Je to otřískaná banalita, ale nejde to obejít. V Anglii se jezdí vlevo. Všichni to vědí. Všichni o tom vyprávějí, traduje se to, ale když to zažijete, zjistíte, že je to přece jen trochu jinak. Ale popořádku.
Když vás po příletu letiště propustí na svobodu, nasáčkujete se do nějakého autobusu a jedete po dálnici asi hodinku do Londýna. Samozřejmě, že si hned všimnete, že řidič není na svém místě, ale u spolujezdce, ale nechť. A samozřejmě, že autobus jede v levém pruhu dálnice, ale pokud jste v Čechách zvyklí na D1, nepřijde vám to moc divné, protože tady přece skoro všichni jezdí především v tom nejrychlejším pruhu. No ne? A tak se bez nějakého většího překvapení dostanete do centra, vystoupíte….a pak vám to začne. V Anglii se totiž také CHODÍ vlevo! Takže, obtěžkán zavazadly, čelíte proudu lidí, kteří jdou všichni nepochopitelně proti vám ( na vaší straně chodníku!!) a slyšíte samé sorry, sorry a sem tam zachytíte letmý úsměv na čerstvou trubku z kontinentu, až vás síla kolektivu vystrká do levé půlky a vy zjistíte, že tak je to správně. Zvláště se o tom přesvědčíte, když po evropsku zahučíte do metra, kam právě přijel vlak, a úměrně k tomu, jak byl plný, vás dav vytlačí zpět na ulici.
Těch drobností a postřehů by byla celá řada. Třeba vám zastaví auto na přechodu, vy podle zvyku děkovně pokynete řidiči a tam, místo něj, je stoletá babička s rukama v klíně, pes nebo vůbec nikdo. A vedle „spolujezdec“ třímá volant. Anebo přijdete na zastávku autobusu, a on se přiřítí z druhé strany a než rozdýcháte, že řidič je nejen vlevo, ale i na opačném konci autobusu, vidíte, jak od protějšího chodníku ten váš správný bus právě odjíždí. No, chce to prostě chvíli cviku, ale je to rozhodně zajímavá zkušenost.
