Plastika Neznámo odkud u kostela Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích

Článek je součástí seriálu Sochy, skulptury, statue, reliéfy, památníky

Sochy, skulptury, statue, reliéfy, památníky

Na jezuitských schodech u kostela Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích stávala plastika Neznámo odkud, následně její část, a aktuálně se poslední zbytky povalují u severní strany zmíněného kostela.

Nedokážu hádat, zde jde o odložení v době nějakých oprav, přípravu na přemístění na zvažované vhodnější místo (o tom se v médiích psalo už v roce 2010) či jen tak zapomenuté odhození. Nad schody to vypadalo takhle nějak:

Kniha Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice z roku 2013 popisuje neradostnou historii artefaktu:

Nad schody je k vidění torzo z monumentálního díla s názvem „Neznámo odkud“, jež svou rozlohou zaujímalo asi dvě třetiny plochy schodiště. Nejkrásnější pohled byl na něho z mostu. Právě tenhle úhel pohledu se dostal na titulní stránku amerického katalogu v New Yorku.

Pro představu: jeho rozměry činily 900 x 700 x 1600 cm a byl vytvořen z materiálů žula a dub. Dílo sem bylo instalováno v roce 1992 v souvislosti s prvním ročníkem mezinárodního výtvarného sympozia „Barok a dnešek“, jež se konalo v interiéru bývalého jezuitského kostela Zvěstování Panny Marie a jež bylo zařazeno do projektu UNESCO. Pro představu foto zde ->

Autor Jiří Beránek o sympoziu i svém díle do katalogu napsal:

„Umění baroku po dlouhá staletí utvářelo evropské myšlení, zvláště pak na našem území. Převratné objevy uspořádání světa a vesmíru daly vznik novému vědomí, které se nakonec dotýká všech vrstev společnosti, nevyjímaje současnost. Baroko je pro mne hledáním Boha v nekonečném prostoru, ale i v člověku samém. Toto úsilí není omezeno časem. Minulost je součástí toho, co jsme.

V případě kostela Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích na mne působilo obzvláště jeho zasazení do terénu a celkové koncepce města. Tam je začátek mého pokusu o komunikaci s ním.“

Dílu se však ve městě nedostalo ohlasu. Po vleklých bojích mezi Městem, galerií a občany samotnými byl kmen dubu odstraněn (mohli bychom toto odstranění vnímat jako symbol rozkladu dřevěné hmoty) a zbyla jen žula vzbuzující asociace ruin antického světa, sloupy, které v kontrastu s okolím symbolizují čas se všemi jeho vlastnostmi a důsledky.

V médiích lze najít ohlasy především na rok 2010, kdy začala rekonstrukce schodů a s ní částečný zánik instalace.

Litoměřický Deník v roce 2016 mapoval osudy dřevěné části ->

Dubový kmen původem pocházející z vojenského prostoru Doupov, kde ho pomáhali autorovi vojáci vytahovat z bažin, byl převezen do nedalekého Mašťova, kde na jeho konečné podobě pracoval sochař J. Beránek přes rok. Dřevo bylo autorem pečlivě naimpregnováno a po umístění na pískovcové schodiště věnováno Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích, čímž ovšem veškerá péče o povrch sochy skončila.

Plastika setrvala na svém místě až do března 2010, kdy začínala dlouho plánovaná rekonstrukce pískovcových schodů, na jejichž stavu mělo několikaleté umístění sochy také svůj podíl. Socha byla převezena do areálu technických služeb, kde měla zůstat až do dokončení rekonstrukce, od této doby však bohužel nastala souhra několika kuriózních situací, které zajistily soše neblahý osud.

Ve dřevě sochy byly objeveny vzácné houby Daedalea quercina a Perenniporia tenuis, které jsou škodlivé jak pro sochu samotnou, tak pro její okolí, což znemožnilo její návrat na původní místo. Autor sochy Jiří Beránek se k situaci vyjádřil pro letošní květnové číslo magazínu D65, který se tímto tématem zabývá:

„Víme, co je dnes všechno za vynálezy proti houbám a hnilobě. Ta věc tam mohla být věčně. To vím stoprocentně. Já jsem odpovědným zaměstnancům galerie podrobně vysvětloval, jak se dřevo ošetřuje a čím se napouští. Kdyby bývala byla dobrá vůle, tak tam socha byla pořád,“ uvedl pro magazín Jiří Beránek.

Pozemek technických služeb navíc mezitím změnil majitele, který zažádal město Litoměřice a Galerii o odstranění sochy, v čemž ovšem nastal další zádrhel – galerie sochu vyškrtla ze svého vlastněného majetku. To vedlo k tomu, že po několika neúspěšných žádostech o odvoz sochy se majitel pozemku rozhodl pro vlastní řešení a plastiku jednoduše nechal přemístit za plot. Sochař Beránek o této situaci neměl absolutně tušení:

„Dílo měla ve vlastnictví galerie, která jeden čas chtěla, abych jim to věnoval, že se pokusí, aby to jako celek s kostelem bylo uznáno za kulturní památku. Protože to celé bylo samozřejmě ke kompletnímu pohledu včetně kostela. Nevím, jestli se to podařilo, ale ani mi nedali vědět. Galerie, která by o takové věci měla pečovat, toho zanedbala šíleně moc. Podstatné je to, ať je vlastník jakýkoliv, je to porušení autorského práva. Ta věc je pořád jaksi moje a není možné s tím nakládat takhle svévolně.“ dodává autor pro magazín D65.

Záhy po přemístění sochy za plot pozemku přispělo ke smutnému osudu díla to, že jej za plotem kdosi částečně rozřezal a odvezl, nejspíš na zátop. Na základě mikrobiologické analýzy vzorku dřeva a potvrzení výskytu dvou hub bylo vzhledem ke stavu shledáno kulturní komisí města nejideálnějším řešením převoz zbytku plastiky „Neznámo odkud“ do Kundratického lesa, kde jsou ideální podmínky pro její dožití. Tam by socha měla být převezena v blízké době.

Ještě v roce 2020 stál na svém místě nad schody žulový sloup