Krematorium Richard v Litoměřicích

Nedaleko Městského hřbitova v Litoměřicích, za železničním přejezdem, se na nenápadném místě tyčí k nebi komín, jeden z posledních pozůstatků krematoria zdejšího koncentračního tábora.

Z netu a dalších zdrojů:

Krematorium Richard v Litoměřicích se nachází na západním předměstí jižně od cihelny, v bývalém areálu koncentračního tábora a podzemních továren a dolů Richard. Spolu s tímto areálem je chráněno jako nemovitá kulturní památka České republiky.

V litoměřickém koncentračním táboře zemřelo za jediný rok kolem 4 500 vězňů, kdy v období zimy 1944 a jara 1945 zde propukla tyfová epidemie. Mrtví byli zpočátku zpopelňováni v krematoriích v Ústí nad Labem a Terezíně. To však při tak velkém počtu zemřelých nestačilo, proto bylo rozhodnuto o stavbě krematoria poblíž tábora. Byl vybrán jeden z objektů litoměřické cihelny – bývalá sušárna cihel, od tábora vzdálená přibližně jeden kilometr. Stavba byla zahájena v únoru 1945, její plán byl připraven firmou architekta Naumanna. Stavbu prováděla pracovní skupina firmy BSA složená z totálně nasazených civilních dělníků a vězňů litoměřického tábora. Výstavba budov trvala od začátku února do poloviny března 1945, kdy bylo krematorium uvedeno do zkušebního provozu. Poté byl v dubnu 1945 zahájen trvalý provoz.

V malé, nenápadné stavbě (rozměry cca 20 x 8 metrů) byl při spalování mrtvých zajatců kouř odváděn podzemním kanálem do komína cihelny a smíchán s jejím kouřem. Vedle místnosti s pecemi byla v menší místnosti ukládána těla mrtvých. Tyto prostory měly betonovou obdélníkovou plochu s mírně skloněnou podlahou, na kterou byla těla rovnána. Bylo uvažováno zřídit zde také pitevnu, ale záměr nebyl dokončen.

V krematoriu dohlížel velitel SS Obersturmführer Huber z velitelství KT Litoměřice. Dozorci obsluhujícímu krematorium bylo přiděleno komando pěti vězňů. Jako topič byl do krematoria přidělen z příkazu pracovního úřadu civilní zaměstnanec.

Po válce se ze soukromých zápisků velitele zjistilo, že zde bylo spáleno přibližně 405 těl. Poslední zpopelnění zde proběhlo 2. a 3. května 1945 po velké popravě v terezínské Malé pevnosti (52 osob). Popel zemřelých byl venku před budovou drcen na drobnější části, zpočátku vysypáván na cestu u krematoria a později sypán do jámy vedle krematoria. Pece se vytápěly koksem, který byl přivážen ve vagonech po vlečce vedoucí ke staveništi podzemních továren.

Krematorium je památkově chráněno jako součást bývalého dolu Richard.

Samotné krematorium – Krematorium, z nějž je dochován přízemní zděný dům se sedlovou střechou, bylo pro táborové potřeby vystavěno v letech 1944-1945 při objektu tehdejší cihelny. Prostor krematoria osvětlují drobná obdélná okna, vstup je zapuštěn pod terén.

Komín – Jako součást krematoria byl v letech 1944-1945 vybudován polygonální cihelný komín na širší tvarově přizpůsobené trnoži, která má ozdobnou přechodovou římsu k tělesu komína. Komín ukončuje architektonicky řešený kouřový nástavec.

Historie je pevně svázaná s podzemní továrnou Richard v bývalých vápencových lomech pod planinou Bídnice a koncentračním táborem v bývalých dělostřeleckých kasárnách (byl pobočkou kmenového koncentračního tábora Flossenbürg). I v Litoměřicích byl uskutečňován program likvidace vězňů prací „Vernichtung durch Arbeit“ (ničení prací).

Popel nalezený v prostoru krematoria byl v roce 1958 přenesen na Národní hřbitov v Terezíně.

Původní evidenční list památky:

Průmyslová stavba z počátku století, přestavěná roku 1945. Obdélníková cihlová neomítnutá budova skladištního typu s malými podstřešními okny, sedlová střecha krytá taškami se dvěma žaluziovými větráky. Objekt vybudován z bývalé sušárny cihel. Uvnitř byly instalovány dvě pece, v nichž mohlo být současně zpopelněno 6 mrtvých těl.Celý prostor kolem krematoria byl obehnán drátěným plotem a strážními věžemi. Provoz byl zahájen v dubnu 1945.

Při budování krematoria využilo vedení litoměřického koncentračního tábora k odvodu spalin z pecí starý komín zrišené kruhové cihelny. Cihlový šestiboký zužující se komín obepjatý obručemi, zakončený cihlovou korunou, asi 50 m vysoký.

Pietní úpravy celého areálu byly dokončeny 1982 dle výtvarného řešení ak. arch. Ing. Jiřího Navrátila a Ing. Josefa Lavičky, za spolupráce ak. sochaře doc. Lad. Chochole.

Na webu Spolku pro vojenská pietní místa je odkaz na dnes již zrušený památník koncentračního tábora (viz foto):

V Centrální evidenci válečných hrobů je pomník evidován s číslem CZE4205-00514 (foto zde ->)