Věž krále Friedricha Augusta u Löbau

Nad Löbau stojí rozhledna zcela výjimečná, nemající široko daleko obdoby či konkurence – jako krajka působící litinová konstrukce.

Buď zcela prostě a jednoduše:

Litinová rozhledna krále Friedricha Augusta na vrchu Löbauer Berg je 28 m vysoká a pochází z roku 1854. Osmiboká čtyřpatrová stavba o průměru 4 m je zabudována do skály (do hloubky 8 m) a ve výšce 12, 18 a 24 m je vybavena galeriemi a točitým schodištěm se 120 schody. Na stavbu této rozhledny bylo použito více než 1000 jednotlivých dílů spojovaných olovem, které byly odlity ve slévárně v Bernsdorfu. Architektura odpovídá historismu 19. století, což je patrné na novogotické a novobyzantské výzdobě. Celková váha litinové konstrukce činí asi 70 tun.

Stavbu pojmenovanou po saském králi Friedrichu Augustovi II. financoval pekařský mistr Friedrich August Bretschneider (1805–1863) částkou 25 000 tolarů. Je jedinou zachovanou litinovou rozhlednou v Evropě a pravděpodobně nejstarší zachovanou litinovou rozhlednou vůbec. V roce 1993 byla rozebrána a restaurována. 9. září 1994 byla v den 140. výročí svého otevření za přítomnosti saského premiéra opět uvedena do provozu.

Nebo s využitím dalších osvědčených zdrojů poněkud obsáhleji:
Marek Řeháček, Jan Pikous, Petr Kurtin: Příběhy lužických rozhleden; Vydal Pavel Akrman – Epicentrum ve spolupráci s Janem Pikousem 2012

Dva propojené kopce – Löbauer Berg a Schafberg. Na větším z nich (448 m n. m.) je menší litinová rozhledna, na menším pak mohutná vysílací věž, která umožní rozeznat vrch i z veliké dálky. Hora je opředena řadou pověstí, nejznámější z nich je o kouzelné bylině – příběh je zlatým písmem vyveden na jedné z osmi stěn podstavce rozhledny. Jeden z řádků lyrické básně je upomínkou na Lužické Srby, dávné obyvatele okolí „Lubije“.

Na nižším vrchu, kde je dne vysílač vysoký 162 metrů, kdysi vyrostl val, vybudovaný lidem lužické kultury. Jde o jedno z největších děl tohoto typu v Evropě – až šest metrů široká a dva metry vysoká kamenná hradba má dodnes zhruba půldruhého kilometru, ohraničovala prostor velikosti cca 4 hektary. Od 16. století patřil kopec městské radě v Löbau, která zde vytvořila pastviny – proto Schafberg, Ovčí kopec. Již roku 1738 tu byl vystavěn letohrádek, výletní cíl s krásnou vyhlídkou.  Již v létě téhož roku byla dokončena stavba Horského domku – dodnes patří po řadě přestaveb k nejstarším horským hostincům v Sasku.

Na severním svahu byl v roce 1841 postaven malý domek s občerstvením u pramene Honigbrunnen (Medový pramen). Někdy v polovině 19. století tu byla zřízena vyhlídková plošina a poté tzv. Kaffeehäuschen (Kávový domeček). Návštěvníků přibývalo, proto byl roku 1855 dokončen horský restaurant ve švýcarském stylu. Ani ten brzy nestačil (především pro nedostatečnou kapacitu pro přenocování). 2. června 1897 byl proto slavnostně otevřen romantický Horský hotel Honigbrunnen pro téměř půl tisícovku hostí. Ještě v letech 1934-5 byl hotel rekonstruován. Po válce ale skomíral a od 50. let 20. století už fungoval jen jak rekreační středisko pro železničáře a v roce 1989 byl uzavřen. V roce 2006 ho po náročné rekonstrukci otevřel nová majitel – SSL Machinenbaz Eibau GmbH.

Na druhý svátek vánoční roku 1850 prý advokát Scheibner při cestě z vrcholu do Löbau zalitoval, že tu chybí služba pro výletníky. Proto se prvního ledna 1851 sešel s kantorem Kolsem a dalšími příznivci v hospodě Zur Stadt Breslau, aby prodiskutovali budoucnost kopce. Krom jiného snad padl i návrh na výstavbu kovové rozhledny… Na podstavci věže je však jiná verze – prý jako první s myšlenkou vyhlídkové věže přišli obchodník Carl Ferdinand Schmidt a jehlář Julius Dehne, jejich plány ale zhatil nedostatek prostředků. Následující dva roky se řečnilo, ale také již vybíralo místo a hledala se vhodná slévárna.

Našlo se šest statečných, kteří si zřízení věže vzalo za své – Wilhelm Grafe, Carl Gotthelf Heinrich, Gustav Hermann Kneschke, Carl Laettig, Eduard Herrmann Neumerkel a především Friedrich August Bretschneider. Tento pekařský mistr se rozhodl stavbu financovat. 28. listopadu 1853 předstoupil před starostu Löbau Carla Hartmanna a přednesl oficiální žádost o svolení postavit na Löbauer Bergu litinovou věž a hospodu. Ke stavbě mohlo dojít na městském pozemku s podmínkou, že bude odváděn roční poplatek 3 tolarů a po 15 letech přejde stavba za 2000 tolarů do majetku města.

Bylo rozhodnuto, že věž ponese jméno saského panovníka – König-Friedrich-August-Turm. Stejná křestní jména donátora asi měla v mecenášství nemalou roli… Ironií osudu však král, který 24. února 1854 svolil k pojmenování věže, se dokončení nedožil, protože tragicky v 57 letech zahynul při nehodě 9. srpna 1854, měsíc před slavnostním otevřením.  Na rozhlednu byl nakonec umístěn vedle portrétu zesnulého krále i zlatý portrét jeho bratra, nového krále Johanna.

V lednu 1854 se začalo s odlesňováním, 12. ledna začali místní kluci na sáních nahoru tahat první cihly (za jednu cestu dostávali fenik, žemli a hrnek kafe). 18. května (na den králových narozenin) byly ukotveny železné sloupy pro uchycení konstrukce. Práce řídil městský radní a stavitel Lippert, zednický mistr Kleint a polír Ronsch. 2. května ve tři odpoledne vyjelo na kopec šestispřeží s prvními litinovými díly věže. 

Ozdobná litina pocházela z huti pana Ludwiga von Klitzinga v Bernsdorfu u Hoyerswerdy. Sedmdesátitunovou věž navrhl sochař a modelář C. W. Marquart. Odléval ji zkušený mistr slévačský G. Grieshammer. Montáž dílů pod vedením mistra A. Geislera začala v červnu 1854 a trvala deset týdnů. Dne 9. září 1854 pekař Bretschneider v pravé poledne otevřel slavnostně železné dveře a tím začal třídenní svátek předávání rozhledny veřejnosti. Náklady stavby se vyšplhaly na několikanásobek původních odhadů…

Od léta 1854 slouží turistům i výletní hospoda Turmgaststätte (Věžní pohostinství). Na počátku 20. století byla o patro zvýšena a několikrát rekonstruována, poslední velké opravy proběhly v roce 1995. Drobné úpravy tu probíhají v podstatě neustále, nápor návštěvníků neustává.

Věž prošla částečnou rekonstrukcí v roce 1964, ale roku 1992 musela být pro korozi uzavřena. Po dvouleté rekonstrukci, kdy byla kompletně rozebrána a znovu sestavena, byla ke 140. výročí existence 9. září 1994 za účasti tehdejšího ministerského předsedy Saska Kurta Biedenkopfa znovu zpřístupněna – stačí vhodit minci do turniketu a vyběhnout 120 schodů.

Uprostřed zelené krajiny Horní Lužice se na severu otevírají roviny s typickými siluetami hnědouhelných elektráren, přímo pod kopcem stojí Löbau s nezaměnitelnou věží svatomikulášského chrámu, na severozápadě se rýsuje Bautzen. Na jihu Kottmar a za ním hřebeny Lužických a Žitavských hor, na východě pak Laneskrone u Görlitz.