Sloup Panny Marie v klášteře v Oseku

Na nádvoří mezi bývalým pivovarem a klášterem premonstrátek v Doksanech stojí sloup se sochou Panny Marie.

Osobní dojem? Solidní zklamání, stejně jako z celého areálu. Zanedbání, rozklad, nezájem. Nikde nic, jen chátrání…

Sloup, který je evidovanou kulturní památkou, je popsán v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji na stranách 468 až 472.

Sloup byl postaven v roce 1684, po morové ráně v roce 1680, za probošta Dominika Girntha a opraven byl v roce 1768 (tak datováno chronogramem na památce samé, v literatuře uváděn i letopočet 1748) za opata Josefa Františka z Wilkenburku. Válcovitý sloup s obláčky a sochou P. Marie na hranolovém soklu s reliéfy, kartušemi a datacemi, dole při nárožích sochy sv. Šebestiána, Rocha, Augustina a Norberta. Sloup podepřen kamenným schodištěm.

I. nádvoří kláštera je v rámci areálu při jeho východním okraji, západně za vstupním objektem, přičemž sloup stojí zhruba v centru jeho severní poloviny. Jedná se o z pískovce vytesaný hladký korintský sloup (ozdobený dodatečně sedmi andělčími hlavičkami na obláčcích) osazený na dvouetážovém soklu se sochou Madony na vrcholu obrácenou k jihu. Socha Madony zobrazuje v šatech oděnou korunovanou dlouhovlasou mladou ženskou postavu stojící v kontrapostu (převážně na pravé noze) a držící v náručí (pravou rukou) korunovaného jinak nahého Ježíška, kterého levicí přidržuje za bříško. Ježíšek levicí objímá matku kolem krku, pravicí přidržuje její plášť, který však Marie nemá přehozený přes ramena, ale zahaluje z části až její záda a dolní část postavy.

Horní etáž soklu tvoří poměrně vysoký hranolový sokl vlastního sloupu. Má profilovanou patku a římsu a dřík s reliéfy v obdélných vpadlých zrcadlech na všech stranách. Na čelní jižní straně je to v obdélném vystouplém zrcadle dvanáctiřádkový nápis: “A. PESTE. / FAME. ET / BELLO. ERVE / NOS. O. FELIX. / ET SVPER / BEATA. DEI / GENITRIX. / HAEC INGRE / DIENTES. ET / EXE VNTES. / AVXILIO / DEFENDET.”, což je chronogram roku 1684. Toto zrcadlo má úzký lem a ozdobeno je rámem z volut, boltců, růžic a akantových listů. Na bočních stranách je v zrcadlech po dalších vpadlých zrcadlech, nahoře a dole ozdobně vykrojených. V nich jsou umístěny vavřínové věnce s erbem probošta (čtvrcený španělský štít se srdečním štítkem v němž tři čtyřlisté růže v postavení 1, 2, v 1. a 4. poli čtvrceného štítu korunované písmeno “L” a ve 2. a 3. poli český lev, nad štítem vyrůstá infulovaná polopostava biskupa sv. Materny s knihou v pravici a berlou v levici, po stranách písmena: “DG” a “PD”, což znamená Dominik Girnth probošt doksanský) na východní straně a erbem konventu (na plášti v podstatě polský štít, avšak dole nezahrocený, v něm trojice klečících a modlících se premonstrátek, nad štítem a pláštěm na srpku měsíce trůnící korunovaná Madona s nahým Ježíškem na své levé straně a s žezlem v pravici, nad tím dvouřádkový nápis jehož dolní řádek je rozdělen Madonou: “SIGIL. CONVENT / DOX – AN”) na straně západní. Pod a nad věnci ornament.

Na zadní severní straně je v zrcadle další zrcadlo jako na stranách bočních, na bočních stranách je však uprostřed výšky doplněno malými ornamenty a vyplňuje ho girlanda květin zavěšená na ornamentu nahoře korunovaném mušlí. Spodní etáž soklu má čtvercový půdorys, k jehož nárožím jsou připojeny hranoly (jen o málo menší než hranolový sokl horní etáže) na nichž jsou osazeny další sochy světců. Celý tento útvar má profilovanou krepovanou patku a římsu, dříky nárožních hranolů jsou na všech svých čtyřech stranách pojednány stejně jako zadní strana horní etáže soklu, s tím rozdílem, že vnitřní zrcadlo nemá na bocích ozdůbky a ornament, na němž je zavěšena květinová girlanda není korunován mušlí.

Mezi nárožními hranoly jsou pole se zrcadly se zaoblenými rohy a s pravoúhlými širokými výstupky – jedním po stranách a dvěma nahoře a dole. Na čelní straně je v tomto zrcadle pomocí železných skob osazena velká pískovcová kartuš s pětiřádkovým nápisem: “EIVS IGITVR / DEIPARAE VIRGINIS / GLORIAE ET HONORI RENOVAVIT / IOSEPHVS DE WINCKELBOVRG / ABBAS DOXANENSIS”, což je chronogram roku 1768.

Na nárožích této dolní etáže soklu jsou osazeny sochy: na jihozápadním nároží sv. Norberta (bezvousá infulovaná mužská postava stojící v mírném kontrapostu, převážně na pravé noze, oděná v biskupském rouchu, v pravici držela monstranci, v levici berlu, dnes ruce uraženy), na jihovýchodním sv. Šebestiána (bezvousá dlouhovlasá mužská postava stojící v kontrapostu, převážně na levé noze, u kmene stromu s osekanými větvemi, k němuž je přivázána, oděna pouze bederní rouškou, v levém boku šíp, druhý byl v pravém prsu a třetí v pravém stehně, nad hlavou z kovu provedená zlacená paprsčitá svatozář), na severovýchodním sv. Augustina (stojící infulovaná mužská postava s plnovousem, oděná v biskupském rouchu, v pravici drží berlu, v levici rozevřenou knihu) a na severozápadním sv. Rocha (plnovousá mužská postava stojící v kontrapostu, převážně na pravé noze, oděná v plášti nahoře ozdobeném mušlemi, pravicí ukazuje na morovou skvrnu na svém levém stehně, levicí se opírá o poutnickou hůl, nad hlavou má z kovu provedenou zlacenou paprsčitou svatozář).

Celý tento útvar je postaven na zhruba čtvercové pískovcovými deskami vydlážděné plošině, vyvýšené nad okolní terén o čtyři schodišťové stupně, které ji obíhají. Plošina má zaoblená nároží, boční strany (západní a východní) má prohnuty konkávně a čelní a zadní stranu (jižní a severní) uprostřed konvexně a na stranách konkávně. 

Památkový katalog sice obsahuje odkazy na restaurování sloupu (1984 Jaroslav Kučera, 2017 Nina Jindřichová, Radomil Šulc), sloup je ale v bídném stavu a citovaný popis v mnoha detailech neplatí. Schodnice rozestouplé, travou a plevelem prorostlé, sochy porostlé mechy a lišejníky, chybí berla sv. Augustina, svatozáře sv. Šebestiána a sv. Rocha jsou poničené.

Další detaily z výše uvedené knihy:

Sloup neznámého autora z jemnozrnného pískovce. O vzniku sloupu informuje pouze nápis na sloupu, stejně jako o následné opravě v roce 1768 (jiné prameny nedohledány). Vzhledem k typu dekoru (rokajové ornamenty) a typice andělských hlaviček na dříku sloupu lze soudit, že nešlo o pouhou opravu, ale spíše o „modernizaci“ v duchu nové doby.

V roce 1978 sloup opravovali akademičtí sochaři Helena Forstová, Bogdan Najdenov, Taťána Konstantinová a Milada Kodadová, kniha cituje z jejich zprávy. Bylo tehdy provedeno čištění, doplnění chybějícího materiálu i atributů (včetně zlacení). Kniha v roce 2009 konstatuje nedobrý stav, ovlivněný blízkou zelení. Nečistoty, mech, lišejníky, tmel vypadaný, kusy pískovce rozestouplé, rohy a profily ulámané a abradované, rozpadávající se krusta i samotný kámen. Chybějící části soch. Železná spony korodované. Chybějící andělské obláčky na dříku. Sloup byl v havarijním stavu.