Socha svatého Prokopa ve Velenicích

Blízko centra Velenic u křižovatky průchozí silnice Zákupy-Svitava a odbočky na Brniště stojí v trávě socha svatého Prokopa.

Svatý Prokop prošel obří proměnou. Když jsem ho viděl poprvé v roce 2016, chyběly mu obě ruce, z přišlápnutého ďábla zbývalo minimum, socha porostlá lišejník, sokl prasklý… Cedule na plotě informuje, že peníze na obnovu se našly (dle obecních dokumentů se v únoru 2017 hlasovalo o podání žádosti o dotaci Krajskému úřadu v Liberci na zrestaurování 2ks soch – svatý Prokop a zbičovaný Kristus v kapli ECCE HOMO) – jen na papíře chybí údaj, kdy vlastně oprava nakonec proběhla. Světec září novotou, snad mu to nějakou dobu vydrží (jak zmíněno dále, opravy by měly být z roku 2017).

Socha je kulturní památkou:

Pozdně barokní socha sv. Prokopa datovaná rokem 1781 znázorňuje světce v obvyklém ikonografickém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě a s levou nohou vítězně spočívající na torzu ležícího pokořeného ďábla.

Pískovcová statue jednoho z českých zemských patronů, sv. Prokopa, se nachází na křižovatce cest procházejících obcí Velenice (Wellnitz) a směřujících do Brniště a do Svitavy. Po pravé straně komunikace z Brniště do Svitavy se lze setkat se statuí natočenou čelem k této komunikaci. V současné době dvojicí smrků zcela obrostlá socha světce spočívá na čtvercovém základě-fundamentu z kamenných desek. Na fundamentu je osazen jednou odstupněný přibližně dva metry vysoký sokl. Čelní stěna tohoto soklu je konvexně vypjatá a je stejně jako boční stěny zdobena motivem vpadlého zrcadla odděleného profilací. Římsu čelní stěny soklu tvoří dvojice vztyčených volut, mezi nimiž se nalézá dekorativní kartuše s nápisem v její ploše: “St.//Procopi//ora pro//nobis”. Pod touto kartuší lze spatřit letopočet: “1781”. Nad hranolovým soklem je osazen ještě drobnější kubický sokl, který nese vlastní sochu světce.

Sv. Prokop je představen v obvyklém ikonografickém barokním pojetí v biskupském rouchu s mitrou na hlavě. K zemi shlížející světec spočívá levou nohou vítězně na torzu ležícího pokořeného ďábla. Prokopova bezvousá tvář je nachýlena k levému rameni. Socha světce se v současné době nachází v havarijním stavu a za trvajících podmínek je její existence značně ohrožena. Pro samotnou existenci sochy je nebezpečná především dvojice smrků vysázených pravděpodobně v 70. letech 20. století v bezprostřední blízkosti statue. Oba silně vzrostlé stromy v prvé řadě atakují sochu svými větvemi a dále představují zdroj vlhkosti i padajícího jehličí. Fundament statue přestává plnit svou funkci. Celek sochy světce i se soklovou částí je poměrně dosti nakloněn směrem dopředu, spárování kamenných prvků je dožilé. Co nejdříve je nutné provést kvalifikovaný restaurátorský zásah a v jeho rámci též odstranit příčinu pozvolné destrukce, tedy dvojici stromů a zajistit řádné usazení statue v terénu. Soše světce chybí část pravé ruky od zápěstí (zaznamenáno již v 60. letech 20. století na starém evidenčním listu nemovité kulturní památky), levá ruka je též poškozena, chybí některé prsty. Světci pravděpodobně rovněž chybí obvyklý atribut biskupské berle, kterou mohl držet ve své pravici /?/. Ďáblovi u světcových nohou chybí hlava. Na soklu chybí části profilací kamenických prvků a některé hrany. Na čelní stěně soklu jsou v dolní třetině patrné výkvěty solí.

Jak již řečeno výše, text je (naštěstí) již neaktuální. Památkový katalog odkazuje na restaurátorskou zprávu z roku 2017 (Martin Braneac, Jan Fedorčák, Pavel Kováč, Ladislav Novák, Michal Pech, Petr Podzemský, Zuzana Valentová). Svatý Prokop tak aktuálně ve zdvižené pravici drží zlacený kříž a levou rukou přidržuje řetěz, který je připnut k obojku kolem krku ďábla, na jehož zádech světec stojí.