Socha svatého Františka Xaverského na rohu Jezuitské a Wintrovy ulice v Litoměřicích

V těsné blízkosti kostela Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích na rohu Jezuitské a Wintrovy ulice stojí pozůstatek sochy svatého Františka Xaverského.

Někdy používat obecně zavedené pojmy není úplně nejsrozumitelnější – ten, kdo jde jen tak kolem, by určitě nehádal, že vidí „sochu“. Ze svatého Františka totiž zbyl pouze mohutný zdobný podstavec. Socha je dnes nezvěstná.

Kniha Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice uvádí:

Pozdně barokní podstavec s plastickými doplňky, s velmi zdařilými hlavami Indiánů (sochař si zde popletl Indy s Indiány) a nápisem v kartuši. Pískovcový podstavec byl pořízen roku 1744 (a zrestaurován v roce 1951) pro dnes nezvěstnou sochu, jež na tomto fundamentu stála na starém barokním mostě přes Labe. Nemáme představu, jak dílo vypadalo, jen s jistotou můžeme tvrdit, že bylo v barokním tvarosloví jako jeho sokl. Onu hmotnou prázdnotu ovšem díky nápisu na podstavci můžeme vyplnit konkrétním jménem – svatý František Xaverský. Ten většinou bývá zobrazován oděn v superpelliceu a štole nebo v přepásaném taláru a štole, někdy s biretem. Jeho individuálním atributem je postava Inda u nohou, kterého světec křtí. Dalšími atributy jsou krucifix, miska s křestní vodou, lilie nebo planoucí svíce.

Sokl je kulturní památkou:

Pozdně barokní sokl nezvěstné sochy sv. Františka Xaverského, která stála na mostě přes Labe, má na přední straně nápisovou kartuši. Po obou stranách je voluta s hlavou Indiána s čelenkou s peřím. Sokl (a i socha) vznikly v roce 1744.

Nikde ani slovo o tom, kdy vlastně socha zmizela, jak se podstavec ocitl na současném místě, a nikde ani přepis nápisu s chronogramem. Ten na první pohled vypadá zachovalý a dobře čitelný, přesto raději bez záruky (už jen proto, že zvýrazněna vypadají dvě písmena „M“): SINA ET INDIA / APOSTOLO / VRBIS / TOTIVS MCINALI VTELAPI / MAGNO XAVERIO