Sloup Panny Marie se sochami svatého Jana Nepomuckého a svatého Vavřince ve Chcebuzi

Na návsi obce Chcebuz naproti kostelu svatých Petra a Pavla stojí pilíř se sochou Immaculaty s postranními sochami svatého Jana Nepomuckého a svatého Vavřince.

Sloup je popsán v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji na stranách 485 až 487 a je evidovanou kulturní památkou:

Sousoší neznámého autora má sokl, na němž je uprostřed umístěný další sokl se sochou Panny Marie-Immaculaty a po stranách pak socha sv. Vavřince (vpravo při čelním pohledu) a socha sv. Jana Nepomuckého (vlevo).

Celé sousoší je umístěné na kamenném základu. Sokl má půdorys tvaru kříže – na přední a zadní straně předstupuje širší střední část. Jinak je celý sokl provedený stejně, a to na všech čtyřech stranách. Dole je širší podstavec, stupňovitě přecházející v užší hořejšek. Jeho jednotlivé části mají plastický lem, plocha je pak opatřená plastickou diamantovou bosou (v širších středech je její provedení mírně odlišné). Sokl ukončuje bohatě profilovaná horní římsa.

Na pravé straně soklu se nachází socha sv. Vavřince. Má vlastní soklík s širší dolní částí, která se konvex-konkávně zužuje a nad zaoblenou římsou má deskový tvar. Socha světce v dolní partii přesahuje plochu soklíku. Sv. Vavřinec stojí čelně s nakročenou levou nohou, oblečený je do oděvu jáhna. Alba je členěná do svislých a diagonálních záhybů, vzadu a na pravém boku je mírně rozevlátá. Pod albou se rýsuje levá noha, pod okrajem šatu je vidět přední část levé boty. Dalmatika má ozdobný lem, je opatřená bohatým plastickým dekorem z rozvilin a květů. U krku je nařasený pruh látky. Pravá paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka spočívá dlaní na prsou – ukazováček je oddálený od ostatních prstů. Pravá paže vede podél těla, ruka přidržuje při těle rukojeť roštu a zároveň spočívá na dalmatice – prostředníček a prsteníček jsou natažené, ukazováček a malíček ohnuté. Obdélný železný rošt tvoří kromě rámu ještě tři vodorovné a jedna svislá příčle. Na hlavě, natočené k pravému rameni, jsou krátké, lehce zvlněné vlasy s tonzurou. Vlasy vroubí obličej, je pod nimi vidět dolní část levého ucha. Oči jsou široce otevřené, ústa zavřená.

Na levé straně soklu je umístěná socha sv. Jana Nepomuckého. Také ona má vlastní soklík – stejný, jako socha sv. Vavřince. Vlastní socha světce opět v dolní partii přesahuje plochu soklíku. Sv. Jan Nepomucký stojí čelně s nakročenou pravou nohou. Oblečený je do kanovnického roucha, splývajícího ve svislých a mírně diagonálních záhybech (vzadu pouze svislých). Pod oděvem se rýsují obě nohy – zejména nakročená pravá – a dole je vidět špička pravé boty. Rocheta je mírně rozevlátá, dolní okraj má lem s plastickým rozvilinovým ornamentem. Světec má ještě delší kožešinovou pláštěnku, tvořenou čtyřmi pásy kožešiny nad sebou. Pláštěnka zakrývá pravou paži i předloktí a také levou paži. Obě paže jsou ohnuté v lokti – pravá lehce od těla, levá pak před tělem. Ruce drží krucifix – pravá prsty obemyká dolní konec svislého břevna, levá přidržuje konečky prstů kříž ve střední partii (oba palce jsou dosti oddálené). Krucifix směřuje diagonálně – horním koncem pod Janovo levé rameno. Kristus má výrazný hrudní koš a muskulaturu. Obě nohy jsou přibité jedním hřebem (pravá je přeložená přes levou), bedra kryje řasnatá rouška, zavázaná v klíně. Kristova hlava je nakloněná k pravému rameni, pravá ruka dnes chybí. Na horním konci svislého břevna je obdélná tabulka s torzem nápisu INRI. Sv. Jan má na hlavě, nakloněné k levému rameni, biret. Vlnité vlasy tvoří silné prameny, výrazné zejména v partii uší, která téměř celá zakrývají. Na bradě je velmi krátký vlnitý plnovous. Oči jsou otevřené, ústa pootevřená.

Uprostřed soklu – mezi oběma sochami světců – se nachází sokl se sochou P. Marie-Immaculaty. Sokl má dole širší podstavec, směrem vzhůru se zužující. Na přední stěně je v této zužující se části umístěná kartuše oválného, na šířku situovaného tvaru, lemovaná stáčenými rozvilinami. V kartuši je monogram: nahoře je písmeno P, pod ním pak C a G, spojené písmenem H. Stejný monogram je na mříži okna protějšího kostela svatých Petra a Pavla (viz foto), jde o iniciály Huberta Karla Pachty z Rájova (viz dále).

Pod monogramem je letopočet 1788. Vlastní hranolový sokl má všechny čtyři strany opatřené plastickou výzdobou, ohraničenou profilovaným lemem. Na přední straně je to erb Pachtů z Rájova, obklopený rozvilinami. Na protější zadní straně je oválný medailón s torzem nápisu: „D… AE / VIRGINI / S S / LAVRENTIO IOANNI / NEPOMVCENO / EXSTRVXIT (?)…“. Celou plochu stěny mezi medailónem a profilovaným lemem stěny vyplňují symetricky provedené bohaté rozviliny. Podobný dekor je i na obou bočních stěnách soklu, kde je ornament ze dvou vzhůru směřujících, vzájemně propletených stonků s členitými stáčenými listy. Sokl ukončuje profilovaná římsa. Socha P. Marie má ještě vlastní soklík. Dole je deskový podstavec, nad ním perlovec a výše pak již vlastní soklík. Ten má mírně prohnutou přední stranu a boky, které jsou dole stočené do voluty se závitem, zatočeným dovnitř. Směrem vzhůru se soklík lehce zužuje, jeho zadní strana je rovná a bez výzdoby. Na přední stěně je plastický monogram jména MARIA, na obou bočních stěnách pak závěs s listy, doplněnými nahoře rozvinutým květem a pod ním dvěma polorozvinutými růžemi vedle sebe (v provedení obou motivů jsou drobné odchylky). Soklík nahoře ukončuje přesahující římsa, zdobená listovcem. Panna Marie-Immaculata stojí čelně s odlehčenou pravou nohou na deskovém podstavci. Je oblečená do dvojího šatu, splývajícího ve svislých záhybech. Dolní šat je dlouhý, pod jeho okrajem jsou vidět přední části obou chodidel, obutých do opánků. Vrchní šat s dlouhými rukávy sahá pod kolena, dole má lem z třásní. Oděv doplňuje plášť, halící záda a přecházející přes levou paži a pod pravou paží dopředu. Na zadní straně je plášť členěný dosti schematicky, vpředu však tvoří výrazné záhyby – u paží a po obou bocích. Pod krkem je plášť spojený řasnatým pruhem látky.

Popis zcela pomíjí skutečnost, že pravou nohou Panna Maria stojí na krku hada – ďábla, který hledí směrem vzhůru, šlehá jazykem a ocas má kolem Panny Marie tak, že jeho špice je vpletena do pláště podél těla světice na jejím levém boku. Svatému Vavřinci chybí při posledním restaurování měněný rošt u levého boku.

O vzniku pilíře informuje neúplný nápis na památce – dal jej postavit Karel svobodný pán Pachta z Rájova, majitel Chcebuze a Brocna, který byl majitelem Chcebuze od roku 1682 do své smrti kolem roku 1729. Chronogram v nápise bohužel není úplný. Opravu většího rozsahu dal v roce 1788 provést, jak vyplývá z monogramu, Hubert Karel hrabě Pachta. V tomto roce pravděpodobně došlo krom opravy k doplnění o horní nástavec se sochou Panny Marie, čemuž by odpovídala typika sochy a použitý dekor. Snad došlo k nahrazení původní, již poškozené sochy.

Soupis soch chcebuzské farnosti z 31. října 1835 slovy faráře P. Františka Voceďálka obsahuje popis pilíře, stojícího na vrchnostenském pozemku včetně citace tehdy ještě kompletního nápisu „Deiparae Virgini S. S. Laurentio et Joanni Nepomuceno extruxit Carolus Pachta L. B. de Raiova D. in Zebus et Brozne“.

Dne 19. června 1984 akademičtí sochaři Helena Forstová, Taťána Konstantinová, Milada Kodadová, ak. arch. Jan Staněk, Zdeněk Fučík a Bogdan Najdenov předložili rozpočet k zamýšlené opravě – výše jmenovaná kniha cituje z jejich zprávy o neradostném stavu památky (uražení kusy soch, zurážené hrany a římsy, silně poškozené povrchy). Došlo k restaurování, o jehož výsledcích byla sepsána zpráva 18. listopadu 1985 (opět obsáhlé citace). Zpráva o prohlídce památky konstatuje, že pro nedostatek suroviny nebylo obnoveno zlacení, v roce 1987 je konstatováno pouhé barevné zcelení.

V knize je popsán stav v roce 2009 (od té doby se nezlepšil) – vegetace ve spodní části statue, mechy, lišejníky. Krusty na povrchu pukají, degradovaný pískovec je sypký. Lokální koroze bloků soch i podstavce. Tmely popraskaly a vypadaly. Kolem římsy pilíře korodující kovová obruč.