Kostel svatého Vojtěcha v ulici Křížová v Litoměřicích

Na křižovatce ulic Křížová a Vojtěšská v Litoměřicích stojí kostel svatého Vojtěcha.

Z netu a dalších zdrojů:

Kostel svatého Vojtěcha v Litoměřicích je barokní sakrální památka v místech staré osady Zásada (existovala zřejmě již v 11. století) v Litoměřicích. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Kostel byl poprvé zmiňovaný k roku 1363. V letech 1703 – 1708 původně románskou stavbu, poškozenou za třicetileté války, barokně přestavěl Octavio Broggio, patrně podle staršího návrhu svého otce Giulia z roku 1689 v době velkého rozmachu, kdy se Litoměřice staly sídlem biskupství.

Kostel je podélný, jednolodní, s odsazeným a ploše uzavřeným presbytářem s přístavky sakristií. Průčelí dvoudílné s rizalitem, pilastry a volutovým štítem. Před hlavním portálem nová předsíň. Na bocích pilastry a okna segmentově sklenutá. Kolem bývalý hřbitov.

Uvnitř je valená klenba s lunetami. Zařízení pochází z roku 1879. V kostele jsou pneumatické varhany od Heinricha Schiffnera. V kostele se nalézá obraz sv. Vojtěcha. Za jeho restaurování v roce 1915 vyplatil spolek diecézního muzea litoměřickému malíři a restaurátorovi Eberhardu Eysertovi sto korun.

Součástí kostelního areálu je samostatně stojící zvonice, původně dřevěná, přestavěná roku 1744.

Kostel je kulturní památkou:

Kostel poměrně strohého vzhledu postavil v letech 1703-1708 Octavio Broggio – zřejmě podle staršího projektu jeho otce. V roce 1774 byl kostel doplněn o samostatnou hranolovou zvonici. Kolem kostela je rozmístěno několik hodnotných náhrobků.

V památkovém katalogu je areál popsán takto:

kostel sv. Vojtěcha

Jednolodní bezvěžový kostel s pravoúhlým presbytářem je zmiňován již v roce 1363, současná barokní podoba pochází z přestavby 1703-1708 od Octavia Broggia. Charakteristické silně zdobené průčelí uzavírá převýšený volutový štít zdobený kamennými koulemi.

zvonice – viz samostatné heslo

schodiště

Kamenné přístupové schodiště před hlavním vstupem do kostela je složeno ze  stupňů z blokového jemně opracovaného kamene. Na hraně schodiště je na cihelné přizdívce s kamennou korunou osazeno tepané zdobné zábradlí.

oplocení

Oplocení areálu tvoří cihelná podezdívka ukončená komolými kamennými deskami. Do nich jsou zapuštěny pole kovaného umělecky zdobeného plotu.

brána I.

Vstupní bránu do kostelního areálu z konce 18. stol. tvoří dva pilíře s projmutými rohy skládané z jemně opracovaných kamenných kvádrů. Pilíře ukončují mohutné římsové hlavice nesoucí kamenné vázy s kříži. Mezi pilíře je zavěšena dvoukřídlá tepaná brána.

brána II.

Dvoukřídlá mřížová brána je jednodušší obdobou hlavní brány v oplocení. Zdobná je zejména horní část se stáčenými motivy a rozvilinami.

ohradní zeď

Ohradní zeď navazuje na oplocení čela areálu. Omítaná zeď s obkládanou korunou se s plotem stýká kamennými převýšenými pilastry s římsovými hlavicemi a zmnoženými sokly. Vlastní zeď lokálně zvyšují zděné pilíře připravené k osazení plotových polí.

náhrobek I.

Náhrobek z počátku 19. století má ve střední části desku s údaji o zesnulých – Johannu Majorovi a jeho manželce Theresii. Horní část je zdobená reliéfem se Zmrtvýchvstalým Kristem a dvěma anděly, ukončuje ji nízká stříška, dole s rostlinnými motivy.

náhrobek II.

Náhrobek z počátku 19. století má ve středu dolní části desku s textem o zesnulém Antonu Nowakovi. Nad profilovanou římsou je umístěna sochy pololežícího anděla, opírajícího si hlavu se zavřenýma očima a pravou paži o vysokou vázovitou nádobu.

náhrobek III.

Torzo původního náhrobku tvoří patrně nový sokl a na něm umístěná polopostava klečící ženy, situované z profilu. Pravou rukou si podpírá hlavu, po zádech splývají dlouhé vlasy. Na levé straně je výrazná nařasená rouška.

náhrobek IV.

Náhrobek má dvoustupňový sokl, ve střední části je nápisová deska s údaji o zesnulých, ukončená výraznou římsou. Nahoru se zvedá komolý jehlan, obklopený nařasenou rouškou, která splývá za ve středu umístěnou vázu, zdobenou rostlinnými motivy.

náhrobek V.

Náhrobek tvoří velká obdélná kamenná deska, v jejímž lemu byl pravděpodobně nápis. Vnitřní plochu vyplňuje reliéfní erb.

náhrobek VI.

Náhrobek tvoří velká obdélná kamenná deska, na jejímž obvodu je částečně dochovaný nápis. Vnitřní plochu, nahoře zakončenou do půlkruhu, vyplňuje reliéfní erb.

náhrobek VII.

Náhrobek má obdélný sokl, na nějž navazuje kartušovitá část s konvex-konkávními boky a nahoře s prohnutým štítem, lemovanými římsou a volutovitými motivy. V takto vzniklé ploše byl pravděpodobně nápis.

náhrobek VIII.

Náhrobek má dvojdílný sokl, ukončený profilovanou římsou, v horní části soklu je nápisová deska. Nad soklem se zvedá obelisk tvaru komolého jehlanu, pod kterým leží lebka s rouškou a hnáty – mezi hnáty je had. Přední strana obelisku je pokrytá nápisem.

náhrobek IX.

Náhrobek má dvojdílný sokl, ukončený římsou, v jehož horní části je nápisová deska – ta náhrobek datuje do roku 1791. Nad soklem se zvedá komolý jehlan, členěný pásovou rustikou, před jeho dolní částí je kotva, kříž a otevřená kniha s vyrytým textem.

náhrobek X.

Většinu plochy obdélného náhrobku vyplňuje mělká půlkruhově zakončená nika, v níž stojí velká váza, částečně obtočená rouškou. Na přední straně vázy je obdélná nápisová deska s údaji o zesnulém Franzi Burochovi. Nad vázou se sklání větve palmy.

náhrobek XI.

Náhrobek má široký sokl, na kterém stojí poměrně nízký mohutný sloup, opatřený kanelurami. Na přední straně sloupu je nahoře zapuštěné oválné pole, v němž patrně byla nápisová nebo reliéfní deska. Horní část této niky zdobí rostlinné reliéfní motivy.

náhrobek XII.

Náhrobek tvoří dvě části. Dole je nízký široký sloup s kanelurami, obtočený festonem. Na sloupu stojí vysoká váza, jejíž hořejšek a zadní strana zahaluje rouška.

Bohužel přímo ke kostelu a k náhrobkům se nelze dostat. Areál je uzamčen a po ploše bývalého hřbitova se pasou ovce.

Původní evidenční list památky:

Barokní kostel podle plánu Giulia Broggia postaven v roce 1703 Octaviem Broggiem. Věž přistavěna roku 1774.

Jednolodní barokní kostel s obdélnou lodí s pravoúhlým presbytářem, k němuž se připojují po stranách obdélné sakristie, v západním průčelí představená předsíň, po jižní straně lodi přístavek. Západní hlavní průčelí členěno pilastrovým řádem, portál v ose rámován plochou šambránou s uchy a kapkami, nad portálem zazděné půlkruhové okno a segmentový fronton, po stranách niky s mušlemi a trojúhelnými frontony. Nad hlavní římsou vrcholí fasáda volutovým štítem s tympanonem, prolomeným oknem – po stranách štítu na soklech koule. Severní boční průčelí tříosé, členěné pilastry při nárožích zdvojenými, okna v šambránách s lištou, uchy a kapkami. Jižní boční průčelí členěno obdobně. Interiér zaklenut valenou klenbou s lunetami na jednoduchých pilastrech, boční prostory při presbytáři plochými křížovými klenbami. V ohradní zdi hřbitova branka s bosovanými sloupky, vázami a mřížovými vraty. V sz. rohu hřbitova stojí zvonice. Hranolová věž s cibulovou střechou a omítkovou bosáží na nárožích má v přízemí k jihu otevřenou kapli, v patře půlkruhové okno v šambránách s čabrakami v parapetech. Na hřbitově a v kostele zachovány náhrobníky ze 16. století.