Po sobotě, kdy se konaly hned dvě akce k propukající turistické sezóně, byl na neděli 19. dubna 2014 naplánován tradičním týmem z o.p.s. České Švýcarsko další výšlap s názvem Za tajemstvím loupežnického hradu Wintersteinu aneb Túra po nejkrásnějších skalách Zadního Saského Švýcarska.
Pověst těchto akcí začíná překonávat veškerá očekávání, naštěstí organizační plány stále fungují skvěle. Jedna skupina dorazila na místo srazu v Mikulášovicích (nádraží Střed) ze směru od RBK a Krásné Lípy, druhá o málo později ze směru od Děčína. Oficiální sčítání lidu skončilo na 76 (!) účastnících. A to se ještě na zahájení dostavila Iva Zítková z Českého rozhlasu, aby připravila informace o chytrých brýlích a dalších aktivitách OPSky…
Opět se potvrdilo, že Jiří Rak si umí přizpůsobit i počasí navzdory všem předpovědím. Ač ráno ještě ničemu nenasvědčovalo a já musel škrábat námrazu na předním skle auta, než jsme prošli lesem, nebe opanovalo slunce. První úsek cesty (z Mikulášovic po zelené kolem koupaliště na Zlodějskou cestu) jsem absolvoval autem spolu se zmíněnou redaktorkou ČR a týmem OPSky, ale na Wachberg už jsem šlapal po svých, i tentokrát vybaven chytrými hodinkami, abych mohl kontrolovat, zda mi srdce nepuká námahou a okouzlením.
Z Wachbergu první z dnešních úžasných výhledů a také organizační pokyny, jak dnešek zvládnout při tak masové účasti. Sestupujeme do Saupsdorfu a cestou se otevírají další a další výhledy. Samotná obec je klasickou představitelkou německé pečlivosti a pořádkumilovnosti, jak jsem za sebou zaslechl při obdivování okolí místního kostelíku „Tak, jak oni mají čisto na dlažbě mezi hroby, my nemáme čisto ani doma v kuchyni“. Tady také nastává zatěžkávací zkouška místní dopravy – pro usnadnění přesunu je plánována cesta autobusem. Sice se část davu vydává pro jistotu pěšky napřed, autobus nás ale nakonec všechny cestou posbírá a kousek cesty nám ušetří.
Následuje prudké stoupání na další vyhlídku, Großes Pohlshorn. Opět se kocháme, svačíme a odpočíváme. A vidíme místa, kam stojí za to někdy vyrazit, i místa, kam vyrazíme vzápětí.
Prudký sešup do údolí Křinice znamená jen to, že na protější straně opět prudce vzhůru. A začíná přituhovat, abychom se dostali na Teichstein, musíme se přidržovat místy řetězů. Ovšem když je člověk nahoře, pofukuje větřík, do zadku hřeje vyhřátý pískovec a všude kolem se nabízejí takové výhledy, člověk se přestává litovat a nadávat si, do čeho se to zase pustil.
Znovu sestup a delší pauza u restaurace Zeughaus. Kdo může, využívá zdejších občerstvovacích možností, zbytek spoléhá na vlastní zásoby. Po odpočinku a načerpání energie zlatý hřeb odpoledne. Opět stoupáme, abych zdolali poslední dnešní cíl, skálu s pozůstatky loupežnického hradu Winterstein. Kam se hrabe Šauenštejn nebo Kuhstall. Tady je těch žebříčků a schodišť v puklinách nepočítaně… Ať mi někdo někdy vysvětlí, jak se z vrcholu mohla posádka dostat někam do okolí včas dle potřeby – než jedinec vystoupá nebo sestoupá, byť v dnešní turistické výbavě, kolemjdoucí karavana by už musela dávno být na druhé straně hranice.
Poslední kochání, poslední exkluzivní fotky a závěrečný finiš do Felsenmühle na autobus, který nás doveze do Bad Schandau na vlak. Nebyl by to ovšem správný výlet, kdyby na poslední chvíli nedošlo na rozdělení na dvě skupiny – jedna si to štráduje v pohodě údolím Malý Zschand, druhá poloběhem poloskokem mezi skálami do údolí Velkého Zschandu. Škoda, že krásu těch míst šlo vnímat při nasazeném tempu jen periferně. Všechno ale klapne na minuty, takže už jen cesta zpět.
A víte, co je bomba? Celé to člověka vyšlo na neskutečných 80 korun. Protože když se domluvíte a po skupinkách si koupíte jízdenky Labe-Elbe, můžete celý den drandit kdy a kam chcete, vystupovat a nastupovat do libosti a bez problémů. Tak nějak se nemůžu dočkat, co zase tahle parta vymyslí na příště.
Od Jaromíra Petružálka opět dorazily podrobnosti o absolvované túře, máme tu mapu i výškový profil:
Z Mikulášovic do Felsenmühle
Nahoru dolů
Pokud máte fotek málo, pokračujte na webu krásnolipského KČT – něco od již zmíněného Jaromíra Petružálka -> a také od Mikuláše Peterky ->.
