměstí, v nejvýše položeném místě zástavby. Pohledově se uplatňuje od V, SV a J. Stavba založená na vodorovné zatravněné ploše, která vznikla umělým přerušením svahu (na východě bylo nutné provést násyp a na protější straně zářez).

Kostel není orientovaný podle zvyklostí; podélná osa probíhá téměř přesně ve směru S-J s presbytářem na severní straně. Loď obdélného půdorysu. Užší presbytář má příčně obdélné pole a trojboký závěr (jeví se 3 strany pravidelného osmiúhelníka). Ke středu jižní fasády lodi připojena věž o čtvercového základně; východní stěna spočívá na stěně lodi; po výšce 5 podlaží; přízemí má funkci předsíně; 1. patro přístupné z kruchty; ve 3. patře zvonová stolice. K ose východní fasády přiléhá obdélná předsíň s lehce vyžlabenými nárožími. Po západním boku presbytáře skoro čtvercová sakristie s oratoří v patře. U východní strany sakristie obdélný přístavek se schodištěm na oratoř. Po V a Z straně věže v koutech při lodi stejně řešené schodišťové přístavky pro vstup na kruchtu a do půdy; v půdorysu cca čtvercové s výrazně vyžlabeným volným nárožím.

Střecha lodi je nižší sedlová; krytina z alukrytu; několik vikýřků s valbovou stříškou; v patě stříšky římska; v čele obdélné okénko s dřevěným rámem. Sokl lehce předsazený ze žulových desek. Po celém vnějším obvodě zděná korunní římsa o deskovém základu; složitější štukový profil; na J a S straně římsa shora oplechovaná. Omítky fasád štukové. Při okrajích podélných stěn široké lisény spojené pod římsou pásem; na lisénách dále užší ploché pilastry, kolem nichž zalomený sokl a spodní část profilu korunní římsy; po délce ještě 3 méně vystupující uzavřené lisénové rámy. Při okrajích jižního průčelí lisény s užšími pilastry. Stejný systém členění i při východním konci severní stěny. V části SZ nároží obnaženo cihelné zdivo. Severní štít v patě odsazený a nahoře ukončený pod krytinou; zdivo pokrývá hladká omítka; pod střešními plochami předsazené a v omítce profilované pásy. V podélných stěnách vysoká a poměrně široká okna se segmentovým záklenkem; na zešikmené omítnuté špalety navazuje užší cihelné omítnuté ostění; v lemování špalety jednoho západního okna vidět cihly a jejich zlomky; okolo oken šambrány s uchy; rámy dělené z pásového železa; výplň tvoří sítí vyztužené tabule skla (rámy z 1. poloviny 19. století?).

Hřeben sedlové střechy presbytáře položený níže než na lodi; sklon střešních ploch podobný; nad stěnami závěru valby; šablony hliníkového plechu (alukryt). Při severním konci hřebene osmiboký sanktusník; na každé straně prolomený na výšku obdélným otvorem s půlkruhovým záklenkem; mezi otvory zbývají jen nárožní nosné sloupy opatřené v patách záklenků římsovou hlavicí; v patě otvorů průběžná římsa; podobná ukončuje i plášť sanktusníku; vyšší jehlancová stříška v patě ostře podseknutá; na nízké hrotnici makovice a kříž; krytina i obložení pláště z pozinkovaného plechu. Obklad lehce předsazeného soklu tvoří žulové desky. Korunní římsa položena ve stejné úrovni jako na lodi a řešena i shodným způsobem. Omítky fasád štukové. Přes nároží zalomené široké lisény propojené pod korunní římsou; mezi lisénami na každé stěně ještě jeden plošší uzavřený lisénový rámec. Interiér osvětlený třemi okny (V, SV a SZ); na výšku obdélná se segmentovým záklenkem; rozevřené špalety omítnuté stejně jako ostění; v lemování ostění jednoho okna vidět cihly; okna provází šambrány s uchy; rámy z pásového železa v ploše dělené; skleněné tabule vyztužené sítí (rámy z 1. poloviny 19. století ?).

Věž je krytá vysokým osmibokým jehlancem; v patě pozvolné námětky; krytina z alukrytu; nízká hrotnice vrcholí makovicí a křížem; v horní části střechy 4 vikýře s valbovou stříškou; v patě stříšky římska; v čele vikýře obdélné okénko s dřevěným rámkem. Mírně předsazený sokl ze žulových desek. Korunní římsa zděná o deskovém základu; složitější štukový profil; shora římsa oplechovaná. Na každé straně nad římsou nízký trojúhelný štítek v celé šířce stěn; provázený vyloženým pásek s profilací stejnou jako na římse; shora štítky oplechované; čela štítků hladce omítnutá a zalícovaná se stěnami. fasády mají hladkou omítku. Fasády člení lisény posunuté mírně od nároží; nad hlavním soklem, který okolo nich zalomený, doplněny nízkým omítkovým soklíkem; v úrovni korunní římsy lodi lisény přepásané průběžným vodorovným páskem; nad ním provedený soklík; další pásek o necelý metr výše a poslední pod korunní římsou; okolo lisén zalomena spodní část římsy. Na boční fasády přechází z lodi korunní římsa ve stejném profilu (pod ní se lomí lisény). V ose jižní fasády obdélný portál; žulové ostění má soklíky a po obvodě vnější dvojitou lištu; široký vrstvený klenák; kolem ostění ještě omítková šambrána nad klenákem stupňovitě zalamovaná; dveře dřevěné dvoukřídlové se zrcadly (2. pol.20. stol.). V přízemí, 1. a 2. patře nejsou okna. Ve 3. patře na V, J a Z straně na výšku obdélné okno se segmentovým záklenkem; ostění omítnuté; výplň dřevěného rámu tvoří prkenné žaluzie (2. polovina 20. století). V úrovni 1. patra na jižní straně výklenek; v půdorysu cca půlkruhový; nahoře ukončený konchou s mušlí; v patě konchy pásek; po obvodě výklenku šambrána, na níž zalomený pateční pásek konchy; okolo výklenku ještě mírně vystupující obdélná plocha (dole dotažena až k šambráně portálu). Ve 4. patře na V, J a Z straně čtvercová vpadlina (byly tu asi ciferníky hodin).

Sakristie s oratoří má sedlovou střechu krytou alukrytem. Sokl není proveden. Na J a S straně zděná desková římsa; jednodušší maltový profil. Hladké omítky postrádají členění. V několika malých plochách vidět ve zdivu lomový kámen. Zděný štít hladce pokrývá štuková omítka; čelo v patě zalícované se stěnou a nahoře ukončené pod krytinou. Do sakristie ústí od jihu lehce na výšku obdélné okno se segmentovým záklenkem; ostění zděné; v líci dřevěný rám s dvoukřídlovými prkennými okenicemi; závěsy stáčené (novodobé). Oratoř osvětlena od jihu na výšku obdélným oknem; ostění cihelné omítnuté; v líci osazený dřevěný rám; křídla chybí (možná 2. polovina 19. století); na vnitřním okraji ostění ještě plné dvoukřídlové dřevěné okenice (19. století?); proplétaná mříž.

Předsíň s nízkou sedlovou střechou; krytina z pásů pozinkovaného plechu. Mírně předsazený sokl obložený žulovými deskami. Korunní římsa zděná na čele jednoduše podseknutá; přechází také na východní stranu, kde má složitější omítkový profil; shora zde chráněná plechovou okapničkou. Zdivo pokrývá štuková omítka. Při okrajích všech stěn lisény spojené pod římsou páskem; okolo lisén uskočený sokl. Východní štít zděný a hladce omítnutý; v patě neodsazený a nahoře ukončený pod střešními plochami; ramena provází vyložený profilovaný pás; v čele štítu trojúhelná plastické pole. V ose východní stěny široký pravoúhlý portál; žulové ostění má soklíky, vnější dvojitou lištu a široký vrstvený klenák; dveře dřevěné dvoukřídlové se zrcadly (snad 1. polovina 19. století). Okna nejsou.

Schodišťový přístavek u sakristie s pultovou střechou skloněnou k severu; nahoře navazuje na střechu oratoře; pozinkovaný plech. Sokl není. Na severu zděná korunní římsa se složitějším štukovým profilem. Omítky hladké a nečleněné. Štít zděný, hladce omítnutý, v patě neodsazený a nahoře ukončený pod krytinou. V severní stěně obdélný portál s nadsvětlíkem; žulové ostění provází vnější lišta; dřevěné dveře z vnější strany oplechované (barokní?); ve světlíku proplétaná mříž. Interiér schodiště přisvětlený od severu na výšku oválným okénkem; ostění cihelné omítnuté; otvor uzavřený tyčovou mříží s fragmentem rozvilinové ozdoby (možná barokní). V úrovni 1. patra na stejné straně ještě větší na výšku obdélné okno s omítnutým ostěním; v líci dřevěný rám postrádající křídla (snad 2. polovina 19. století); na vnitřní straně ostění dvoukřídlové prkenné okenice (19.stol.?); proplétaná mříž.

Schodišťový přístavek u východní stěny věže má zastřešení tvořené valbičkami; krytina z pozinkovaného plechu. Mírně předsazený sokl ze žulových desek. Koruna stěn položena výše než na lodi; římsa zděná s náročnějším štukovým profilem. Omítky štukové. Na fasády přechází korunní římsa z lodi jako kordonová; shora krytá plechovou stříškou; nad ní soklík, který sem zase přechází z věže. Plochu vykrojeného nároží členění uzavřený lisénový rám; na přímých úsecích fasád lisény při volném nároží a vodorovné pásy (nad soklem a pod kordonovou římsou). V horní etáži na nárožním průčelí obdélné plastické pole. V horní části na JV jedno na výšku obdélné okno; zděné ostění provází dvojitá lištová šambrána s uchy; spodní část otvoru snížena dozdívkou; dřevěný rám (2. polovina 20. století) Ve spodní části téže stěny zrušené okno se stejnou šambránou; bylo na výšku obdélné se segmentovým záklenkem; čelo omítnuté zazdívky mírně posunuté.

Schodišťový přístavek u západní stěny věže je řešen stejně jako přístavek u východní stěny věže. Horní okno postrádá šambránu a je ležatě obdélné ve vyšší mělké vpadlině. U spodního slepého okna šambrána také není.

Původní evidenční list památky:

Zdivo zčásti zachováno z původní pozdně gotické stavby z let 1478-1490 (postavil E. Bauer). Roku 1641 kostel vyhořel, znovu 1718, pak do roku 1720 obnoven (z barokní přestavby kaple sv. Jana). 1885 další požár, po něm 1890 obnovil A. Barvitius. Výmalba stropu a stěn v presbyteriu od K. Zimmernanna z Drážďan (1902).

1971 – Sešlé omítky, kostel se začíná opravovat (oplechovává se střecha věže) – do ciferník hodin bez ručiček vsazeny tlampače rozhlasu. Uvnitř v SZ koutě lodi díry v dřevěné bedněné klenbě.

V mírném svahu na terase s vykrojenými rohy místo kuželek a pilířků na nárožích, vroubená balustrádou z hranolků a mezi jednotlivými oddíly stojí zděný omítaný orientovaný kostel, jednolodní s užším polygonálním presbyteriem bez opěráků k němuž na severu přiléhá sakristie s oratoří a mohutnou nepříliš převýšenou hranolovou věží, se 4 nízkými trojúhelnými štíty z poloviny pohlcenou západním průčelím (do středu jejích severní a jižní stěny sahají od nároží lodi zvýšené konkávně prohnuté útvary). Na jižním boku obdélná předsíňka se vstupem – portál s kamenným ostěním a zdvojeným klenákem v nadpraží. Střechy valbové, osmiboká jehlancová střecha na věži a nad presbyteriem osmiboký jehlancem vrcholící sanktusník krytý nově plechem. Věž i loď členěny lisenovými rámy, u věží ve 2 pořadích nad sebou, na bocích lodi střídavě s okny. Ta cellem 2 z každé strany – jsou obdélná, segmentově zakončená, v plochých šambránách, s odsazenými uchy. Obdobná, ale nižší, i v horním patře věže. V dolní polovině výšky věže a v konkávně koutovém útvaru mezi věží a lodí obdélná okna v šambráně s ušima ve všech 4 rozích. Předsíň kryje sedlová střecha, průčelí uzavírá trojúhelný štít, Portál západ. průčelí má kamenné ostění a velký odstupněný klenák. Nad ním velké obdélné půlkruhově ukončené okno a široké obdélné segmentem uzavřené okénko. Nároží věže plankováno mělkými pilastry s římsovými hlavicemi.

Vnitřek: Vstupuje se od západu podvěžím, sklenutým stlačenou valenou klenbou se dvěma nazad posunutými rámovanými trojúhelnými výsečemi nad vstup do bočních /do koutů mezi loď a věž vestavěných) prostor – vlevo je prázdná místnůstka, vpravo vřetenovité schodiště na kruchtu. Dále se stlačeným obloukem s nikami v síle zdi vchází do lodě s neckovou (téměř zcradlovou) klenbou se štukovým rámem. V západní části na 2 dřevěných sloupech spočívá kruchta s rovným podhledem a kuželkovým poprsníkem, uprostřed šířky lodi konvexně vypjatým. Stlačený zakončený triumfální oblouk s římsičkami odděluje presbyterium, položené o 3 schůdky výše a klenuté neckovou klenbou na polygonálním půdoryse. V severní stěně je kamenný portálek s ušima a lištou a svazkovým hlavním klenákem a nad ním zazděný stlačený oblouk bývalé panské oratoře. Portálkem se vstupuje do sakristie klenuté plackou a z ní ve válcovitém koutkovém přístavku stoupá dřevěné vřetenové schodiště na býv. oratoř, nyní zaklenutou do travers tak, že strop přetíná někdejší otevřená oblouk do presbyteria. Dlažba v kostele z kamenných desek.

Další popis je k dispozici na webu Památky a příroda Karlovarska:

Původně pozdně gotický farní kostel sv. Michaela Archanděla byl postaven v letech 1487-1490 na vyzděné terase na náměstí nově založeného městečka Andělská Hora (Engelhaus) pod hradem Engelsburg pánů z Plavna. Tehdejší držitel zdejšího panství Jindřich III. z Plavna psal v souvislosti se založením městečka list kameníku a staviteli Erhartu Bauerovi, pocházejícímu z německého Eichstädtu, který byl v sedmdesátých letech 15. století ve službách města Chebu a účastnil se tehdy výstavby farního kostela sv. Václava v Lokti, jestli by si mohl pospíšit se „stavbou kostela pod hradem Andělská Hora“. Samotná stavba kostela poté probíhala pod Bauerovým vedením a v roce 1490 byl nový kostel vysvěcen.

V pozdním létě roku 1641 farní kostel během ničivého požáru městečka zcela vyhořel. Již následujícího roku 1642 se s podporou okolních vsí intenzivně pracovalo na obnově kostela sv. Michaela Archanděla. Po dalším velkém požáru v roce 1718, kdy zdejší kostel vyhořel spolu s farou, celým městečkem a hradem, byl farní kostel obnoven v barokním slohu se zachováním staršího zdiva. V roce 1720 byl poté městský farní kostel sv. Michaela Archanděla vybaven dnes už nedochovaným vnitřním zařízením, mezi které podle inventáře tehdy patřil hlavní oltář s obrazem Archanděla Michaela, postranní oltář Panny Marie na pravé straně a postranní oltář sv. Prokopa a sv. Antonína Paduánského na levé straně triumfálního oblouku a postranní oltář Ukřižovaného Krista v lodi kostela. Na věž obnoveného kostela byly tehdy zavěšeny nové zvony z dílny chebského zvonaře Balthasara Platzera. Největší zvon Panny Marie byl následně vysvěcen opatem tepelského kláštera. V roce 1719 byla na místě starší vyhořelé stavby poblíž kostela postavena nová barokní fara.

Někdy během první poloviny 19. století byl původní městský hřbitov od farního kostela přeložen k opuštěnému poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice jihozápadně od městečka. Po posledním velkém požáru městečka dne 17. srpna 1885 byl zdejší kostel sv. Michaela Archanděla upraven do dnešní podoby podle plánů pražského architekta Antona Viktora Barvitia. Hrubá stavba kostela byla dokončena roku 1890. Do září roku 1894 byly podle Barvitiových plánů zřízeny pražským malířem Zikmundem Rudlem, uměleckým truhlářem Lorenzem a pražským sochařem Bernardem Ottou Seelingem nové oltáře a další vnitřní vybavení kostela. Předtím byl odmítnut starší, umělecky hodnotný oltář z kostela ve Vrchlabí, který daroval kostelu patron hrabě Černín. Oltář však byl pro potřeby nového kostela příliš velký a následně bylo toto umělecké dílo na Andělské Hoře ztraceno. V roce 1887 postavil varhanář Ferdinand Langenauer v kostele nové varhany. Na jaře roku 1902 vymaloval strop a stěny presbytáře kostela drážďanský malíř Karl Zimmermann.

Dne 3. května 1958 byl farní kostel sv. Michaela Archanděla zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 19264/4-723. Během druhé poloviny 20. století však z důvodu nedostatečné údržby kostel postupně chátral. V letech 2010-2011 přistoupil vlastník objektu, Římskokatolická farnost ve Stanovicích, k celkové obnově vnější fasády a klempířských prvků zchátralého kostela za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje částkou 60 tisíc korun.

Pozdně gotický, barokně upravený jednolodní kostel na obdélném půdorysu o rozměrech 16 x více než 10 m, krytý plechovou sedlovou střechou s vikýři, s připojeným obdélným trojboce uzavřeným presbytářem krytým plechovou valbovou střechou se oplechovanou osmibokou sloupkovou sanktusovou zvoničkou s jehlancovou stříškou, kterou vytvořil koncem 19. století sochař Ferdinand Stuflesser ze St. Ulrichu v Tyrolsku podle skici pražského architekta Antona Viktora Barvitia. Při severní stěně presbytáře připojena patrová sakristie, krytá plechovou sedlovou střechou, s místností na uchovávání rouch a dalších liturgických předmětů v horním patře.

Před hlavním západním průčelím vystupuje mohutná představěná hranolová věž se zachovaným barokním zdivem ve spodní části. Přízemí věže je prolomeno obdélným kamenným portálem hlavního vchodu s klenákem. Nad vstupem je v ose umístěna velká nika, ve které bývala původně umístěna dřevěná socha světce z doby po roce 1700. Patro věže je otevřeno na třech stranách obdélnými, segmentem zakončenými okny, nad nimiž jsou umístěny čtvercové kostelní hodiny. Zdivo věže je završeno trojúhelníkovými pseudoklasicistními štíty a věž kryta vysokou oplechovanou osmibokou jehlancovou střechou s vikýři. Průčelí je doplněno konkávně vybranými nárožími po stranách věže, ukrývajícími ještě konstrukce původní gotické stavby.

V jižní stěně lodi kostela je umístěn postranní vchod, doplněný předsíňkou na obdélném půdorysu s velkým obdélným portálem a pseudoklasicistním trojúhelníkovým štítem, krytá jednoduchou plechovou stříškou. Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny třemi páry obdélným, segmentem zakončených oken. Stejná okna jsou umístěna v jižní stěně presbytáře a bočních stěnách závěru. Vnější stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci.

Vnitřní prostor kostela je plochostropý, krytý rákosovým stropem se štukovanými zrcadly, podvěží sloužící jako předsíň je pak zaklenuto valenou klenbou s výsečemi. Presbytář je oddělen mladším polokruhovým triumfálním obloukem. Vnitřní stěny kostela jsou členěny lizénovými rámci, barevná výmalba stropu a stěn presbytáře pochází od malíře Karla Zimmermanna z Drážďan z roku 1902. V lodi kostela je umístěna dřevěná kruchta s polokruhově vydmutým dřevěným zábradlím, podepřená dvojicí dřevěných profilovaných sloupů.

Jednotné pseudorenesanční vnitřní zařízení kostela z doby do roku 1894 bylo vytvořeno pražským malířem Zikmundem Rudlem, uměleckým truhlářem Lorenzem a pražským sochařem Bernardem Ottou Seelingem podle plánů architekta Antona Viktora Barvitia.

Hlavní oltář Panny Marie Bolestné v presbytáři pochází od sochaře Ferdinanda Stuflessera ze St. Ulrichu v Tyrolsku. Na konzole na závěrové stěně presbytáře je nad oltářem umístěna socha sv. Archanděla Michaela porážejícího ďábla. Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna jednouchá nízká kazatelna s dřevěným košem bez stříšky. Na pilíři triumfálního oblouku je zavěšen kříž od sochaře Josefa Rifessera ze St. Ulrichu v Tyrolsku. Socha sv. Jana Nepomuckého z první poloviny 19. století byla přenesena ze zdemolované kaple sv. Jana Nepomuckého, která stávala pod kostelem. Při stranách triumfálního oblouku v nárožích lodi kostela jsou postaveny Srdce Panny Marie a Srdce Ježíše Krista. Na stěnách lodi kostela jsou zavěšeny obrazy křížové cesty a v lodi ve dvou řadách postaveny dřevěné lavice. Na kruchtě jsou umístěny varhany od varhanáře Ferdinanda Langenauera z roku 1887.

V interiéru kostela býval umístěn rovněž betlém, složený z vyřezávaných postav Marie, Josefa a Ježíška, Tří králů a anděla a tabulkových obrazů z 18. století s motivy zámku, domů, ovcí a obětování dítěte v chrámu, ztracený již před druhou světovou válkou. Dále zde bývaly plastiky a obrazy tvořící skupiny Olivetské hory a Kristova hrobu.

Mezi liturgické předměty kostela patří 0,39 m vysoké ciborium od chebského zlatníka Johanna Michaela Francka, značené jeho monogramem „IMF“ a chebským puncem. Noha ciboria je zdobena třemi 3,5 cm dlouhými oválnými červenými plaketami s vyobrazeními Poslední večeře, Olivetské hory a Bičování Krista. Stejné plakety nalezneme na stříbrném, prolamovaném víku, zde s vyobrazením Ecce Homo, Trnové koruny a skupiny Kalvárie.

Ve věži kostela bývaly umístěny zvony nově ulité po požáru v roce 1718 dílnou chebského zvonaře Balthasara Platzera, ztavené dohromady dalším požárem kostela roku 1885. Největší zvon Panny Marie nesl nápis zvonařského mistra: „Balthasar Blatzer goss mich, Eger 1721“. Stejnou legendu nesly další dva zvony, sv. Lorenze a sv. Floriána, další byl věnován Třem Archandělům. Ve zvoničce nad závěrem býval umístěn malý sanktusový zvonek značený pouze místem vzniku a datací: „Zu Eger gegossen a(nn)o 1717“.