Tyršův most přes Labe v Litoměřicích

Důležitou dopravní tepnou v Litoměřicích je Tyršův most, spojující města Lovosice, Terezín a Bohušovice nad Ohří na levém břehu s Litoměřicemi na pravém břehu.

Míst, kde lze překonat takový vodní tok, jako je Labe, není zrovna mnoho. Tyršův most je ovšem mírně výjimečný, protože informací se o něm dá najít víc, než je obvyklé.

V Litoměřicích býval celodřevěný most již v polovině 15. století, zřejmě od roku 1452, lze však předpokládat, že mohl mít ještě staršího předchůdce. Zmiňuje se o něm privilegium krále Ladislava Pohrobka z roku 1454, které povoluje Litoměřickým vybírat na mostě clo. Tento dřevěný, částečně krytý most přes Labe byl v průběhu doby upravován – jak ukazuje rytina Jana Willenberga z roku 1602. Jeho délka činila 575 metrů a šířka 4 metry (od 18. století dokonce 8 metrů). Most byl opakovaně stržen povodní a několikrát – hlavně v průběhu třicetileté války – spálen. Při opravách byly postupně dřevěné pilíře zaměňovány za kamenné – první kamenné pilíře byly postaveny roku 1574. Dřevěná mostovka se před nebezpečnými vodními stavy demontovala.

Až do roku 1853 se jednalo o nejníže položený labský most v Čechách, což zvyšovalo jeho komunikační význam. Velikost překonávané překážky bránila stavbě celokamenného mostu, kterým disponovala jen o cca 25 km výše položená Roudnice.

V roce 1686 byla Giuliem Broggiem zahájena výstavba mostu kamenného, která byla dokončena až roku 1711 jeho synem Octaviem Broggiem. Původní kamenné pilíře byly opraveny, dva nové přidány a zřízena nová dřevěná mostovka. Nad Střeleckým ostrovem a labským bočním ramenem byl most nadále celodřevěný.  Barokní kamenný most měl i velice bohatou plastickou výzdobu – celkem 9 soch (většinou od místního sochaře Matyáše Tollingera) a kříž.

Stejně tak jako jeho předchůdce i tento most postihly válečné události i povodně. Další rekonstrukce mostu proběhla v letech 1772–1802, kdy byly zřízeny kamenné pilíře i na ostrově a pravém břehu. Velká povodeň roku 1814 most opět těžce poškodila, totéž se opakovalo roku 1845. V letech 1853–59 byl starý most nahrazen zcela novým objektem, který na kamenných pilířích nesl místo původní dřevěné mostovky obloukové litinové konstrukce, z boků kryté tak, aby vytvářely dojem zděné stavby. Tento most však brzy přestal stačit vzrůstající dopravě, podněcované provozem levobřežní železnice: nejbližším nádražím tehdy pro Litoměřice byla dnešní stanice Bohušovice nad Ohří.

Po výstavbě nového Tyršova mostu níže po proudu byl původní most po roce 1910 stržen. Dochovala se z něj pouze část plastické výzdoby: socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1712 a podstavec s plastickými doplňky pod sochu sv. Xaveria, datovaný do roku 1744.

Dnešní ocelový silniční Tyršův most, vybudovaný v letech 1906-1910, převádí komunikaci ze středních do severních Čech, spojujíe město Litoměřice na pravém břehu s bývalou obcí Želetice na levém břehu. Jde o překlenutí Labe v místech, kde se do něj vlévá Ohře. Nahradil tak mosty, které poblíž stávaly po staletí. Proti předchozím mostům, které do města ústily proti dnešní Jesuitské ulici, stojí mírně výš proti proudu. Při otevření byl nazván po tehdy panujícím mocnáři, po roce 1918 dostal jméno jednoho ze zakladatelů Sokola, které s výjimkou období II. světové války nese dodnes.

Tyršův most je 400 metrů dlouhý, má celkem 8 polí (roku 1958 byl most prodloužen o jedno pole přes přeloženou pravobřežní železniční trať), každé o světlosti 51,3 metru. Jedná se o příhradovou ocelovou konstrukci jako Gerberovy trámy s poli střídavě vloženými a převislými. Konstrukce je nýtovaná pro původní zatížení 24 tunami. Mostovka byla široká 7,5 metru. Po obou jeho stranách vede chodník pro pěší. Most na pravém břehu Labe překonává také jeden ze dvou litoměřických říčních ostrovů zvaný Střelecký ostrov a dále také dvoukolejnou hlavní železniční trať Nymburk-Lysá nad Labem-Všetaty-Mělník-Štětí-Litoměřice-Ústí nad Labem, Střekov.

Tyršův most je dnes nejstarším mostem přes Labe v oblasti severních Čech. Velkou opravou v letech 1975-1985 byl rozšířen ze 7,5 na 10,5 metru, přičemž došlo k rozšíření konzol o 1,5 metru. Vynutila si to vzrůstající silniční doprava, rozšíření bylo umožněno vysazením chodníků na konsolové nosníky.Bohužel muselo být sneseno staré umělecké secesní zábradlí, které tvořilo – stejně jako odstraněné kamenné pylony – skutečnou ozdobu mostu. U mostu byly vyměněny všechny nýty, povrch pak byl podroben metalíze zinkem. Zábradlová krajkovina byla nahrazena novým zábradlím. Zejména byly opraveny části mostu u dilatačních spár a u výtoků odvodnění. Litoměřický most po své kompletní „generálce“ dostal osvědčení naší nejnáročnější třídy na zatížení mostu – A, ztratil však své kouzlo.

Další průběžné opravy probíhaly v 90. letech 20. století a na počátku 21. století. Během velké povodně v roce 2002 došlo k zatopení celého jižního předmostí na levém břehu a most byl tudíž po několik dnů zcela neprůjezdný. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového vysokého betonového mostu níže po proudu řeky v prostoru nedaleko Žalhostic mezi Litoměřicemi a Lovosicemi, jeho výstavba byla zahájena 23. listopadu 2005. Nový most Most generála Chábery na západním přivaděči II/247 do Litoměřic byl zprovozněn v prosinci 2009, most byl vyprojektován tak, aby umožnil bezpečný průjezd všech vozidel přes řeku i v době zvýšené hladiny v řece resp. v době povodní. Tato neblahá situace se znovu opakovala v roce 2013, kdy v červnu došlo na Labi i na Ohři k další velké povodni. V roce 2015 a 2016 prošel Tyršův most rozsáhlou rekonstrukcí, kdy bylo kompletně přestavěno celé jižní předmostí na levém břehu, které bylo značně poškozeno předešlými povodněmi. Nyní je Tyršův most opět provozuschopný.