Gloriet (vyhlídkový altán) v zámecké zahradě v Ploskovicích

Na severní straně horní zámecké zahrady v Ploskovicích v hlavní pohledové ose od zámku stojí vyhlídkový pavilon.

Stavbu, přiléhající k ohradní zdi, ozvláštňuje stavba na střeše. Jedná se součást památkově chráněného areálu zámku, která má svůj vlastní záznam v Památkovém katalogu:

Jednoduchý otevřený pavilón na mírně vyvýšené terase severní části zahrady tvořen předním sloupovým průčelím s převýšenou střední částí s plným obloukem. Stavba zastřešena systémem zvonových střech, střední ukončena hranolem s orlem a dvojicí soch.

Pavilón byl vybudován v rámci výstavby letního sídla Anny Marie Františky vévodkyně Sasko-lauenburské v 1. pol. 18. stol. a stal se součástí velkolepé koncepce vrcholně barokní zahrady s přísnou geometrií základních kompozičních os. Následné úpravy z let 1850 – 53 provedené Franzem Fritschlem na základě plánů architekta Jana Bělského přeměnily areál v přírodní park protkaný sítí kroužených cest s romanticky utvářenými zákoutími. Změnou prošel i pavilón, který byl neobarokně přestavěn, ale zůstal výchozím bodem hlavní kompoziční osy. Roku 1918 došlo v souvislosti s konfiskací císařského majetku a vzniku státního statku k uzavření areálu na jižní straně a k přeměnění vyhlídkového pavilónu v hlavní vstup do areálu, tak že jeho severní stěna byla proražena a boční prostory byly vyzděny. Po roce 1945 byl zámek přechodně spravován státním statkem a roku 1952 přešel vyjma hospodářského dvora pod orgán státní památkové péče. Po nutných restaurátorských pracích a úpravách byl zámecký areál začátkem 60. let 20. stol. zpřístupněn veřejnosti. V současné době je pavilón po rozsáhlé rekonstrukci, která mu v letech 2003-2006 vrátila jeho původní vzhled a učinila z něj opět tvarově a architektonicky významný prvek celkové urbanistické koncepce parku.

Pavilón byl postaven v nejvyšším místě severní zahrady, na uměle navršené terase. Stavba je zasazena do severní ohradní zdi a opticky ukončuje hlavní kompoziční osu areálu orientovanou sever – jih. Půdorys je členěn na tři prostory, které se do zahrady otevírají velkým arkádovým obloukem, na který po stranách navazují architrávové překlady. Překlady i archivolta jsou neseny čtyřmi pilíři. Vnější pilíře jsou štíhlé, vnitřní jsou zdvojené a na čelní straně doplněné dvojicí sdružených sloupů, které vynášejí korunní římsu. Římsa, která obíhá i boční průčelí, je nad obloukem arkády zesílená. Sloupy i pilíře mají hladké dříky a iónské hlavice. Vnitřní strana severní zdi pavilónu je rytmizována čtyřmi sdruženými pilastry s iónskými hlavicemi, v bočních polích jsou mělké niky. Ústřední prostor je zaklenut oválnou kupolí na pendativech, která je ve vrcholu doplněna oválnou lucernou. Postranní prostory jsou nad přímými překlady vyzděny do tvaru helmic s konklávně prohnutými boky. Helmice jsou osvětleny čtyřmi oválnými okny. Střecha pavilónu je kryta měděným plechem, který zdobí čabrakové motivy. Kopule je ukončena štíhlým jehlancovým útvarem, na jehož vrcholu je umístěná zlacená plastika orla. Po stranách jehlanu jsou osazeny dvě alegorické ženské plastiky, boční helmice jsou doplněné kamennými vázami.

Pavilón je neoddělitelnou součástí tvarově rozmanité parkové úpravy původního barokního areálu ve stylu maison de plaisance od Kiliána Ignáce Dienzenhofera, ze které následná romantická adaptace od Jana Bělského v letech 1850 – 53 vytvořila mimořádně cenný urbanistický komplex.