Socha svatého Vavřince ve výklenku domu na Mírovém náměstí v Litoměřicích

Na severovýchodním rohu Mírového náměstí v Litoměřicích, kde ústí Velká Dominikánská ulice, stojí ve výklenku domu (dnes budova Komerční banky) socha svatého Vavřince.

Socha je kulturní památkou:

Kvalitně provedená pozdně barokní socha pochází z roku 1746. Na soklu je reliéf sv. Floriána a nápis o renovaci v roce 1853. Světec stojí s rozpřaženýma rukama, hledí vzhůru. Vedle světce stojí na soklu andílek s nápisovou kartuší (z původních dvou).

Na podstavci jsou další zápisy o opravách z let 1952 a 1997. Autor sousoší není znám.

Původní evidenční list památky není k dispozici, tudíž velestručnou citaci doplňme tím, co říká kniha Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice:

U čísla 36/167m stojí pozdně barokní svatý Vavřincem původně s dvěma andílky, z roku 1746. Na podstavci má reliéf svatého Floriána a nápis o opravě díla v roce 1853, jež byla provedena péčí a náklady otce klasicistních Litoměřic, stavitele Josefa Gaubeho (1785-1861).

Svatý Vavřinec byl mučedníkem ve 3. století a římským jáhnem. Církevní jmění rozdal chudým, aby je zachránil před hrabivostí císaře Valeriána. Na jeho přímý rozkaz byl pak umučen na rozžhaveném rožni. Jeho hlavním individuálním atributem je proto rožeň. Ale je to i váček s penězi, chléb, palma a kniha.

Svatý Florián patří k nejpopulárnějším lidovým světcům jako ochránce proti ohni – v mládí údajně zachránil svou modlitbou hořící dům. Zobrazován bývá jako voják, od dob renesance většinou jako voják římský, předtím i ve středověkém brnění, jak ulévá z vědra nebo jiné nádoby vodu na hořící dům.

Trochu bych knize oponoval – svatý Vavřinec skončil nikoli na rožni, ale na roštu. Což je u této sochy zvláštní, protože ani jeden z popisovaných atributů u ní nenajdeme. Nikde ani slovo o tom, kam se poděl druhý andílek, nikde citace nápisů…  A vlastně ani pořádný popis sochy a podstavce.

V dlažbě na rohu domu mohutné zaoblené pískovcové bloky ve dvou etážích, na vrchní, menší, stojí sokl, opřený o zeď. Spodní část tvoří dva stupně (vrchní jen o málo užší), s předstupující střední částí. Na ní ve spodní etáži je rytý nápis OPRAVENO 1951 a 1994 (tudíž zcela jiné roky, než udává citace výše). Na tuto část pak navazuje vlastní zdobný sokl s reliéfem. Po stranách voluty, z horní části visí na obou bocích „hrozny“ květinových ozdob. U spodních volut na dolním okraji soklu reliéfní květinový dekor, nad ním nápis o výše popisovaní opravě v roce 1853: „Renovatum / anno 1853 / a Iosepho Gaube / hujusurbis(?) / architecto“.

Kartuše s reliéfem svatého Floriána má složitě profilovaný plastický rám, za zmínku snad stojí fakt, že vědro, kterým hasí hořící dům u své pravé nohy, je obráceno celé, dnem vzhůru.Nad reliéfem na hraně několikrát odstupňované hlavice nad horními volutami mušle. Na rovné ploše hlavice stojí vprostřed svatý Vavřinec, prostovlasý, s rozpaženýma rukama. Vlevo, po jeho pravé ruce, je plocha prázdná, vpravo stojí dochovaný andílek na oblaku, opírající se o kartuši s nápisem, obsahujícím chronogram (bez záruky):

DIVOLAVRENTIS
MAGNOHVIVSVRBIS
ACSVOTVTELARI
POSVIT
IC

Výklenek vrcholí nad hlavou svatého Vavřince mušlí, osazenou do rohu domu, ozdobenou ve spodní části rostlinnými motivy.