Kostel svatých Petra a Pavla na Mírovém náměstí v Bílině

U jihovýchodního rohu Mírového náměstí v Bílině mezi ulicemi Seifertova a Na Zámku stojí kostel svatých Petra a Pavla.

Z netu a dalších zdrojů:

Arciděkanský kostel svatého Petra a Pavla v Bílině je sakrální stavbou, která se nachází jižně od hlavního Mírového náměstí, u cesty k zámku. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Na místě vlastnického kostela, připomínaného roku 1067 (1125) byl postaven počátkem 14. století farní kostel nového města. Tento gotický kostel byl pak po požáru v roce 1568 renesančně přestavěn v letech 1573–1575 a následně ještě v letech 1870–1872 podle plánů L. Denharta.

Stavba je architektonicky bazilikálním chrámem s hranolovou věží v západním průčelí a pětiboce uzavřeným presbytářem. Po jižní straně presbytáře se nachází sakristie z roku 1873.

Hlavní loď měla původně plochý strop. V klenbě má dnes tři pole křížové žebrové klenby na vtažené pilíře z roku 1573. V západní části je tříramenná dvoupatrová renesanční tribuna. Severní loď má v klenbě křížovou žebrovou klenbu z konce 14. století a křížovou klenbu bez žeber. Jižní loď je sklenuta žebrovou klenbou z poloviny 14. století a klenbou polovalenou s lunetami. Presbytář je s opěráky a hrotitými okny bez kružeb sklenut valenou klenbou s lunetami a paprsčitým závěrem. Na jihozápadní straně lodi je barokní kaple sv. Rocha, která byla postavena na místě zbořené kostnice po roce 1629.

Hlavní oltář pochází z roku 1833. Má klasicistní sloupovou architekturu se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého a velký obraz patronů kostela, který byl v roce 1873 opraven. V hlavní lodi jsou dva oltáře a kazatelna, která je pozdně barokní, upravena ve druhé polovině 19. století. Varhany jsou novobarokní z roku 1917.

V jižní lodi se nachází novogotický oltář Panny Marie Pomocné z období po roce 1870, zhotovený podle návrhu L. Denharta. V severní lodi je oltář novorománský a barokní Panny Marie Pomocné s akantovým rozvilinovým rámem z konce 17. století.

V kapli svatého Rocha je oltář s akantovými rozvilinami z roku 1696, který byl zvýšen kolem poloviny 18. století a obraz ze 2. poloviny 19. století. Křtitelnice je kamenná, dvanáctiboká s devíti reliéfy a erbem Jana ml. z Lobkovic. Pochází z období po roce 1580.

Interiér nabízí epitafy Lobkoviců ze 16. století a dalších majitelů Bíliny. V presbytáři je kamenný epitaf Děpolta z Lobkovic a manželky Anežky z Klinštejna z roku 1528 a velký sloupový epitaf Jana ml. z Lobkovic, který zemřel v roce 1583, a jeho manželek: Hedviky z Oprštorfu († 1583), a Kateřiny z Lobkovic († 1590), s reliéfem Vzkříšení s volnou klečící postavou rytíře. Vně se nachází epitaf Litvína z Lobkovic z období po roce 1580. Má kamennou sloupovou architekturu s reliéfem klečící rodiny zemřelého pod ochranou sv. Petra a Pavla. Stranou se od této skupinky se nachází klečící postava ženy (torzo), pražská práce. Na jižní straně trojlodí je náhrobník Kristyny Zahrádkovny z Divic, manželky Mat. Geznara z Duchcova z období po roce 1580.

Městský web uvádí:

Kostel v podhradí bílinského hradu poblíž tržiště byl postaven patrně v roce 1061 županem Mstišem, purkrabím knížete Spytihněva (písemná zmínka poprvé právě roku 1061 při konfliktu zdejšího správce Mstiše s nově nastoupivším knížetem Vratislavem II.). Stál zřejmě na místě dnešní svatyně, postavené po polovině 14. století. V celé architektuře se prolínají gotické a renesanční prvky, vzniklé za přestavby po požáru roku 1568 v letech 1573 – 1575. Kryštof Popel a jeho manželka Anna tehdy věnovali nově vysvěcenému kostelu tři zvony. Přestavbou se z původně gotické stavby zachovalo zdivo ze 13. století v prostřední a jedné boční lodi. Půdorysně značně komplikovanou stavbu upravoval 1870–72 L. Denhart. 

Vedle kostela sv. Petra Pavla jsou sochařská díla přestěhovaná z okolních vesnic, které musely ustoupit těžbě uhlí. Z Jenišova Újezda jsou zde boží muka ze 17. století a socha sv. Floriána z roku 1727. Socha sv. Antonína Paduánského z 18. století byla přestěhována do Bíliny v roce 1973 z Liptic.

Památkový katalog je stručný:

Trojlodní, zděný a omítaný, gotický kostel ze 13. st. s pozdně gotickým kněžištěm postaveným po r. 1568 a s trojboce uzavřeným odsazeným presbytářem a věží v západním průčelí. Kostel byl stavebně upravován v letech 1731, 1801 a 1873.

Původní evidenční list památky:

Trojlodní stavba s trojboce uzavřeným odsazeným presbytářem a věží v západním průčelí; zděná a omítaná. V lodi okna půlkruhově zaklenutá, v presbytáři lomená bez kružeb. Na jižní straně 4 reliéfy: ?zvíře, beránek, orel, pelikán. Po pravdě – reliéfy zaujmou na první pohled. Ovšem jak kdo v nich spatřil to, co je v citovaném popisu, to nemám tušení. První, neidentifikované zvíře, je poněkud abstraktní – pouze jeden pár nohou, vzhledem k tomu, že s ocasem, pak asi zadní. Jenže přímo z nich vychází dlouhý krk s hlavou skloněnou k pastvě. Cosi jako dvounohý velbloud. V rámu, vypadající jako převrácený erb. Beránek je jasný. Beránek boží. S křížem a praporem. V kruhu. Jak kdo přišel na to, že třetí je orel, nemám tušení. Tělo je jasná zubatá štika. Má ovšem cosi jako křídla, s volutami na konci a na každém jsou čtyři různě dlouhé brka. A na posledním reliéfu je sice pták, ale nevím, proč by to měl být pelikán. Podle nohou to spíš vypadá na předchozího jmenovaného orla. Bohužel reliéfu chybí hlava, takže víc poznat nejde – stejně jako se nedá určit, co to mohlo být před ptákem u jeho hlavy. V církevní symbolice se zas tak moc nevyznám, abych si dovolil hádat, co tyhle nezvyklé symboly mohou znamenat.

Hranolová věž s malým, půlkruhově zaklenutým oknem a nad ním s vysokým sdruženým oknem; přílbová střecha s lucernou. Hlavní loď sklenuta třemi poli křížové žebrové klenby na renesanční hranolové pilíře, severní loď křížovou žebrovou klenbou i křížovou klenbou bez žeber, jižní loď křížovou klenbou a polovaleně, presbytář paprsčitě. Sedlová střecha se sanktusníkem, kryta taškami. Původně gotická stavba (střední a pravá postranní loď ještě ve zdivu z 15. století, klenba a věž znovu postaveny po požáru v roce 1421), s pozdně gotickým kněžištěm, postaveným po roce 1568. Stavební úpravy v letech 1731, 1801 a 1873.