Kostel svatých Šimona a Judy ve Štětí

Mezi Novým náměstím ve Štětí a břehem Labe stojí na Husově náměstí kostel svatých Šimona a Judy.

Z netových zdrojů:

Římskokatolický farní kostel svatého Šimona a Judy ve Štětí je pozdně barokní sakrální stavba stojící v centrální části města. Od roku 1964 je kostel společně s farou chráněn jako kulturní památka.

Spisovatel Friedrich Bernau se prvně zmiňuje, že tento farní kostel existoval již v roce 1300, tedy v době nejstaršího osídlení v oblasti. Průkazné listiny však pochází až z roku 1352, kdy je uveden ve vizitačním protokolu českých farností. Přestože byl kostel vystaven nejspíše na umělém pahorku, byl často ohrožován různými živelními pohromami, proto není známá původní podoba kostela. Údajně vyhořel v první polovině 15. století a byl rekonstruován v roce 1452 ze dřevěných trámů. V minulosti se u kostela nacházel též i hřbitov. Původní svatyně byla těžce poškozena na počátku třicetileté války v roce 1620, kdy prošlo přes město vojsko protestantů. Oprava začala v roce 1626 pod patronátem hraběte Viléma Slavaty, zástavního držitele mělnického panství. Tento kostel byl dosti menší proti původnímu, jehož základy byly nalezeny při opravách po povodních v roce 2002. Největší katastrofa postihla kostel v roce 1784 (pobořily ho plující ledy v noci z 28. na 29. března), kdy z kostela zůstala pouze opukou vyzděná věž zvonice. Ještě 22. července téhož roku byl položen základní kámen nového kostela, který byl posvěcen kněžnou z Lobkowicz, Marií Ludmilou Czerninovou. Rekonstrukce kostela trvala rok a v roce 1785 byl postaven v barokním stylu, který byl zachován do současné podoby. V roce 1930 byl restaurován architektem Jaroslavem Majorem a střecha z taškové krytiny byla opravena v letech 1998-2000. Po dokončení velkých oprav v roce 2002 uvnitř i vně kostela, byl po pár dnech opětovně zaplaven řekou do výšky 1,6 metru nad úrovní podlahy. Vahou vody se podlaha propadla do hloubky až 4 metrů a kostel se musel znovu opravovat.

Jedná se o podélnou stavbu s odsazeným presbytářem s oblým závěrem. V ose průčelí se nachází vyšší čtyřboká věž. Okna jsou sklenuta segmentem.

V presbytáři je placková klenba. Strop v lodi je plochý. Na stropě lodi jsou freskové malby hudoucích andílků, Nejsvětější Trojice a skupiny světců. Na klenbě presbytáře je freska Nejsvětější Svátosti. V nice závěru se nachází fresková malovaná oltářní architektura se sochami a obrazem. V zaoblených rozích lodi před triumfálním obloukem jsou další dva malé freskové oltáře. Fresky jsou iluzívní, vesměs současné se stavbou kostela a jsou dílem Josefa Kramolína. Oltáře přemaloval ve 20. století P. Major.

Část vnitřní výbavy kostela pochází z rušených pražských kostelů. Hlavní oltář, který je rokokový, pochází ze 2. poloviny 18. století a je mramorový. Byl zakoupen z kostela Sv. Václava na Malostranském náměstí a vytvořil jej pražský kameník a mramorář Lauermann. Oltář je zasvěcen svatým Šimonu a Judovi Tadeáši. Jsou na něm sochy andílků se svícny a dalšími anděly na rokajových křídlech. Na levém bočním epištolním oltáři je obraz Kázání sv. Jana Křtitele s českou signaturou Augusta Bubáka z Bělé pod Bezdězem a letopočtem 1842. Od téhož malíře je údajně i obraz na evangelní straně druhém bočním oltáři, který je zasvěcen Panně Marii, a oba závěsné obrazy na stěnách lodi. Vlevo je klasicistní obraz Kázání Krista-dítěte a vpravo Kristus s apoštoly na Olivetské hoře, který je s letopočtem 1845. Na jižní boku ve výklenku je dřevěný trojdílný oltář ze 16. století s reliéfními polychromovanými řezbami podle rytin Albrechta Dürera. Uprostřed se nachází Snímání z kříže, na levém křídle je Stvoření Evy a na pravém křídle Křest Kristův. Dole je menší reliéf Poslední večeře. Oltář byl přenesen z kapličky u papírny. Kazatelna je ze 2. poloviny 18. století. Je pozdně barokní, dřevěná, čtyřboká s bílozlatými rokaji. Křtitelnice je z 1. poloviny 18. století. Je barokní, kamenná s reliéfními akanty a mušlovitou nádrží. Varhany pocházejí z roku 1792. Jsou trojdílné. Mají zlacené a stříbrné rokaje. Lavice jsou barokní, dřevěné, bohatě řezané a pocházejí z období kolem roku 1730. Byly do Štětí přeneseny z kostela sv. Františka u Anežského kláštera. V zasklené skříňce (svatyňce) u triumfálního oblouku je pozdně barokní soška Madony s Jezulátkem. Pochází ze 2. poloviny 18. století.

Původně v kostele byly 4 zvony. Největší z nich Jesus Christus Salvátor vážící 1,02 tuny s velkým českým nápisem, že byl pořízen k založení chrámu do města Štětí hrabětem Slavatou. Tři z nich byly za 2. světové války zrekvírovány. Zvon Salvátor byl však po válce vykoupen a usazen zpět na své místo. V kostele jsou tak dodnes 2 zvony.

Památkový katalog odkazuje na restaurátorské zprávy 2000 (Archa ze Štětí, Lenka Helfertová a Markéta Pavlíková), 2003 (lavice v kostele, Filip Novotný a František Krutský)

Původní evidenční list památky:

Orientovaný, jednolodní obdélný, s odsazeným segmentově zakončeným kněžištěm, hranolovou věží, prorůstající tělem stavby při západním průčelí, zděný a omítaný. Stěny rozčleněny lisenovými rámy, nároží okosena. Nároží věže s omítkovou bosáží. Segmentově zaklenuto, rozměrná okna v ostění s lištou, u věže zaklenutá půlkruhově.

Valbová střecha s taškami. Na věži stanovitá střecha s lucernou a masivní špicí, plechová krytina.

Loď plochostropá s fabiony, kněžiště s českou klenbou a konchou – zde stěny s jonskými pilastry, V západní části kruchta podklenuta pruskou klenbou. V lodi nástropní malby: Glorifikace Nejsvětější Trojice, světců a Nejsvětější Svátosti (J. Kramolín). Před západním průčelím dvě sochy Jana Nepomuckého.

Zvláštní, že nikde není zmíněn sanktusník nebo sluneční hodiny na jižní stěně kostela.

Znak farnosti na fasádě: V modrém štítě je umístěna zlatá věž bez oken a zavřenou bránou, znázorňující panenství Bohorodičky Marie. Věž s třemi stínkami završuje červená střecha s křížem. Napříč věži leží šikmo černá suková větev pánů Berků z Dubé, připomínající jak někdejší vrchnost, tak kyj sv. Judy Tadeáše, pokosem pak stříbrná pila, atribut sv. Šimona Kananejského, kteří patřili mezi dvanáct apoštolů Ježíše Krista.