Hrad Skalka u Vlastislavi

Na okraji obce Vlastislav v místní části Skalka se nad silnicí na skalisku nachází areál hradu a zámku.

V krajině Českého středohoří je tahle dvojice viditelná z daleka, hradní věž trčí jako zvednutý prst nad obcí, kopečky v okolí jsou relativně daleko a nebrání výhledu. Což platí jak pro kochání se touto dominantou ze širokého okolí, tak z rozhledu na vyhlídce, upravené u pozůstatků hradu.

Jsou hrady a zříceniny, ohromující svou rozlohou, u nichž si lze s trochou fantazie představit, jak fungovaly, jak se na nich žilo. Proti nim stojí místa, kde obraznost selhává – desetkrát si mohu přečíst, kde asi stál hradní palác a jak to tu mělo vypadat, a když pak stojím v reálu na skalním hřbetu, kde rozpažím ruce a dlaně mám na obou stranách nad srázem, těžko uvěřit tomu, že tady mohla stát nějaká budova, určená k trvalejšímu obývání…

Z nejrůznějších zdrojů:

Své jméno prý obec dostala podle knížete Vlastislava o kterém psal už Kosmas ve své kronice v souvislosti se slovanským (lučanským) hradištěm, vybudovaným právě knížetem Vlastislavem v 9. století. Pozůstatky tohoto hradiště jsou patrné dodnes a najdete je severně od vsi, v místě zvaném „Na šancích“. Archeologické nálezy potvrzují, že hradiště nebylo osídleno dlouho a že Kosmova zpráva má určitý reálný základ.

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1357, kdy se jeho název objevuje v predikátu Petra ze Skalky, zakladatel skalsko – řehlovické větve Kaplířů ze Sulevic. Není však vyloučeno, že hrad může být starší.  Ke Skalce patřila řada vsí v severní a západní části Českého středohoří. Rod zakladatelů hradu vlastnil Skalku do začátku 15. století. V roce 1414 je jako její majitel uveden Hanuš Kaplíř ze Sulevic, význačný straník krále Zikmunda a odpůrce kališníků. V roce 1496 získali Skalku odkazem Vchynští z Vchynic. Poté se majitelé poměrně rychle střídali.

Po ztrátě Žlutic hrad koupil Jan II. Žlutický z Vřesovic a sídlil na něm až do roku 1544, kdy ho prodal zpět Janu Kaplíři ze Sulevic a na Košťálově a odstěhoval se neznámo kam. Kaplířové vlastnili Skalku až do roku 1578, kdy ji sňatkem s Annou Kaplířovou získal Adam Hrzán z Harasova. Jeho syn Zdeslav byl rozmařilý, nešetrný šlechtic a brzy se dostal do dluhů. Když otec 11. ledna 1619 umírá, získává Zdeslav svou část panství Skalka a Stvolíky; po smrti nejmladšího bratra pak i Lanškroun.

Během třicetileté války lavíroval majitel Skalky Zdeslav Hrzán z Harasova mezi válčícími stranami. Po neúspěšném stavovském povstání mu měl být majetek zabaven; Zdeslav však podplatil královského místodržícího, jemuž daroval Lanškroun, Skalku se mu tak podařilo udržet a uhájit před konfiskací ze strany královské komory.29. listopadu 1622 byl osvobozen a stal se hejtmanem Litoměřického kraje.

Roku 1639 byl hrad Skalka zpustošen švédskými vojsky; jeho zdiva bylo použito při budování barokního zámku, který si posléze při bývalém hradu postavili Hrzánové z Harasova.

Skalka byla malým dvojdílným šlechtickým hradem bergfritového typu. Hrad se skládal z hradního jádra a předhradí (z něj se prakticky nic nedochovalo), odděleny byly do skály vylámaným příkopem, dosud patrným na jižní straně. Drobné jádro na severovýchodě zaujímalo výrazný skalní suk, korunující temeno návrší. V nejvyšší části hradu se nalézá útočištná věž (bergfrit) s překvapivě dochovanými stínkami cimbuří, v jejímž sousedství zřejmě stál palác. Věž na vrcholku čedičové skály je vystavěná ze světlé opuky. Má oválný tvar a je vysoká 15,5 metru. Přístupná byla pouze z paláce pomocí padacího mostu dochovaným portálem ve výši asi pět metrů nad úrovní terénu. August Sedláček reprodukoval dva nápisy z interiéru věže z let 1605 a 1615 dokazující, že v té době sloužila jako vězení. Věž je jediným nadzemním pozůstatkem hradu, pod ní patrně stával na malém prostranství dnes zcela zaniklý palác. Zbytky brány v předhradí, o kterých píše Tomáš Durdík, v hradním areálu už patrné nejsou.

Hrad Skalka stával na úzkém skalním hřebenu orientovaném ze severovýchodu na jihozápad. Jižní a východní stranu hřebene tvoří skaliska šikmo spadající k spočinku. Severovýchodní stranu ohraničuje skalní stěna, ke které se téměř přimyká budova zámku. Severozápadní svah je povlovný. Odsud také směřuje přístupová cesta, která se větví do dvou úseků. Jeden směřuje k skalnímu suku s bergfritem, druhý běží jižním směrem pod předhradí. Zde se stáčí a běží výraznou roklinkou podél skalního hřebene na předhradí. Někde v těchto místech spatřoval ještě A. Sedláček zbytky branky. V  severní části předhradí jsou dva menší skalní kužely, jižní část plochy klesá a má charakter terasy. Východní stranu uzavírá poměrně vysoký skalní blok. Za předhradím se nachází dnes částečně zavezený příkop, v kterém jsou patrné novověké úpravy v podobě terasních zídek a schůdků (pro ně byly druhotně použity architektonické články). Ve východní stěně příkopu je výrazný zásek, interpretovaný Z. Fišerou jako zápust pro přepažovací zeď. Za příkopem cesta pokračuje podél severní strany skalního kuželu s bergfritem. Věž s překvapivě dochovanými stínkami cimbuří má nepravidelný půdorys a je vysoká 15,5 m; ve výšce 9,5 m nad zemí má vstup. Za bergfitem se nachází malé prostranství, které patrně zaujímal palác. Jihovýchodně od hradu se nachází spočinek, který je upraven jako terasa se zídkami stavěnými na sucho.

Nejstarší část sídla představuje hradní areál na vrcholu skalního hřebene. Později se hrad rozšířil i na místo zámku, kde se po něm dochovaly části sklepů. Patrně již před rokem 1579 byl na místě dnešního zámku vystavěn zámek renesanční, v roce 1639 zpustošený Švédy. Současný zámek pochází někdy z konce 17. století. Při jeho stavbě bylo používáno materiálu lámaného na hradě, z kterého tak zůstala stát pouze impozantní věž.

V sousedství bergfritu je vybudována vyhlídková plošina, umožňující panoramatický rozhled. V bezprostřední blízkosti Vlastislavi se nachází čtveřice mimořádně atraktivních hradů: Házmburk, Košťálov, Oltářík a Ostrý. Mimo výše jmenovaných hradů uvidíte třeba obec Sutom, Milešovku i okolní vrchy Českého středohoří.

Památkový katalog popisuje areál po jednotlivých částech

Hradní věž

Jediný pozůstatek staršího hradu. Okrouhlá bergfritová věž stála osamoceně mimo hradní palác, otevřena je jedním ve výšce umístěným klenutým vstupem, který byl přístupný padacím mostem ze zaniklého paláce. Vnitřní patrování se nedochovalo.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)