Zámek Chcebuz

V centru obce Chcebuz se nachází rozsáhlý areál, jehož součástí je zámecká budova.

Čím větší rozloha, tím větší ruina. Totální. Ani jedna z budov není v pořádku, kam oko padne, dezolátní stav… Vlastně ani není poznat, která z těch budov je onen samotný zámek, vyznačený na mapy.cz, protože všechno jsou to stejné barabizny před spadnutím.

Zámek a zemědělský dvůr vznikl postupným rozšiřováním gotické tvrze, která byla poprvé zmíněna v roce 1544. Později byla přestavěna v renesančním a barokním slohu. Od přelomu 17. a 18. století sloužil zámek až do roku 1945 především úředníkům. Až do roku 1945 byla obě patra zámku arkádová, po válce byly arkády zazděny. V současné době je celý dvůr včetně budovy zámku v dezolátním stavu.

O jeho novodobé historii, během níž se dostal do „patřičného“ stavu, se toho moc najít nedá:

Po roce 1948 byl zámek používán jako administrativní centrum státního statku Snědovice. V roce 1970 zámek vyhořel. Po požáru je dodnes v troskách a postupně se z něj stává ruina. Po roce 1990 byl zámek navrácen v restituci poslednímu majiteli a je prázdný.

Z nejrůznějších zdrojů:

Chcebuz je zřícenina zámku a hospodářského dvora ve stejnojmenné vesnici u Štětí v okrese Litoměřice. Vznikla přestavbou a postupným rozšiřováním gotické tvrze. Zámek byl ve druhé polovině dvacátého století nevhodně upravován, a část se dokonce zřítila. Dvůr je chráněn jako kulturní památka.

Počátky panských sídel ve Chcebuzi jsou nejasné, protože vesnice byla rozdělena mezi více majitelů a historické listiny neumožňují rozpoznat dobu jejich vzniku. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1544. Patřila Kaplířům ze Sulevic, kteří byli majiteli části vesnice nejméně od roku 1485 a postupně se jim podařilo do svého držení získat díly ostatních vlastníků.

Brzy po roce 1544 byla tvrz přestavěna v renesančním slohu. Kaplířům vesnice patřila až do roku 1628, kdy ji koupil Kašpar Mikuláš Belvic z Nostvic. Ještě předtím se však Oldřich Kaplíř zúčastnil stavovského povstání, za což bylo svobodné panství změněno v manství, ze kterého se musel roku 1623 za čtyři tisíce kop míšeňských grošů vykoupit. Kašpar Belvic nedokázal zadlužené panství udržet, a nakonec ho roku 1644 prodal Jakubu Vilému Knoblochovi na Mastířovicích. Ten nedokázal zaplatit včas, a proto panství koupila Dorota Kunšová, rozená Kaplířová. Po ní je zdědil syn Felix Kuneš z Lukovce a po jeho smrti manželka Kateřina, která Chcebuz prodala roku 1683 za 66 500 zlatých hraběnce Matyldě Pachtové z Rájova. Její syn Karel Daniel Pachta z Rájova nechal dvůr s tvrzí obnovit, ale když zemřel, převzal panství bratr Jáchym Pachta a připojil je k Liběchovu. Zámek byl sice barokně upraven, ale až do roku 1945 sloužil pouze úředníkům. Státní statek, který v areálu hospodařil po roce 1945, upravil budovu na kanceláře a garáže.

Jednopatrová renesanční tvrz stála v jihozápadním nároží dvora a měla obdélný půdorys s rozměry 6 × 12 metrů. Místnosti v přízemí byly zaklenuté valenými a hřebínkovými klenbami. Budova se i s mladší spojovací přístavbou zřítila ve druhé polovině dvacátého století. V navazujícím křídle později vznikla patrová barokní budova s půdorysem o rozměrech 12 × 23 metrů. Obě její patra se do nádvoří otevírala arkádami o šesti obloucích. Při stavebních úpravách po roce 1945 byly arkády zazděny a v přízemí zničeny úpravou na garáže.

Hodnotný velký hospodářský dvůr, původně obsahující i gotickou tvrz (dnes zbořenou), tvoří objekty z různých období – renesance, baroka i 19. století. Symetricky řešený areál je jednou z urbanistických dominant obce a významnou historickou památkou.

Areál dvora čp. 1 je rozlehlým, symetricky komponovaným areálem, situovaným na mírném návrší, kde se nachází chcebuzská náves. Téměř celý obvod obdélného půdorysu dvora je zastavěný, a to objekty různého účelu a rovněž různého stáří. Hospodářské budovy doplňují obytné objekty, ohradní zeď a zahrada. Na jihozápadní straně (do návsi) jsou dvě budovy, původně obě na půdorysu tvaru písmene L. Ta u jižního rohu dvora – dnes nazývaná objekt III. – se dochovala celá, zatímco z jejího protějšku u západního rohu je pouze torzo – dnes objekt I. Západní nároží dvora tvořila původně gotická tvrz, která byla zbořená. Na severovýchodě se k tvrzi napojoval objekt II., u nějž se z tvrze zachovalo nepatrné torzo (vzniklé nedůslednou či nepřesnou demolicí). Zhruba uprostřed severozápadní strany dvora stojí sýpka. Severovýchodní stranu a severní nároží areálu vyplňují stodoly na půdorysu tvaru písmene L. Na jihovýchodní straně dvora stojí protáhlé chlévy a jihozápadně od nich pak obytný a hospodářský objekt, přistavěný k objektu III. Jihovýchodně od vlastního dvora se rozkládá zahrada, ohraničená na severovýchodě, jihovýchodě a jihozápadě ohradní zdí.

Rozpis areálu:

objekt I.
objekt II. (samotný zámek):

Zděný omítnutý patrový objekt má obdélný půdorys. Na jihozápadě se na něj napojovala dnes zbořená budova (nejstarší část zástavby celého areálu dvora – gotická tvrz). Z této budovy zůstal nepatrný zbytek, který bude popsán na konci tohoto textu. Objekt II. má jihovýchodní průčelí šestiosé. Nejvýraznějším prvkem jsou zazděné arkády v patře, doplněné vodorovnou lizénou pod otvory a druhou pak nad úrovní přízemí. Arkádové oblouky jsou i v přízemí – v osách první a druhé zprava. Arkáda v ose první zprava je zazděná, je v ní vstupní otvor, lemovaný kamenným ostěním s ušima – dnes rovněž zazděný. V ose druhé zprava je arkáda volná – je zde vstup do síně (bez dveří). Ve zbývajících čtyřech osách přízemí jsou velká dvoukřídlá obdélná vrata – v ose první zleva železná, v ostatních pak prkenná. V prvním patře je ve všech osách obdélný otvor. Ten v ose první zprava je nejvyšší, dnes je v dolních dvou třetinách zazděný. Horní strana ostatních otvorů patra je již ve stejné (nižší) úrovni. V ose druhé zprava byl původní okenní otvor prodloužený směrem dolů, podobně pak i otvor v krajní levé ose. Ve zbývajících třech osách jsou stejné okenní otvory, dole zazděné několika řadami cihel. Všechny otvory jsou bez výplní. Stěnu ukončuje profilovaná hlavní římsa. Na jihozápadě se k objektu napojovala zbořená budova, z níž zůstalo drobné torzo (je popsáno na konci tohoto textu). Severozápadní průčelí objektu II. je rovněž šestiosé, člení ho mezipatrová lizéna. Omítka je zde pouze torzální, je tak vidět převážně kamenné zdivo, doplněné v menší míře cihlami – hlavně u otvorů. Ve všech šesti osách jsou okenní otvory, lemované ostěním se zvýrazněným vnějším okrajem – až na osy první a druhou zleva v prvním patře. Otvory v přízemí mají vnější mříž z esovitě zprohýbaných prutů, spojovaných prstenci – kromě osy druhé zleva. V ní je pod přízemním oknem ještě obdélné, na šířku orientované okno do sklepa, dnes zazděné. Kolem otvoru je ostění – je možné, že tato sklepní okna jsou i v jiných osách přízemí, to je však dosti zarostlé vegetací a tudíž špatně patrné. V prvním patře jsou v osách první až čtvrté zleva zbytky dvojitých dvoukřídlých dřevěných oken s vnějšími křídly v líci a s oddělenou dvoukřídlou horní částí. Dolní křídla člení vodorovná příčle na poloviny. Nad okny je profilovaná římsa, pod nimi pak zbytky parapetního pole. V ose první a druhé zleva je původní otvor zmenšený cihlovou dozdívkou. Průčelí zakončuje profilovaná hlavní římsa. Severovýchodní fasáda má stejné členění jako na severozápadní straně. I zde zakrývá přízemí náletová vegetace – vidět je tak pouze část otvoru v ostění, situovaného zhruba uprostřed stěny. V prvním patře je na pravé straně zazděný okenní otvor se stejným orámováním jako u oken patra v severozápadním průčelí. Nad profilovanou římsou se zvedá trojúhelný štít, po stranách s plastickým orámováním. V ose štítu jsou dva větrací otvory – dolní je oválný, orientovaný na šířku, malý horní pak kruhový. Budova má sedlovou střechu s námětkem, krytinou jsou bobrovky. Na jihovýchodní straně je uprostřed střechy, blíže dolnímu okraji, volské oko, ve střeše jsou tu ještě dva zděné komíny. Nepatrné torzo zbourané gotické tvrze, těsně napojené na objekt II., je rovněž patrové, avšak koruna jeho zdiva je o dosti níže. Jeho jihovýchodní stěna je v úrovni přízemí zarostlá náletovou zelení. Patro je bez otvoru, na levé straně je torzo cihlového záklenku. Stěnu ukončuje cihlová fabionová římsa. Protější severozápadní strana je bez otvorů. V přízemí jsou pouze zbytky omítky, takže je vidět zdivo. Tvoří ho převážně lomový kámen, doplněný menším množstvím cihel. Po zbourání většiny budovy se odhalila původně vnitřní strana jihozápadní stěny, která je tak dnes součástí exteriéru. V přízemí je na pravé straně zbytek klenuté místnosti, dochovala se také část příčky v patře. Z obou původních prostor patra vede do objektu II. obdélný vstupní otvor. Profilovaný dřevěný trám odděluje torzo štítu Poznámka: popisy odpovídají stavu v září 2006.

objekt III.
obytný a hospodářský objekt
sýpka
stodoly
chlévy
zahrada
ohradní zeď
obytná část mezi I. a II.

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. – Severní Čechy (Svoboda Praha 1984)