Socha Karla Hynka Máchy na Máchových schodech za divadlem K. H. Máchy v Litoměřicích

V místě, kde se ulice Máchovy schody skutečně mění ve schody, u budovy divadla K. H. Máchy v Litoměřicích, shlíží na kolemjdoucí socha Karla Hynka Máchy.

Kniha Kdo se to na nás dívá! – Co prozrazují a tají sochy města Litoměřice píše:

Stoupá-li chodec po schodech vzhůru, hledí na pomník k nebi – Mácha jako kdyby se nebes dotýkal.

Vážná myšlenka zbudovat Máchovi v Litoměřicích pomník vznikla již před r. 1910, na který připadalo 100. výročí básníkova narození. V tehdy vypsané soutěži zvítězil Josef Václav Myslbek a jeho návrh se tak líbil, že nakonec nebyl umístěn v Litoměřicích, ale zůstal v Praze a byl instalován v petřínské stráni nad rodným Máchovým domem.

S návrhem postavit Máchovi pomník ke 100. výročí jeho skonu přišli členové ochotnického spolku Karel Hynek Mácha. Osloveno bylo pět českých sochařů: Jan Komárek, Jan Růžička (1890-1941), Josef V Škoda (1901-1949), Břetislav Benda (1897-1983). Konkurz vyhrál nejmladší z oslovených, tehdy devětadvacetiletý sochař a medailér Václav Blažek (1907-1986). Rodák z Těšína na Jičínsku byl žákem Otakara Španiela a měl již za sebou řadu úspěchů.

Základní kámen pomníku pocházející z míst posledního Máchova výletu, památného vrchu Radobýl, byl položen v neděli 24. května 1936. Mezi přihlížejícími byl i student litoměřického českého gymnázia, budoucí čestný občan Litoměřic, básník, dramatik a dramaturg, překladatel, germanista, bohemista, profesor PhDr. Ludvík Kundera. Vlastní odhalení pomníku se konalo 27. září téhož roku.

Autor pomníku Václav Blažek porozuměl názorům literárního historika, Máchovského badatele, univerzitního profesora PhDr. Františka Krčmy, který v dopise litoměřickým radil, aby se snažili vystihnout zjev romantického českého básníka, mladého, hlubokého, trpícího, bez pózy, jenž by byl ve zřetelném protikladu k mladistvé uhlazenosti a líbivosti pojetí Myslbekova.

Václav Blažek už ví, na rozdíl od Myslbeka, co je to klasicismus a romantismus, že to nejsou pouze slova. Patří mu proto prvenství v porozumění Máchovu fenoménu v oboru sochařském. Šel na věc se znalostí věci v symbolistním podání. Díváme-li se dnes na pomník, je to rozmluva s dílem, dobou, ve které vznikalo, ale i s dobou, kdy básník žil.

Celkový dojem je klasicistní, jsme v době Máchově. Ale smyslné rty, husté obočí, bujné kadeře, dramatické zvlnění drapérie pláště, to jsou znaky romantismu. To je ten Máchův průlom do klasicistní doby, to je Máchův fenomén vyjádřený výtvarnými prostředky.

Pomník si ale dlouho na svém místě nepobyl. Před obsazením českého pohraničí německou armádou byl v noci z 9. na 10. října roku 1938 odvezen do Bohušovic nad Ohří, kde byl ukrýván pod zemí po celou dobu války. Na své původní místo se vrátil v roce 1946.

Podruhé pak zmizel na dvacet let v souvislosti s nekonečnou a nekončící rekonstrukcí Městského divadla K. H. Máchy v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Přesněji: do roku 1986 stál na svém místě zabedněn, pak byl přemístěn na baštu vnějšího parkánu, aby se na počátku devadesátých let 20. století vrátil na své původní místo před divadlem, u schodiště.