Štola Schachtenstein

Nedaleko Hamru na Jezeře na půl cestě mezi hrady Děvín a Stohánek na trase nedávno proznačené žluté turistické značky je k vidění pozůstatek historické těžby štola Schachtenstein.

Přímo k důlnímu dílu vede odbočka ze žluté, od rozcestníku. Stoupaje svahem vzhůru nevěda, co mne čeká, zažil jsem překvapivé déjà vu – v terénu se přede mnou náhle rozevřela skalnatá jizva, propadlina, jakou znám z Krušných Hor, od Horní Blatné. Geopark Ralsko na zdejší infotabuli vysvětluje, že se jedná o bývalou dobývku železné rudy.

Mnohé zdroje na netu popisují dnes neaktuální stav, kdy k dolu nebyla žádná značená cesta a kdy ho turistům ještě neobjevil Geopark Ralsko.

Vstup do šachty je zakázán, jedná se o důlní dílo, ale propadlina je zabezpečena jen kovovými sloupky, spojenými řetězem, což pro nenechavce není velká překážka. Pokud dorazíte, nezasekněte se dole u vyhlídky do šachty, kde se nachází informační cedule. Rozsedlina totiž pokračuje směrem vzhůru k vrcholu, takže neváhejte pokračovat pěšinou dál. Objevíte pokračování oplocení a stále mělčí a mělčí puklinu…

Z různých zdrojů:

Schachtenstein vznikl v třetihorách vypreparováním zpevněných pískovců, které v sobě skrývaly polzenitovou žílu. Jejím vytěžením v minulých staletích vznikla přírodně-technická pozoruhodnost v podobě zářezu širokého 1,5 až 2 metry, dlouhého 70 metrů a hlubokého až 17 metrů (část dobývky byla zasypána napadaným materiálem). Jedná se o nejhlubší dobývku železné rudy na území Geoparku Ralsko a temeno vrchu je jí doslova rozříznuto. Vulkanická žíla prochází vrchem Děvín přes Hamerský Špičák až na Schachtenstein.

Zářez pokračuje povrchovou dobývkou až na samotný vrchol Schachtensteinu. Tomuto zářezu v pískovci se říká „velká pinka“ a je nejvýznamnějším pozůstatkem hornické činnosti v oblasti. Na svislých pískovcových stěnách můžeme vidět místa se silným povlakem dočervena zbarveného limonitu (hnědele, vodnatého oxidu železitého). V nejhlubší část pinky se nachází zamřížovaný vchod do přibližně 10 metrů dlouhé štoly. Ta byla vytesaná v pískovcové stěně kolmo na žílu a sloužila k odnášení vytěženého materiálu. Ve svislých stěnách jsou ještě patrné tesané kapsy pro výdřevu. Při podrobnějším zkoumání lze vidět, že šachta se táhne oběma směry – celková délka od cesty až po poslední jámu na jihozápadním konci kopce je cca 96 metrů.

Poprvé se limonit na Schachtensteinu začal těžit v 15 století, v době předhusitské. Těžba pokračovala v 17. století za podpory Albrechta z Valdštejna. Naposledy tu lamači pracovali koncem 18. století. Těžení limonitu neprobíhalo celoročně, ale pouze v čase zemědělského klidu, od podzimu do začátku jara. Efektivita těžby byla poměrně nízká, ruda obsahovala pouze 20% železa s velkým podílem křemene (běžný podíl železa u limonitu bývá 35 – 40%).

Železnorudnému podnikání se v kraji dařilo nejvíc za panování rodu Hartigů v letech 1768-1797. Ruda zde vytěžená se vozila k vysoké peci do Hamru na Jezeře, kde se z ní tavilo surové železo, ze kterého se poté v kovárnách vyráběly hrnce na pečení, kotlíky, plotny, moždíře (děla), tavící pánve nebo prutové železo.

Ze severozápadního svahu byla kolmo na žílu vyražena přibližně 10 metrů dlouhá štola. Na lokalitě je patrné ústí další, zřejmě ještě hlubší zavalené šachty. Na jižní straně Schachtensteinu byla dobývána druhá polzenitová žila a na západě v údolí Černého rybníka se nachází řada dalších starých pinek.

V roce 2013 důlní dílo (pinku se štolou) dostal do správy Hornicko-historický spolek ve Stráži pod Ralskem, který měl záměr tuto přírodně-technickou památku zpřístupnit veřejnosti.