Sloup Panny Marie Bolestné v Brtníkách

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Některá města nemají nic, naopak překvapivě v některých obcích o desítkách čísel popisných (a dávno sloučených se svými sousedy) se občas najde památek až až.

Jeden světecký sloup jsem v Brtníkách našel už před časem, o fragmentu dalšího, zazděného v garáži, jsem věděl už před tím. Podle knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji jsem ale byl odhodlán najít ještě jeden, který kdysi nesl sochu Panny Marie Bolestné. Jenže to vůbec nebylo snadné a marně jsem to zkoušel několikrát. Až jsem nakonec nevydržel a otravoval studnici informací KM, která mi cestu k němu vysvětlila. Vtip je totiž v tom, že zmíněná kniha uvádí na stranách 70 a 71, že pilíř se nachází na severovýchodním okraji obce u staré silnice do Panského nedaleko domu čp. 247. Spolehl jsem se na uvedené čp a to byl velký omyl. Tento dům je kousek od viaduktu, v blízkosti odbočky ke Krkovičkovi, a tady hledaný sloup opravdu není.

Je třeba najít ten minule popisovaný fragment sloupu. Hned u něj vede přímo v ohybu zatáčky silnička mezi domy směrem k pramenům Mandavy. Po pár krocích po asfaltce se na rozcestí objeví sloup, který v dnešní době zdobí pouze reliéfy nástrojů umučení Krista (Arma Christi).

Pohled na sloup ze spodní cesty

Pohled na sloup z vrchní cesty

Autor pískovcového sloupu, který podle textů na podstavci nechali roku 1717 postavit obchodníci Hans Georg Pohl a Hans Christoph Rößler, není znám. První písmená zmínka pochází ze soupisu soch brtnické farnosti (1835?) a uvádí, že sloup stál na pozemku domkáře Josepha Hertla. Popisuje jednak sochu Panny Marie Bolestné na vrcholu, jednak čytři evangelisty na horní římse. Podoba zobrazení evangelistů není jasná, autoři knihy se domnívají, že šlo o malby na plechu, umístěné na kartuších hlavice pod sochou.

Detail vrcholové hlavice sloupu s prázdnými kartušemi

V brtnické pamětní knize je v roce 1893 popsáno znovuosazení sloupu novou sochou, která byla delší dobu umístěna ve výměnkářské světnici sedláka Johanna Hesseho. Slavnostní procesí vedl farář Aloys May, který sochu posvětil. Od té doby se o prosebných dnech procesí ke sloupu opakovala.

Někdy po roce 1945 byl sloup vážně poškozen a přišel o většinu své výzdoby. Aktuální stav vcelku odpovídá popisu z knihy (stav v roce 2009), s výjimkou terénu. Ten je čerstvě upraven, kolem sloupu snížen a vysypán štěrkem. Popsané provrtání dříku a sešroubování je stále patrné, stejně jako zůstaly železné klínky pod podstavcem sloupu. Po soše a evangelistech ani stopy. Povrch sloupu je natolik erodovaný, že některé nápisy jsou obtížně čitelné.

Detaily reliéfní výzdoby dříku sloupu s nástroji umučení Krista (s odhadem, co znázorňují)

Žebřík, s jehož pomocí bylo Kristovo tělo sňato z kříže

Kopí, jímž byl Kristovi proboden bok, aby se zjistilo, zda je mrtvý (Jan 19:34)

Řetězy, jimiž byl Kristus spoután /
Džbán, jenž použil Pilát, aby si umyl ruce, když Krista odsoudil na smrt (Matouš 27:24) /
Kalich použitý Kristem při poslední večeři (svatý grál) /
Symbol ukřižování – hřeby /
Kleště jimiž byly vytaženy hřeby při snímání Kristova těla z kříže /
Kladivo, kterým zatloukali hřeby

Kohout, který zakokrhal, když Petr zapřel Krista (Matouš 26:75) /
Tyč s houbou – houba namočená do octa byla Kristovi na tyči podána k ústům, když visel na kříži (Jan 19:29) /
Bič (důtky, flagellum) použitý pro bičování Krista při korunování trním nebo při cestě na Golgotu /
Třtina, kterou Krista bili po hlavě (Marek 15:19)

Detaily nápisů ve vavřínových věncích na spodku podstavce sloupu: