Naučná stezka Růžová

Článek je součástí seriálu Naučné stezky, vyhlídkové okruhy

Potřebujete si vyvětrat hlavu? Rádi se nadechnete voňavého čerstvého vzduchu? Chcete zavzpomínat na minulost, zapomenout na přítomnost, zamyslet se nad budoucností? Chcete si odpočinout? Tak prostě vypadněte. Ven, do přírody…

Sešlo se těch důvodů hned několik, tak proč jim nepodlehnout. Nedávno jsme v desítce důvodů uváděli, že se můžete u nás (a nejbližším okolí) procházet o samotě, a to dokonce i ve velmi exponovaných končinách. Když jsem hledal archivní čísla Zážitků v Českosaském Švýcarsku, vypadla na mě brožurka – průvodce naučnou stezkou. Novou turistickou známkou s číslem 2138 byl čerstvě vybaven Dolský mlýn, který je oné stezce zastavením č.5. A zrovna nedávno tenhle tip inzerovali i u kolegů. Není ale nad osobní zkušenost.

Tak jsem zamířil do Růžové, kde naučná stezka začíná i končí a kde se zmíněná TZ prodává v hospodě u kostela a na Obecním úřadě.

Začátek nic moc – situace sice podle mapky v brožuře vypadá jednoznačně, stačí po žluté turistické dojít na začátek k 1. zastavení, jenže jenže. U kostela je značka ještě patrná, dá se sledovat kus cesty obcí a pak ouha. Rozcestí a křižovatky, které v mapě nejsou, a tápání. Podaří se mi zakufrovat hned na začátku, naštěstí se doptám místních, že výchozí místo kousek – pokud tedy budete hledat, tak výpadovka na Českou Kamenici, z ní odbočka vlevo na Kamenickou Stráň a z ní u poměrně solidní parkovací plochy odbočuje polní cesta směrem k dominantnímu Růžovskému vrchu. Možná tam ta žlutá fakticky vede, ale já ji nebyl schopen objevit.

Na úvodní tabuli se stezka nějak natáhla, oproti brožurce (10 km) přidává dalších 5. Tvar cesty je přibližně stejný, počet zastavení odpovídá, takže vzhůru do přírody. První fázi cesty dominuje vrchol již zmíněného „Růžáku“, výstup na vrchol ale součástí stezky není, jen se lízne úpatí. Pokud se cestou podíváte vlevo, uvidíte poslední zastavení, Pastevní vrch. Než se k němu ale dostanete, počítejte tak cca 4 hodiny.

Značení stezky je vcelku bezproblémové, i když bych pro klid duše občas přivítal vyšší frekvenci značení, abych se nemusel nervózně rozhlížet a spoléhat na intuici. Na cedulích s informačními texty je vidět, že jsou nedávno opravované a doplňované, horší je to se směrovými ukazateli – některé se tak trochu rozpadají, cedulky se občas válí po zemi, občas úplně chybí…Pokud jste připraveni a vybaveni, problémy ale nehrozí.

Třetí zastavení je věnováno linii lehkého opevnění. V první chvíli vám asi nebude moc jasné, proč, ale pokud se začnete rozhlížet, najednou mezi větvemi za cedulí objevíte jeden z „ŘOPíků“. A od té doby se dívejte pořád, protože tyhle objekty byly stavěny tak, aby se vzájemně kryly, tudíž na dohled od sebe. Najednou zjistíte, že jich je vlastně plný les. Jak se do každého z nich vešlo sedm chlapů a nač asi tak uvnitř mysleli, to mi zůstává záhadou.

Za chvíli přichází sestupová fáze, poměrně prudká – objeví se první pískovcové skály a strmější schody dolů, k toku Kamenice, a hlavně k Dolskému mlýnu. Připadám si skutečně jak v pohádce, protože jsem tu sám a sám.

Když se dostatečně pokochám a vynadívám, stoupám vzhůru kolem skal k dalšímu zastavení, kde je odbočka žluté značky, kterou byste neměli vynechat. Kamenická vyhlídka nabízí opravdu úchvatnou vyhlídku. Prý je temeno skály s lavičkou 80 metrů nad okolním terénem.

Další cesta provoněným lesem vede k vesničce Kamenická Stráň, v níž končí asfaltka z Růžové. Kousek cesty po ní a následuje odbočka vpravo, zpět do lesa. Osmé zastavení je u obnoveného Veronina kříže a borovice Anděla strážného. Odtud mírný sestup a už se cesta blíží k Pastevnímu vrchu.

A tady další problém, značení se mi vytratilo před očima, tabuli 9. zastavení jsem nenašel a celý vrch zbytečně obkroužil kolem dokola. A to už jsem tu přitom byl! Nezbylo, než to nakonec střihnout první možnou cestou nahoru. Jsem zvědav, jestli se místním podaří dřevěnou vyhlídku nahradit plánovanou rozhlednou.

Sestup dolů se podobá výstupu – sice narazím na pár značek a směrové cedule, ale najednou opět stojím mezi ohradníky a ovcemi a nezbývá, než zamířit přímo za nosem do obce, protože konec stezky se mi ztratil před očima.

Aktualizace z jara 2017:

Určitě nikoliv mojí zásluhou, ale situace je zcela jiná, mnohem lepší. Na pěšině kolem Pastevního vrchu je sloupkem přímo u cesty jasně označena odbočka vlevo do svahu, na němž kdysi stávala zaniklá Nová Ves a jíž je věnováno tehdy nenalezené deváté zastavení. Po vsi toho moc nezůstalo… Cesta vede na vrchol k výše zmíněné dřevěné vyhlídce, od níž je sestup zpět do Růžové aktuálně také vyznačen jasně a srozumitelně. Takže občas se věci přece jen zlepší…

Aktualizace 2018:

Posed nahradila vyhlídka Růžovka, a trasa na vrchol kopce se změnila…

Myslel jsem, že finiš příjemného dopoledne dám v místní hospodě U kostela, ale když jsem si prohlédl jídelní lístek, zjistil jsem, že je to trochu mimo moji cenovou kategorii, takže gastrokoutek tentokrát nebude.