Kostel Církve československé husitské (zvaný též Mírový, Husův sbor) v Lovosicích

Na křižovatce ulic Krátká a K. Maličkého v Lovosicích stojí kostel Církve československé husitské.

S ohledem na mládí stavby má za sebou docela pohnutou historii, vystřídalo se tu už několik církví.

Na wiki toho moc není, je třeba šťourat i jinde:

Secesní Mírový kostel (něm. Friedenskirche) v Lovosicích byl původně vystavěn roku 1905 pro potřeby německého luterského sboru. Nyní slouží potřebám náboženské obce Církve československé husitské (v minulosti sloužil též českobratrským evangelíkům a baptistům).

Stavbu provedl lovosický stavební podnik, jehož vlastníky byli Wenzel Gruss a Karel Seemann, podle plánů lipského architekta Paula Langeho (podle jiných zdrojů dle projektu kanceláře architektů Lossowa a Kühneho z Drážďan). Po druhé světové válce a zrušení Německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku kostel připadl Církvi československé. V roce 2012 byla stavba prohlášena kulturní památkou.

Jedná se o jednolodní kostel s lodí na obdélném půdoryse s hranolovou třípatrovou zvonovou věží v severovýchodním nároží a mírně odsazeným polygonálním presbytářem po jižní straně, k jehož západní straně je přiložena obdélná sakristie. V kostele se dochovaly podstatné části původního vybavení a konstrukcí.

Litoměřický deník při příležitosti prohlášení kostela kulturní památkou 26. 11. 2012 psal:

Mírový kostel je rohová budova na nároží ulic Krátká a Karla Maličkého (tehdy Teplická a Jahnova ulice). Kopání základů započalo v pondělí 3. dubna 1905 a slavnostní položení základního kamene bylo naplánováno na 30. dubna téhož roku. Dokončení stavebních prací bylo naplánováno na termín 15. září 1905 a vysvěcení i předání kostela k užívání na 31. října, u příležitosti reformačního svátku. V roce 1946 přešel evangelický Mírový kostel, jako konfiskát německé církve, do majetku Církve československé husitské. Kostel však nebyl tehdy nedopatřením zapsán do katastru nemovitostí, k tomu došlo na základě soudního rozhodnutí až v lednu 2008.

Koncem roku 2008 se po vyjasnění právního i technického stavu mohlo konečně začít s opravou kostela, na prvním místě jeho věže. Po letech chybějící údržby byl kostel ve velmi špatném stavu, silně do něho zatékalo a generální opravu naléhavě potřeboval.  „Práce pokračují každým rokem, v letošním roce jsme dokončili výměnu krytiny na střeše celé kostelní lodě. Ještě nás čeká oprava fasády, ale rozpočet na ni není dosud zpracován, a tak zatím nelze říct, kolik to bude stát. S dalšími pracemi se počítá i pro příští léta, a to v závislosti na získaných prostředcích,“ uvádí Libuše Mikušková, farářka Církve československé husitské. „Finančních prostředků je stále málo,“ dodává.

Církev československá husitská podala po poradě s památkářem Robertem Paťchou v roce 2010 žádost o prohlášení „Mírového kostela“ za kulturní památku a uspěla ve svém úsilí teprve po několika letech. „Žádost o toto uznání jsme podali již v roce 2010, v květnu jsme byli vyrozuměni o jejím schválení, ale ještě dalších pět měsíců trvalo, nežli nám v říjnu ministerstvo své rozhodnutí zaslalo v písemné podobě. Rozhodnutí o nabytí statutu kulturní památky nabylo právní moci 19. října 2012,“ oznámila radostnou zprávu farářka CČH v Lovosicích.

Nejobsáhlejší záznam je v Památkovém katalogu:

Bývalý evangelický kostel byl postavený v roce 1905 podle projektu Paula Langeho z Lipska. Jeho poměrně prosté fasády člení vystupující pole a střídání hrubé a hladké omítky. Dominantním prvkem kostela je vysoká hranolová věž, napojená na severozápadě.

Vhledem k době výstavby kostela je jeho hodnota historická a s ní neoddělitelně spojená hodnota stáří, dokládající duchovní činnost evangelické obce v Lovosicích. Jako celek je pak cenným hmotným dokladem a integrální součástí postupného stavebně historického vývoje zástavby západní části Lovosic a obecně stavební produkce poč. 20. století. Hodnota kostela je i v dochované hmotě kostela a dobové, do značné míry autenticky dochované úpravě uličních fasád, které svým vzezřením a architektonickým výrazem významnou měrou tvoří opozici vůči panelové zástavbě. V kostele se dále dochovaly podstatné části původního vybavení a konstrukcí.

Jedná se o jednolodní kostel s lodí na obdélném půdoryse s hranolovou třípatrovou zvonovou věží v severovýchodním nároží a mírně odsazeným polygonálním presbytářem po jižní straně, k jehož západní straně je přiložena obdélná sakristie. Po severní straně věže se nachází komunikační prostor, který plynule navazuje na loď. Loď a věž kryjí sedlové střechy, presbytář půljehlancová střecha a sakristii sedlová střecha a valbou. Krytinu tvoří pálená střešní taška bobrovka s výjimkou sakristie, kde je položena plochá pálená taška drážková. Sedlovou střechou věže prostupuje oktogonální sanktusníková vížka.

Západní a východní průčelí lodi jsou prolomena čtveřicí vysokých obdélných okenních otvorů s půlkruhovými záklenky. Výplň tvoří vitrážová okna s jednoduchými geometrickými prvky spojovanými olovem a zasazovanými do kovového rámu. Západní průčelí je navíc rozšířeno o jednu okenní osu, která osvětluje komunikační prostor po západní straně věže. Mezi okny jsou v hrubé omítce vytaženy obdélná pole s čtvrtkruhově vykrojenými horními rohy a se zúžením na spodní straně. Po stranách krajních oken jsou pole poloviční. Průčelí jsou uvozena prostým soklem z tzv. kyklopského zdiva a ukončeno profilovanou korunní římsou, pod níž je umístěn vysoký plochý lizénový pás s půlkruhovými výřezy nad okny. Severní průčelí lodi je prolomeno širším obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem. V trojúhelném štítu se zvlněnými boky je prolomena trojice obdélných okenních otvorů, z nichž prostřední je vyšší a má půlkruhový záklenek. Otvory mají společnou plochou paspartu s bosáží nad záklenkem prostředního z nich. Na vrcholu štítu je umístěn latinský kříž.

Presbytář je v jižní stěně prolomen širokým obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem, jehož vitrážové okno nese jako ústřední motiv postavu Krista. Ikonografický námět vitráže v presbytáři: „Ježíš Kristus jako dobrý pastýř“, někdy je tento námět označován jako „Duchovní pastýř“, motivem bordury této vitráže je stonek vinné révy s hrozny, jedná se o symbolicky vyjádřené vzkříšení. Autor vitráží byl Richard Schlein ze Žitavy, který měl pobočky své firmy také v Praze a později v Hrádku nad Nisou. Otvor je rámován odsazenou paspartou, nad záklenkem hladkou s půlkruhovým výřezem, po stranách špalet v hrubé omítce se zúžením na spodní straně a čtvrtkruhovým výřezem na vnitřním rohu, které jsou na spodní straně propojeny obdélným polem. Jihovýchodní a východní stranu presbytáře člení pouze obdélné pole z hrubé omítky s čtvrtkruhově vykrojenými horními rohy. Průčelí jsou shodně vertikálně členěna s lodí s výjimkou jižní strany, kde se nad okenním otvorem korunní římsa segmentově zdvihá.

Jižní a západní průčelí sakristie je opatřeno obdélným rámem z hrubé omítky, které je prolomeno obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem. Otvor je lemován plochou paspartou s klenákem ve vrcholu. Severní průčelí je prolomeno obdélným dveřním otvorem. Průčelí je horizontálně členěno shodně s lodí a presbytářem.

Jižní a severní průčelí věže je v přízemí prolomeno obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem, v prvním a třetím patře obdélným okenním otvorem a v patře druhém vysokým obdélným zvonovým otvorem s půlkruhovým záklenkem a dřevěným žaluziovým oknem. Otvory jsou lemovány plochými šambránami. Druhé a třetí patro jsou navzájem odsazeny a toto odsazení je kryto sedlovou stříškou. Zvonový otvor severního průčelí má, na rozdíl od otvoru jižního, širší rustikovanou paspartu v záklenku s arkýřem umístěným nad ním. Arkýř je prolomen čtvercovým okenním otvorem s plochou šambránou. Vertikálně jsou průčelí uvozena prostým soklem z kamenných bloků a členěna cihelnou kordónovou římsou mezi prvním a druhým patrem, odsazením mezi druhým a třetím patrem a ukončena jednoduše profilovanou římsou korunní. Východní průčelí věže je v přízemí prolomeno širokým vstupním otvorem s půlkruhovým záklenkem, který je vyplněn dvoukřídlými dřevěnými rámovými kazetovanými dveřmi s půlkruhovým nadsvětlíkem s vitráží s kosočtverečným rastrem. Vstup chrání otevřené zádveří se sedlovou stříškou spoluvynášenou dvojicí sloupků a dřevěným zdobeným štítem. Práh vstupu je umístěn ve výšce koruny soklu a jede k němu schodiště s kamennými stupni. Nad vstupem je prolomen obdélný okenní otvor prvního patra s plochou šambránou. Druhé patro je prolomeno dvojicí vysokých obdélných zvonových otvorů s půlkruhovými záklenky a vpadlými poli šambrán. Na osách zvonových otvorů jsou ve třetím patře prolomeny dva obdélné okenní otvory s plochými šambránami pod nimiž se nachází vysoký pás z neomítaných cihel. Otvory druhého a třetího patra jsou spojeny lizénovým rámem ukončeným obloučkovým vlysem. Trojúhelný štít věže se zvlněnými, dvakrát segmentově projmutými boky, je prolomen obdélným okenním otvorem s půlkruhovým záklenkem a plochou šambránou. Západní průčelí věže je patrné od druhého patra je shodné s průčelím východním.

Loď je osvětlovaná osmi okenními otvory s půlkruhovými záklenky umístěnými do lichoběžných nik. Loď je kryta stropem jehož podhled byl proveden na šikmé vzpěry a kleštiny krovu a v interiéru tak vytváří trojboký profil. Severní část lodi zaujala dřevěná kruchta spoluvynášená dvojicí sloupků, která je s komunikační částí po západní straně věže spojena širokým otvorem se stlačeným záklenkem. Loď je s presbytářem spojena vítězným obloukem se stlačeným obloukem v záklenku. Presbytář je zaklenut půlkupolovou klenbou s trojbokými výsečemi. Prostor je osvětlován od jihu. V západní stěně je pak prolomen obdélný dveřní otvor vedoucí do sakristie. Dveře jsou rámové konstrukce s kazetováním. Sakristie je plochostropá a osvětlována od jihu a západu. Se dvorem je na severní straně propojena obdélným dveřním otvorem. Po stranách vstupu z presbytáře se nacházejí dvě obdélné niky, z nichž ta severní sloužila pro umístění kamen. Patro věže a kruchta jsou přístupné po trojramenném pravotočivém schodišti, které je spoluvynášeno dvojicí sloupků se stlačenými klenebními pasy. Schodiště je umístěno po západní straně věže, do prostoru, který plynule navazuje na loď. Ve třetím patře věže je instalována dřevěná vzpěradlová zvonová stolice s trojicí vazeb a jedním zvonem. Krov nad lodí má centrální stojatou stolici se sloupky a pásky, přičemž sloupky jsou jištěny v rovině krokví vedenými vzpěrami, které jsou jištěny kleštinami.