Zámek Milešov

Dominantou obce Milešov je na skále nad silnicí se tyčící rozlehlý areál zámku.

Na jednu stranu tvoří zámek nezaměnitelnou tvář obce, na druhé straně jde však o objekt, z něhož toho případný zájemce moc neuvidí, v dnešní době spíš nic než málo. Je tu totiž domov seniorů, a tak z hygienických důvodů vstup do areálu zakázán. Ze strany nádvoří, kde by měl být park, kaple, kašna a čertví co ještě, lze pouze nahlédnout přes plot nebo otevřenou branou…

Z nejrůznějších zdrojů:

Zámek Milešov stojí na místě hradu ze 14. století, přestavěného na renesanční a později na barokní zámek na skalnatém kopci v Milešově u Velemína v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Nedaleko odtud, směrem na sever, se vypíná nejvyšší hora Českého středohoří Milešovka. Zámek je chráněn jako kulturní památka.

Stáří hradu, umístěného na jih od kopce Šibeník, nelze přesně určit. Vznikl v průběhu 14. století; prvním známým majitelem byl v roce 1391 Petrman z Milešova, příslušník jedné větve Kaplířů ze Sulevic. On nebo jeho nástupce upadl do dluhů, a proto byl Milešov dán r. 1396 do zástavy Janu Hlavovi z Hoholic, který je někdy uváděn jako Janek z Milešova.

Podoba hradu není známa. Vzhledem k dochovanému torzu válcového bergfritu, ukrytého mezi novějšími zámeckými stavbami, lze uvažovat o bergfritové dispozici sídla, podobně jako tomu bylo u nedalekého hradu Skalka. Hradní nevelké jádro bylo v místech, kde dnes stojí starší část zámku. Směrem k severu, v místech současné přístupové cesty, probíhal hradní příkop. Podle místní tradice stála až do 19. stol. na skalnatém vršku, severně od nynějšího zámku, malá předsunutá gotická věž, chránící přístup k hradu. Na jejím místě byla později vybudována vyhlídka, na jejíž stavbu bylo využito zdiva původní vížky. Za suchým hradním příkopem bylo předhradí, kde vznikl panský dvůr, zvaný dodnes Hradčanský, i když byl později na jeho místě postaven objekt nový.

Do husitských válek patřil Milešov rytířské rodině s přídomkem „ze Sulevic“, což byli předkové Kaplířů ze Sulevic. Kaplířové získali Milešov a blízký Velemín někdy po roce 1420. Držiteli hradu v té době byli bratři Kerunk a Václav Kaplířové ze Sulevic, kteří si majetek záhy rozdělili. Milešov získal Kerunk s manželkou Annou z Lobkovic, s níž měl dva syny, Buška a Kamaréta. Bušek prodal r. 1482 hrad nejspíše Václavu z Kladna, jehož dcera Anežka se provdala za Zbyňka Pětipeského z Chyš a po rychlém střídaní majitelů se r. 1534 dostal Milešov znovu do rukou Kaplířů ze Sulevic.

K přestavbě hradu na jednokřídlý renesanční zámek došlo nejspíš za Jiřího Kamarýta Kaplíře, který vlastnil Milešov v letech 1583–1603. Pavel Vlček se ovšem domnívá, že zámek postavil až Bohuslav Kaplíř po roce 1603. Dnes má tato část podobu jednopatrové budovy přiléhající k novému baroknímu zámku. Její přízemí je propojeno s druhým zámeckým patrem.

Ve 2. pol. 16. stol. držel hrad Bohuslav Kaplíř ze Sulevic, jenž r. 1621 učinil svého nejmladšího syna Jana Václava spolumajitelem a později výhradním držitelem milešovského statku, jelikož si byl vědom toho, že jeho majetek je díky účasti na protihabsburském povstání ohrožen konfiskací. Jan Václav se na rozdíl od svého otce povstání nezúčastnil a jeho podíl tak zůstal nedotčen. Jan Václav je však při pijácké pitce zabit. Milešova se ujímá Bohuslavův vnuk Karel, syn nejstaršího Bohuslavova syna Viléma.

Za třicetileté války bylo milešovské panství těžce poškozeno a v letech 1650-1655 začal Karel renesančně přestavený hrad v rámci oprav barokně upravovat a v místě trosek původního Hradčanského dvora nechal v l. 1659-1661 postavit nový barokní zámek.Snesl hradní věž do současné výšky a zámek zvýšil o jedno patro. Podle dendrochronologického rozboru dřeva použitého na krov se tak stalo v první polovině 50. let 17. století.  Stále stoupající dluhy jej však r. 1661 donutily Milešov prodat Kašparu Zdeňkovi Kaplíři ze Sulevic, nejvýznamnějšímu držiteli Milešova a polnímu maršálkovi a obránci Vídně z r. 1683 před Turky.

Další stavební aktivity jsou spojené právě až se Zdeňkem Kašparem Kaplířem ze Sulevic. S pracemi se začalo v letech 1662–1663 a po přerušení roku 1669, zároveň se stavbou místního kostela. V roce 1675 vznesl stavebník na pražskou konzistoř žádost o povolení zřídit na zámku kapli.

Přesné určení roku dokončení stavby zámku vázne na absenci relevantních archivních pramenů. Různí autoři je kladou do intervalu 1667–1682. Horní časový mezník vychází z datace Schallerovy Topografie z roku 1787. Na jméně autora projektu závěrečné fáze zámku, Antonia della Porty, se autoři shodují. Existuje však pouze jediný písemný doklad o Portově činnosti na Milešově. Jedná se o Kaplířův pokyn vrchnostenské kanceláři z roku 1686, aby Portovi vyplatila dlužných 500 zlatých. Kombinací mnoha dalších faktorů včetně slohového rozboru stavby lze o Portově autorství hovořit prakticky s jistotou. Nový barokní zámek byl pravděpodobně prvním Portovým dílem v Čechách.

Porta postavil čtyřkřídlou budovu o dvou patrech, která se napojuje na starší, renesančně přestavěný a zbarokizovaný hrad. Fasáda zámku je členěna vysokým pilastrovým řádem a přízemek bosáží. Uprostřed severního průčelí je vstupní portál s balkonem a vede k němu předložené dvouramenné schodiště s balustrami. Vstupním prostorem byl vestibul zaklenutý šesti poli křížové klenby a napojený na severní stranu arkádového nádvoří.

Zároveň s novostavbou zámku nechal Zdeněk Kašpar Kaplíř zřídit u zámku park. Není vyloučené, že navazoval na starší, renesanční zahradu. V letech 1701–1708 byl na vyvýšené terase v parku postaven objekt, v literatuře střídavě nazývaný jako zahradní pavilón, gloriet, zahradní letohrádek či casino. Současná umělecko-historická literatura používá poslední z názvů. Autor projektu není znám, Táňa Šimková a Jakub Pátek uvažují o Marku Antonínu Canevallem. Interiér casina je vyzdobený nástěnnými malbami, jejichž námětem je antická mytologie. Jejich autorem je litoměřický malíř Josef František Čech. Kromě slohové atribuce pro Čechovo autorství hovoří i monogram „I.C.“ na malbě ve východním křídle casina.

Kašpar Zdeněk neměl děti a požádal proto císaře o svolení povolat patrně ze Saska svého příbuzného Zikmunda Arnošta Kaplíře a učinil ho svým dědicem, aby jméno rodu zůstalo zachováno. Protože státnické záležitosti odvolávaly Kašpara Zdeňka často do zahraničí, byl zámek v Milešově dokončen pozdě, až r. 1682. Kašpar Zdeněk zemřel r. 1686 ve Vídni a byl pohřben v milešovském kostele. Ustanovený dědic zemřel jako poslední Kaplíř ze Sulevic rovněž bezdětný r. 1701. Generálním dědicem se stal Jan Leopold Hrzán z Harasova, který po přeslici pocházel z kaplířovského rodu. Za jeho působení byla na Milešově dokončena barokní zahrada a po jeho smrti pokračoval v úpravách jeho syn Zikmund Gustav. Rod Hrzánů-Kaplířů z Harasova vlastnil Milešov až do r. 1842. Po neshodách mezi dědici získal panství ve veřejné dražbě Leopold Lažanský, jehož synové zámek prodali hraběti Adolfu Bennovi Ledeburovi-Wichelnovi. Ledeburové vlastnili zámek až do r. 1945, kdy jim byl vyvlastněn.

Po roce 1945 sloužil zámek jako školský a rekreační objekt, posléze jako LDN. V současnosti zámek není pro veřejnost přístupný, nachází se v něm od roku 2001 sociální zařízení – domov důchodců, který postupně končí provoz. V současné době se hledá nový majitel zámeckého komplexu.

Zámek tvoří dvě komponenty. Tzv. Starý zámek je jednokřídlá patrová budova s valbovou střechou a pětibokým rizalitem. V přízemí budovy se nacházejí architektonické články, které mohou pocházet z původního hradu. Nový zámek je čtyřkřídlá budova. V přízemí jsou arkády, které obíhají dvůr po všech čtyřech stranách. v jedné z nich na pravé části je umístěna plastika Neptuna. Hlavní průčelí je obrácené směrem do parku a ke casinu. Je k němu vestavěné schodiště, které zpřístupňuje přízemí zámku. V některých sálech se dochovala štuková výzdoba. V zámku je rovněž kaple svatého Anděla Strážce z 1. poloviny 18. století.

Dvoupatrový pravidelný zámek s téměř čtvercovým obrysem, omezeným z jihozápadu rostlým terénem a hradní stavbou, se rozkládá kolem obdélného dvora.

Fasáda zámku je členěna vysokým pilastrovým řádem a přízemek bosáží. Uprostřed severního průčelí je vstupní portál s balkonem a vede k němu předložené dvouramenné schodiště s balustrami. Vstupním prostorem byl vestibul zaklenutý šesti poli křížové klenby a napojený na severní stranu arkádového nádvoří. Vznikl tak trojlodní prostor o devíti polích křížových kleneb na sloupech, při nádvorní straně zdvojených. Všechna křídla v přízemí jsou dvoutraktová s obytným a chodbovým traktem. Levou stranu vstupního křídla vyplňuje z průjezdu přístupná obdélná kaple, zaklenutá stejně jako ostatní přízemní prostory neckovou klenbou s koutovými výsečemi. V severním koutu nádvoří v severozápadním křídle je umístěno velkoryse dimenzované dvouramenné schodiště do pater. Vstupní severovýchodní a jihovýchodní křídlo, zajišťující přístup do bývalého hradu, opakuje v patře dvoutraktovou formu přízemí. Dvoupodlažní sál po levém boku schodiště zabíral zbývající délku a celou šíři severozápadního křídla. Bylo jím přístupné špatně osvětlené zadní jednotraktové křídlo pod hradem.

Památkový katalog popisuje areál po jednotlivých částech:

Původní hrad vznikl ve 14. století, roku 1420 jej koupil rod Kaplířů ze Sulevic. Na přelomu 16. a 17. století přestavěn v renesanční zámek. V letech 1662 – 1676 zámek přestaven raně barokně Zdeňkem Kašparem Kaplířem dle projektu Antonia della Porty.

zámek

Část zámku na místě staršího gotického jádra tvoří jedno dvoupatrové obdélné křídlo s polygonální částí na severozápadě. Zvýšené sklepy bez oken byly vytesány do skály, v podkroví se dochovala část gotického bergfritu původního hradu ze 14. stol.

nový zámek

Raně barokní čtyřkřídlý zámek s vnitřním dvorem, hlavní průčelí s výraznými prvky tvorby Antonia della Porty. V interiéru v přízemí vstupní sloupová hala s kaplí, v patře torzo divadelního sálu. Interiéry v 17. stol. vyzdobeny bohatými štuky a malbami.

schodiště se sochařskou výzdobou

Dvouramenné schodiště hlavního vstupu do zámku. Mohutná schodišťová raně barokní zeď schodiště nese balustrádové zábradlí, na jehož sloupcích stojí torza lvů s erbovními štíty, váza a koule. Schodiště je raně barokní, sochy zřejmě mladší.

správní objekt

Přízemní objekt při východní straně čestného dvora zámku do nádvoří je otevřen arkádami. Sedlová střecha s věžičkou dosedá k raně barokním volutovým štítům, uvnitř klenuté místnosti. Původně sloužil jako konírny, později změněn na správní budovu zámku.

objekt pro služebnictvo

Patrová budova s mansardovou střechou, užitkové přízemí s řadou klenutých místností částečně zaříznuté do terénu. Patro otevřeno řadou obdélných oken a dveří, uvnitř chodba, z ní přístup do plochostropých místností. Stavba zřejmě až z počátku 18. stol.

bazén s fontánou

Kruhový bazén snad s kamennou nádrží v travnaté ploše čestného dvora s jednoduchou fontánou. Původ nelze určit, nicméně se jedná o poměrně běžný doplňovací prvek zahradnických úprav ploch čestných dvorů zámeckých komplexů.

ohradní zeď se sochařskou výzdobou

Zídka ze smíšeného zdiva z nádvorní strany otevřena řadou nik. Střední nika opatřena raně barokním segmentovým nástavcem s piniovou šiškou a jehlanci. V nice umístěna socha s titánem na delfínu, který byl zároveň fontánou. Pod nikou drobný kamenný bazén.

zahrada

Drobný prostor čestného dvora před hlavním průčelím zámku dělen trávníky kolem centrální cesty. Severovýchodní část tvořena výraznou vyvýšeninou s čedičovou opěrnou zídkou, nesoucí vyhlídku z 19. stol. na místě gotické věžičky.

vstupní brána

Brána do nádvoří zámku je tvořena dvěma zděnými sloupy s profilovanými římsovými hlavicemi, na nichž stojí jednoduché kamenné vázy, svojí podobou datují bránu do 18. stol. Mezi sloupky je zavěšena dvoukřídlá novodobá tepaná brána.

zbytky středověké fortifikace

Relikty fortifikace původního hradu ze 14. stol. částečně vysekané do masivu čedičového kuželu, na němž stojí starší část zámku. V přízemí skála lokálně nadezděna čedičovými zdmi snad vnějšího hradebního okruhu původního vnitřního bergfritu.

spodní ohradní zeď

Spodní ohradní zeď je ve skutečnosti z části reliktem průčelí spilky zaniklého zámeckého pivovaru z počátku 17. stol. Zeď z lomového čediče a pískovce otevřena systémem pravidelně rozmístěných zazděných obdélných otvorů s kamennými raně barokními rámy.

park

Zámecký park krajinářského typu založen jako formální zahrada snad již v renesanci, výrazně upraven raně barokně v 60. letech 17. stol. a následně za Kaplířů z Harrasova na přelomu 17. a 18. stol. V  krajinářský park zahrada změněna po roce 1843.

brána

Brána parku určena dvojicí hranolových zděných sloupků z režných cihel. Korpusy sloupků ukončeny betonovými jehlancovými podstavci. Brána zřejmě vznikla při úpravě parku v 19. stol.

zahradní pavilon – viz samostatné heslo

Pavilon typu cassino s centrálním sálem, dvěma postranními sálky a grottou v přízemí postaven v letech 1701-1708 včetně mansardové střechy, která je jednou z nejstarších v Čechách. Vnitřní výzdoba mladší z roku 1739 od malíře Josefa Františka Čecha.

opěrné a terasové zdi

Čedičové zdi teras zadní partie zámeckého parku jsou teoreticky možným pozůstatkem ještě renesanční formální zahrady zámku. Terasovité uspořádání závěrové partie zahrad bylo běžným řešením ukončení renesanční zahrady proti hlavnímu průčelí zámku.

dvůr zv. hradčanský

Vedlejší zámeček vybudován na místě zpustlého hospodářského dvora mezi lety 1659 – 1661 Karlem Kašparem Kaplířem ze Sulevic. Trojkřídlá dispozice s příčnými křídly sloužila jako vdovské sídlo, v interiéru však zachována i tajná židovská modlitebna.

ohradní parková zeď

Ohradní zeď vymezující prostor zámeckého parku je tvořena z lomového čediče s užitými druhotnými zřejmě ještě renesančními prvky. Zeď je pročleněna vloženými zděnými sloupky s profilovanými kamennými římsovými hlavicemi.

rybník – další viz reliéf erbu

Bývalý pivovarský rybník pod zámkem určen především zděnou hrázní zdí z lomového čediče, k níž je přiložen drobný domek hrázného, který zeď otevírá obdélnými okny. Do zdi druhotně vsazen kamenný erb Hrzánů z Harasova. Rybník má přibližně trojúhelný tvar.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)