weby pro nejsevernější čechy

Torzo oranžérie v zámeckém parku v Ploskovicích

Článek je součástí seriálu Architektura, technické památky, důlní díla

Na severní straně horní zámecké zahrady v Ploskovicích, nedaleko glorietu u stěny, oddělující areál od silnice, se dochoval torzo oranžérie.

Předpokládám, že sporé zbytky stavby bez bližšího vysvětlení na místě, vedou kolemjdoucí maximálně k udivenému pohledu a zakroucení hlavou. Málokdo asi vytuší, oč se jedná. Jedná se součást památkově chráněného areálu zámku, která má svůj vlastní záznam v Památkovém katalogu:

Zděná skořepina oranžerie s pultovou střechou postavena v době založení zahrady v roce 1720. Klasické uspořádání doplňuje otevřená přední strana s chybějícím zasklením a relikty umělého vytápění interiéru.

Torzo bývalé oranžérie, původně určené k pěstování a přechovávání exotických rostlin (dnes bez využití), je umístěno v okoseném východním nároží původní severní zahrady, původní barokní stavba byla několikrát přestavována. Z prosklené jižní stěny objektu se zachoval jen nízký parapet s kamenným obkladem. Boční stěny objektu jsou v horní části zešikmeny a překryty pískovcovými deskami s profilací okapníku. Do východní fasády je proražen velký obdélný otvor, na jeho pravé straně je umístěn kamenný haltýř. K západní stěně oranžérie přiléhá přístavek na trojúhelném půdorysu, který pravděpodobně sloužil jako domek zahradníka. Fasáda přístavku je prolomena třemi osami, krajní okenní otvory mají luxferovou výplň, vchod je osazen původními dveřmi. Hladká fasáda je zakončena fabiónovou římsou, střecha domku je krytá pálenou střešní taškou bobrovkou. Severní stěna skleníku zůstala téměř neporušená, mezi ní a ohradní zdí byla situována další stavba ( zřejmě výtopna), ze které se dochovalo jen obvodové zdivo se dvěma osami a obtisk krovu na vnější straně severní fasády.

Torzo oranžérie je dokladem historického vývoje areálu a zároveň neoddělitelnou součástí tvarově rozmanité parkové úpravy původního barokního areálu ve stylu maison de plaisance od Kiliána Ignáce Dienzenhofera, ze které následná romantická adaptace od Jana Bělského v letech 1850–53 vytvořila mimořádně cenný urbanistický komplex.

Tagy