Biskupská hrobka na hřbitově v Litoměřicích

V jihozápadní části městského hřbitova v Litoměřicích jsou soustředěny hroby starší a významné, nachází se tu i tzv. biskupská hrobka.

Litoměřice jsou sídlem diecéze, která byla založena bulou Primitiva illa Ecclesia papeže Alexandra VII. 3. července 1655, proto ve městě sídlí biskupové. Je tedy vcelku logické, že někde budou i pohřbeni. Na tomto konkrétním místě byl jako první pohřben Ferdinand Kindermann ze Schulsteinu, jehož ostatky tu leží již od roku 1801.

Jak lze najít v médiích: „Biskupové byli do té doby pohřbíváni v katedrále, ale podle nového zákona, vydaného Josefem II. se již nesmělo pohřbívat uvnitř objektů,“ vysvětluje historik litoměřického muzea Oldřich Doskočil. „Kindermann byl také prvním litoměřickým biskupem, který nepocházel ze šlechtického rodu.“

Od té doby jmen přibylo, posledním pohřbeným byl v roce 2010 Josef Koukl, jemuž především je věnován již zmíněný text v Litoměřickém Deníku:

„První zde pohřbený biskup vysvětil v roce 1791 tento hřbitov, od té doby je tu osm biskupů a jedny ostatky beze jména,“ přiblížil správce hřbitova Pavel Lolo.

Další dva následující biskupové jsou pochováni mimo Litoměřice, rovněž tak desátý litoměřický biskup Milde. Ten je pochován v dómské katedrále sv. Štěpána ve Vídni, jeho srdce je však zřejmě v Litoměřicích – „Biskup Vincenc Eduard Milde je pohřben ve Vídni, neboť se stal vídeňským arcibiskupem. Podle testamentu je jeho srdce uloženo v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích,“ uvedla mluvčí Biskupství litoměřického Jana Michálková.

Vyjmout po smrti srdce z těla a uložit je v katedrále si nechali ještě další čtyři následující biskupové, pohřbení na litoměřickém hřbitově.

Svá srdce mají uložena ve schránce v katedrále také 11. litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille (+1865), 12. biskup Augustin Pavel Wahala (+1877), 13.biskup Antonín Ludvík Frind (+1881) a 14.biskup Emanuel Jan Schöbel (+1909).

Šestým biskupem pochovaným v hrobce je Josef Gross (+1931), který vedl diecézi během celého prvoválečného a prvorepublikového období. Celé toto období bylo význačné národnostními spory, které zasahovaly i do duchovního života v diecézi.

Sedmým biskupem v hrobce je Anton Alois Weber, poslední litoměřický biskup německé národnosti. „Biskupem byl jmenován v roce 1931. Také proto, že ovládal dobře oba zemské jazyky a vystupoval v duchu národnostní tolerance,“ říká Oldřich Doskočil.

Biskup Weber podle historika protestoval proti obsazení některých budov v diecézi. Pro tyto aktivity byl sledován gestapem. Během války vážně onemocněl, přesto se dále stavěl proti nacistickým úmyslům. V roce 1945 abdikoval. Prodělal infarkt, mozkovou příhodu a částečně ochrnul. Až do smrti v roce 1948 ho opatroval biskup Trochta.

Ten byl biskupem jmenován v roce 1947. Po únoru 1948 byl ale izolován, zbaven vedení diecéze, zatčen a v roce 1954 odsouzen k 25 letům vězení. Osvobozen byl při amnestii v roce 1960. V roce 1968 byl rehabilitován a znovu se ujal diecéze. Později se stal také kardinálem. Zemřel 6.dubna 1974.

Od té doby byly Litoměřice z vůle bývalého režimu bez biskupa až do roku 1989, kdy byl vysvěcen Josef Koukl. Další datum na náhrobku, vytesané právě pod jeho jménem, bude 22.květen 2010.

Ani takové místo se však nevyhýbá událostem, o nichž by snad člověk raději ani nechtěl vědět:

Zloděj se na litoměřickém hřbitově vloupal do hrobky biskupa Josefa Koukla. Otevřel rakev, z prstu nebožtíka stáhl zlatý prsten a z krku sňal pozlacený řetěz s křížem. Cena ukradených předmětů se nedá jednoduše vyčíslit. Krucifix s řetězem dostal Koukl jako dar od papeže Jana Pavla II. Biskupský prsten byl originální, Koukl si ho sám nechal vyrobit.

Areál tvoří nejen samotná hrobka biskupů, v jejím okolí je pohřbeno mnoho dalších dalších církevních hodnostářů a osobností – viz foto.