Socha Panny Marie v parku před Základní školou na Mosteckém Předměstí v Bílině

Na parkově upravené ploše před Základní školou na Mosteckém Předměstí v Lidické ulici stojí socha Panny Marie.

To, co dnes vypadá jako parčík, je pozůstatkem zbořeného kostela sv. Štěpána na zaniklém hřbitově. V jediné knize o Bílině, kterou jsem pořídil v tamním infocentru (Město Bílina od minulosti k dnešku, vydalo Město Bílina 2018) je na straně 17 zmínka o zbořeném kostela a pár dobových fotografií. Na jedné z nich je vidět  boční stěny stojící socha – Panna Maria, která je kulturní památkou (na rozdíl od nedalekého svatého Antonína).

V Památkovém katalogu se píše:

Plastika Panny Marie Immaculaty z roku 1741 na mohutném trojbokém podstavci zdobeném festony.

Památka se v přibližně srovnatelném stavu bez hlavy a končetin nacházela již minimálně od 60. let 20. století. V roce 1990 torzo restauroval Josef Antek (restaurátorská zpráva se stručným textem uložena v archivu NPÚ ÚOP Ústí nad Labem), přičemž práce se pro absenci potřebné starší dokumentace omezily pouze na očištění, stabilizaci torzálního stavu (napuštění „orig. monumentiguem“) a drobné tmely a doplňky především na poškozených nárožích soklové architektury a doplnění drolící se partie pod nohama P. Marie vč. hlavy hada.

V roce 2011 je socha je ohrožena rozsáhlou vertikální trhlinou ohrožující její statiku i zachování, ale i hloubkovou korozí materiálu pískovce s dopadem na degradaci povrchové modelace. Soklová architektura a spodní část sochy vykazuje dožívající, vesměs nevhodné vysprávky, dodatečné spojovací prvky, pravděpodobně zvýšený rozsah obsahu vodorozpustných solí. Vrcholové skulptuře chybí celá partie hlavy s rameny a horními končetinami.

Socha, osazená původně před dnes již zbořeným kostelem sv. Štěpána v Bílině, je velmi kvalitním barokním dílem vytesaným z jemnozrnného až střednězrnného bílookrového pískovce roku 1741 zatím neznámým autorem. Je osazena na obvodovými stupni obklopené trojboké dvouetážové odstupňované soklové architektuře s okosenými rohy, zvýrazněnými reliéfními čtyřcípými hvězdami s nízkými nástavci, na nichž patrně v minulosti spočívaly další drobné ozdobné prvky. Horní etáž je lemována bohatým květinovým plastickým festonem. Na tuto část architektury navazuje projmutý soklový nástavec, na němž je umístěna socha Panny Marie. Soklový nástavec je v nároží opatřen plastickými volutami, od nichž vybíhají vzhůru pásy povrchově zdobené plastickým penízkovým dekorem v horní části opět volutovitě stáčené. V čelní ploše nástavce je umístěn majuskulní latinský nápis s chronogramem: HONORI/TVRRIS/ DAVIDICA/ TVRIS EBVRNEAE/VIRGINI ILLIBATAE/ VERAE DEI PARAE, který užívá k dedikaci skulptury Bohorodičce vybrané evokace z loretánských litanií (věži Davidově, věži z kosti slonové atd.). Nástavec je doplněn v horní části také nevelkými plastickými obláčky.

Vrcholová skulptura přibližně životní velikosti představuje torzo sochy Panny Marie Immaculaty v klasické formě ztvárnění, dnes však již bez hlavy a horních končetin, stojící na zemské sféře obtočené trupem hada. Pod levou nohou Immaculaty se nachází drobný srpek měsíce. Trup s výraznou torzí v bocích je charakteristický výraznými ostrými hranami řas a téměř geometricky zalamovanými prohlubněmi bohatých záhybů a cípů roucha, naznačujících vířivý dynamický pohyb, což orientuje možný autorský původ do okruhu dílny J. A. Dietze z Jezeří (+ 1742), která navíc byla činná především pro rod Lobkoviců, tehdy již dlouhodobých držitelů Bíliny. Povrch lokálně nese stopy kamenického opracování (patrně dodatečného, z dob pozdějších obnovovacích zásahů).

Dílo je cenným příkladem málo obvyklé barokní formy mariánského pilíře propojeného s půdorysnou symbolikou Nejsvětější Trojice a současně i vysoké úrovně regionálního pozdně barokního sochařství ve východním Podkrušnohoří.

Původní evidenční list památky uvádí, že se plánovala v roce 1971 oprava a přesun plastiky do zámeckého parku v Duchcově.

Žádný novější záznam o restaurování než výše uvedený rok 1990 Památkový katalog neobsahuje, na první pohled je ale jasné, že socha „proměnou“ prošla. Je kompletní, včetně hlavy se svatozáří a sepnutýma rukama. I když podle povrchu a celkového dojmu už nějaký ten rok od restaurátorského zákroku uplynul – socha je kompletní už na fotografiích v evidenci Drobných památek v roce 2017, dokonce už na panoramatu z roku 2015:

Podařilo se mi objevit Kroniku města Bíliny z roku 2010, která obsahuje část „Sochy v Bílině“, kde se lze dočíst:

Dvě velmi poničené sochy s uraženými hlavami můžeme najít v parčíku před Základní školou Lidická. Zde až do 70. let, kdy byla zbourána, stávala kaple, sochy zůstaly zachovány. Jejich
restaurace nebude snadná, neboť sochy nepatří městu a také pozemek, na kterém se nacházejí, není ve vlastnictví města. Nápis na jedné z nich napovídá, že se jedná o Sv. Antonína.