Socha svatého Jana Nepomuckého na Palackého náměstí v Brozanech nad Ohří

Na Palackého náměstí v Brozanech nad Ohří před obchodním střediskem v ploše, upravené jako parkoviště, stojí socha svatého Jana Nepomuckého.

Socha není samostatnou kulturní památkou, tudíž se mi toho o ní zrovna moc najít nedařilo. Jedinou dohledatelnou zprávou je info z roku 2010:

Po 90 letech se vrátila na své původní místo socha sv. Jana Nepomuckého, stojící na náměstí v Brozanech nad Ohří.

Kompletně restaurované dílo neznámého kameníka bylo umístěno u křižovatky naproti bývalému statku v závěru minulého týdne, včera obec uspořádala slavnost k znovunavrácení sochy na původní místo, při níž sochu požehnal správce farnosti v Brozanech Adrian Zemek.

„Socha vlastně stojí zhruba o pět metrů blíže než kdysi, protože v zemi jsou dnes inženýrské sítě. Zvláštní je také její otočení, které není do náměstí, ale k silnici. Takto i dříve skutečně stála a existují dva výklady, proč tomu tak bylo. Podle prvního je to proto, aby byla otočena ke statku pro potěchu tamní selky, která se do Brozan přivdala a tesknila po domově, podle druhého je otočena k cestě, protože sv. Jan Nepomucký je patronem řidičů,“ říká starosta městysu Brozany nad Ohří Václav Bešta (na snímku).

Jak prozradil, nejen on, ale i místní lidé vnímají sochu jako šperk náměstí, chodí se sem dívat množství lidí a perfektně opravenou sochu obdivují. „Socha je velmi stará, vytvořil ji neznámý kameník v roce 1726. Dlouho stála v čele náměstí. Po 1. světové válce, v bouřlivých letech odporu ke všemu rakouskému, ale i církevnímu, několik levicových radikálů sochu povalilo.

Sochu tehdy zachránil děkan kostela sv. Gottharda, který ji nechal postavit vedle vchodu do kostela, za zdí původního hřbitova. Traduje se, že ti, co měli odstranění sochy na svědomí, tragicky přišli o život, “ přiblížil historii sochy občan Brozan Jaroslav Havlík. Současné vedení obce nechalo sochu restaurovat. Její oprava a instalace stála 250 tisíc korun, z toho 100 tisíc Brozanům přispěl Ústecký kraj.

„Socha působí majestátně a opět obohatila náměstí městyse. Obec tímto činem obnovuje tradici, projevuje úctu k uměleckému dílu a skládá i dík našim předchůdcům,“ ocenil snahu městysu Jaroslav Havlík.

Základna v dlažbě je zjevně novodobá (jiná barva, na pohled jiný materiál) – sokl s krycími deskami, na nichž stojí sokl sochy. Ten tvoří spodní odstupňovaný díl s několika lištami. Na něm vlastní tělo, na bocích doplněné volutami, zdobenými na bocích rostlinným dekorem. Na zadní hladké straně soklu je ovál s nápisem s chronogramem „hanCstatVaM / cXDeVotIone / christiana eriat / I.G.P.“ (bez záruky). Na čelní straně je další nápisové pole, také s chronogramem „DIVo / IoannI nepoMVCeno / hVIVs regnI / proteCtorI„. Na vrchní straně soklu odstupňovaná hlavice, na níž na náznaku terénu stojí socha světce v tradičním zpodobnění. Kanovnické roucho, esovitě prohnutá postava, kříž opřený o pravou ruku přes hrudník a rameno, levá ruka přiložena přes pelerínu ke kříži. Světec s pootevřenými ústy hledí nad křížem do dálky, na hlavě biret a kolem hlavy svatozář s pěti zlacenými hvězdami.

Řada informačních portálů dodnes nevzala na vědomí, že socha už nestojí u kostela svatého Gotharda. Bohužel se to týká i Památkového katalogu – zde je socha stále ještě součástí kostelního areálu, proto se mi původně nepodařilo o ní něco najít:

Postava v životní velikosti v klasickém ikonografickém pojetí světce. Stojí na vysokém zdobeném hranolovém soklu s profilovanou patkou, volutovými stranami s květinovými přívěsy, nápisovou kartuší s datací 1726 na čelní straně a římsovou hlavicí. Socha světce drží v obou rukou krucifix a je oděna v tradičním rouchu s biretem na hlavě.