Tohle mělo být takové to normální, obvyklé vyprávění o tom, kudy jsem zase prošel a jaké to tam bylo. Mělo, říkám, ale… Někdy se prostě všechno pootočí trochu jinak, než člověk zamýšlí, příroda je silnější, než se čekalo a třeba i dojmy jsou najednou úplně jiné, než na jaké byl člověk připravený. A o tom tohle je.
Každým rokem se snažím naplánovat si a poté i sólově pokořit pěší trasu, která má alespoň dvacet kilometrů. Je to taková ta zoufalá obrana proti času, že na to ještě mám, že tolik nechátrám, no prostě ty chlapské pohnutky v době, kdy krize středního věku je už dávno úspěšně prohraná. Tentokrát jsem si vybral tu žlutě značenou, vedoucí z Ústí nad Labem do Děčína. Auto jsem nechal v Děčíně a vlakem se posunul do Ústí. Konkrétně na zastávku Ústí nad Labem – Sever, kde ta žlutá trasa začíná.
Vlaky už jsou v téhle době komfortní a pohodlné, o to někdy bývá větší kontrast s místem, kde si vystoupíte. Ústí – Sever je v tomhle dojmu zřejmě středoevropská špička. Z nástupiště vede dlouhá bezbariérová betonová ďoura, která připomíná vězeňský nástup na korekci. Chodba končí podzemním rozcestím, na kterém jsem si žádného značení nevšiml. Logicky správně jsem ale zahnul směrem od řeky, tedy do kopců, kam jsem směřoval. Že jsem byl ze všech vystoupivších jediný – ostatní mlčky prchli k řece – mi na klidu moc nepřidalo.
Po krátkých schodech jsem vyšel jako z betonového krytu. Uvítala mě úvodní turistická šipka žluté trasy, kterou jsem chtěl pokořit. To by člověka i uklidnilo, kdyby ovšem nebyla přibitá na vysoké betonové zdi, která byla ještě nastavená nefalšovaným násobným ostnatým drátem. Rozhlédl jsem se. Ruiny domů, nádražní budova jen tak tak, několik snědých postav v ulici, snad v montérkách, nebo co, nápadně mladá maminka s dítětem v omšelém kočárku…
Tohle si musím zachytit, tohle, doufejme, jednou už taky nebude k vidění. Vytáhl jsem foťák, a začal mačkat. Pohledy těch lidí jakoby ztvrdly a úkosem hleděly na zem. Napadlo mě, že bych se tu neměl dlouho zdržovat. Možná, že to byl jenom můj osobní dojem, ale byl poměrně přesvědčivý.
Ta úvodní městská čtvrť na téhle cestě je poměrně malá, ale dojem zanechá na celý den. Na závěr jsem si ještě vyfotil jednu lavičku. Byla přesvědčivá…
