Socha svatého Jana Nepomuckého na Rochelově mlýně v Křížové ulici v Litoměřicích

V místech, kde se v Litoměřicích Křížová ulice mění v Krupku, stojí poněkud omšelá velká budova s čp. 79/2, na jejíž fasádě v nice stojí socha svatého Jana Nepomuckého.

V knize Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice je možno se dozvědět, že ona budova bývala Rochelovým mlýnem, nicméně ani tato informace se nedá příliš vytěžit – v kronice města z roku 2008 je pouze zmínka v souvislosti s úpravou parku za hradbami (pozdější park Václava Havla), že budovaná jezírka mají předobraz v „rybníčcích, jež vodou zásobovaly bývalý vodní Rochelův mlýn pod dnes zaniklým pivovarem„. Pokud jsem schopen posoudit, nefiguruje budova ani mezi památkově chráněnými objekty. V databázi vodních mlýnů jsou dostupné alespoň nějaké údaje – dnes slouží k obytným účelům. Mlýn je zakreslen na mapě I. vojenského mapování (tzv. Josefské z let 1764–68), originální mapě stabilního katastru, císařských povinných otiscích (1824–43), indikační skice (1824–43 a 1869–1881) a II. vojenském mapování (tzv. Františkovo z let 1836–52). První zmínka o mlýnu pochází Glockspergenova plánu Litoměřic – 1726. Na III. vojenském mapování mlýn není uveden. 1883 – mlýn je uveden v Plan der Stadt Leitmeritz. V Seznamu vodních děl Republiky československé (1918-1938) není mlýn uveden. Budova mlýna je částečně přestavěna. Na průčelí mlýna směrem do ulice jsou 2 výklenky, z nichž výklenek v horním patře je změněn na okno, ve výklenku v přízemí stojí drobná soška sv. Jana Nepomuckého. Omítka ve spodní části je původní s barokními štuky. Horní patro má omítku a okna nová. Okna v suterénu nejsou vyměněna.

Jediným mně dostupným zdrojem informací o soše tak zůstává výše zmíněná kniha (byť vlastně skoro nic):

Pozdně barokní lidová soška svatého Jana Nepomuckého je umístěna v nice prvního patra bývalého Rochelova mlýna č. 2, jehož kola roztáčela voda z Pokratického potoka. O sošce nevíme nic bližšího, ale známe smutný příběh ze mlýna:

V zápisu Pamětní knihy písařů městských z 20. června 1707 si lze přečíst, že byla obci podána písemná žaloba lékaře, krajského fysika a felčara, že „Jan Mares Geisler, mistr popravčí zdejší, jest se opovážil curu vnitřní a zevnitřní ženě mlynáře obecního dávati, od které že ona i s dítětem zahynula. Teprve 30. srpna bylo poznáno, že mistr popravní vinen jest smrtí mlynářky zásadské spolu s dítětem jejím, a proto byl odsouzen pokutu složiti 50 zlatých k záduší kostelíku sv. Vojtěcha a 100 zlatých sirotkům pozůstalým.“