Socha svatého Jana Nepomuckého v Krajské ulici v Litoměřicích

Na rohu domu, v němž dne sídlí úřad práce, je v ulici Krajská (nedaleko křižovatky s Michalskou) umístěna socha svatého Jana Nepomuckého.

Socha umístěná velmi nezvykle, až podivně – do ulice se obrací mohutný, vysoký sokl, který však svou funkci plní pouze opticky – socha samotná totiž spočívá ve výklenku fasády a sokl jen prostupuje podokenní římsu, v jejíž úrovni svatý Jan stojí.

Jedná se o kulturní památku:

Socha sv. Jana Nepomuckého, umístěná v nice domu čp. 259, pochází z roku 1706. Má vysoký sokl se dvěma nápisy s chronogramem. Vlastní socha světce je provedená kvalitně, její pojetí je poměrně tradiční. Výrazná je velká palmová ratolest v pravé ruce.

Chybí původní evidenční list památky, stejně jako přepis zmíněných nápisů.

Ač je standardně svatý Jan označován za sochu, figuruje díky své nezvyklé koncepci v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji, kde je mu věnován prostor stran 532 a 533.

Pilíř se sochou sv. Jana Nepomuckého stojí u domu čp. 259/12 v Michalské ulici (dnes Úřad práce). Pilíř se zadní stranou dotýká stěny budovy. Na pilíři (hned pod sochou) je nápis s chronogramem (1706) – podle nápisu dal pilíř se sochou vytvořit k uctění svatého Jana Nepomuckého onoho roku A. S. Heines. Jméno (pravděpodobně zkomolené při opravách pilíře) patří někdejšímu litoměřickému rychtáři Gottfriedovi Sebastianovi Heintzovi. Není známo, kdo toto umělecké dílo vytvořil. Heintzovo jméno uvádí s chybným letopočtem 1720 Vinzenz Luksch (1845-1920) v nevydaném soupise památek litoměřického okresu. Již tehdy stál pilíř u domu, ale autor tvrdí, že „původně stál na zahradní zdi vedle kostela sv. Michala, strženého roku 1839“.

D.I.N.
HONORI
ANNO QVO
SOL
AD HORAM
ECLIPSATVS
A.S:HEINES

Na čelní straně první etáže pilíře je nápis:

D:O:M. (tj. Deo Optimo Maximo)
HOSTES QVEM CULTUM
CASSANT IN PONTE
PER ALBIM
HUNC PONTE HOC PICTO
SUBSITUIT PIETAS

Další nápis obsahuje chronogram 1760.

VERTENTE LABENTE
ANNO
DOMINICAE INCARNATIONIS

Toho roku byla ke zdejší soše přemístěna svatojánská pobožnost, která se do té doby pravidelně konala u sochy na mostě přes Labe. Protože ale dřevěnou střední část mostu zničili r. 1756 nebo 1759 Prusové, bylo nezbytné, aby se pobožnost konala jinde. Toho roku byl pod sochou namalován most (vyobrazení z jeho svatého života, malíř Jan Čech); tato malba se však nedochovala.

V soupisu soch litoměřické farnosti se 15. listopadu 1835 pilíř uvádí po straně zrušeného dominikánského kostela sv. Michala a vedlejšího domu volně na ulici, zápis také zmiňuje, že socha je natřená kamennou zelení a že byla nově natřena r. 1830. Udržování sochy se dle zápisu ujal Josef Gaube, stavitel a majitel přilehlého domu.

O soše se píše také v knize Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice:

Autora sochy neznáme, ale jeho tvarosloví patří k litoměřickému profesionálnímu standardu. I laik rozpozná tohoto světce mezi ostatními na první pohled. Jeho zobrazení jen mírně obměňují závazný úzus, který mu ve svém terakotovém modelu dodal německo-vídeňský sochař Matyáš Rauchmüller. Podle jeho modelu vyřezal dřevěnou formu pro dolití z bronzu Jan Brokof (řezba dnes na hlavním oltáři v Praze u svatého Jana Nepomuckého Na Skalce). V bronzu sochu odlil roku 1683 Wolf H. Herold v Norimberku a ještě téhož roku byla na Karlově mostě osazena na podstavec navržený Jean Baptiste Matheym (1630-1969). Ikonografie tak dostala závazný prototyp – další zobrazení portrét rozvíjejí, nedovolí si ho ale měnit.