weby pro nejsevernější čechy

Socha svatého Vojtěcha v ulici Sokolský Vrch v Benešově nad Ploučnicí

Článek je součástí seriálu Sochy, skulptury, statue, reliéfy, památníky

Za plotem na zahradě v ulici Sokolský Vrch v Benešově nad Ploučnicí v prudkém svahu stojí socha svatého Vojtěcha.

Socha je kulturní památkou:

Pískovcová plastika sv. Vojtěcha (Adalbertus) zhruba z poloviny 18. století v životní velikosti stojí poblíž plotu v zahradě domu čp. 243. Zahrada je na jižní a východní straně zatáčející se ulice Sokolský vrch. Socha stojí v západní části zahrady a je obrácena k severu do ulice Sokolský vrch. Socha je osazena na hranolovém podstavci ozdobeném zrcadly a římsou. Hranolový sokl má širší, třikrát odstupňovaný podstavec. Následuje vlastní sokl, na přední straně s vystupujícím obdélným nápisovým polem. Z německého nápisu je dnes čitelné již pouze „ADALBERT…/BITTE FÜR UNS DA…/MIT WIR….“ Po obou stranách přední stěny soklu jsou umístěny dvě voluty. Sokl je ukončen mohutnou profilovanou, dosti přesahující římsou.

Světec stojí na naznačeném nízkém terénu, v kontrapostu levé nohy. Jeho tělo směřuje doleva a hlava doprava. Sv. Vojtěch je oblečen v rozevlátý oděv. Dolní šat má na levé straně tři výrazné, velmi hluboké záhyby, svrchní šat zdobí na dolním okraji lem s klikatkou. Oděv je přepásaný, opasek je čitelný pouze na levé straně. Světec má dále pláštěnku, splývající přes ruce. Pravou ruku má zdviženou k nebesům, levá ruka je mírně upažená (dnes zůstal pouze palec, ostatní prsty – také biskupská berla – chybí). Zdvižená a lehce doprava natočená hlava hledí k nebesům. Sv. Vojtěch má dlouhý vlnitý plnovous a polodlouhé vlasy, na hlavě má nasazenu biskupskou mitru. Zadní strana sochy je řešena značně schematicky ( je téměř plochá).

V památkovém katalogu sice není žádný záznam, ale na první pohled je jasné, že socha prošla důkladným restaurováním. Vrátily se prsty i zlacená berla, a hlavně byl obnoven nápis: Hl. Adalbert / bitte für uns da / mit wir unfern / Lauf glücklich vol / lenden und die Hro / ne der Oerechtig / keit erlangen / 1859 (za přepis neručím, nejsem němčinář).

O soše na regionálním webu ->:

Na podstavci sochy je německý nápis: „Svatý Vojtěchu oroduj za nás, abychom šťastně dokončili naši cestu a dosáhli koruny vznešenosti“. Pod nápisem je vytesán letopočet 1859 a ještě pod ním nápis „Renovováno v roce 1915“. Socha je provedena v biskupském ornátu (rouchu) s biskupskou holí. Je provedena v životní velikosti a opracování je provedeno velice jemně. Pochází pravděpodobně z dílny markvartického mistra W. Fügnera. Kdy pomník vznikl, není přesně známo. Dochovala se však zpráva z roku 1859, kdy se u příležitosti renovace píše o sto let starém pomníku. Tedy rok 1759. V zápise farního úřadu v Benešově nad Ploučnicí z roku 1853 se o této památce píše jen velmi stručně: „Starý pomník sv. Vojtěcha provedený z kamene, v dobrém stavu, postaven v dobré myšlence na předměstí Benešova u cesty do Heřmanova, o stav se stará město“. Podepsán páter Jan Nepomuk Willomitzer, který velmi podrobně popisoval vše, co souviselo s církevním životem. Tady nám však zanechal jen velmi stručnou zmínku. Pomník byl vybudován na pěší cestě z Benešova do Heřmanova.  Cesta byla v té době zarostlá velkými keři a okraj cesty byl až do výstavby železnice lemován mohutnými balvany.

A jaký byl důvod ke stavbě tohoto pomníku? Jeden pomocník z benešovské papírny (stála na dvoře Benaru 01 – budova nákupu), který bydlel za Ploučnicí, se za velké bouře vracel domů. Náhle jej však zasáhl blesk a zároveň s ním vichr smýkl na okraj skály. Papírenský pomocník, který očekával svou poslední hodinku, se začal modlit ke svému jmenovci svatému Vojtěchovi. V tom opět ucítil pevnou půdu pod nohama a jako když utne, bouře skončila. Úkaz, jaký se hned tak nestane. Majitel papírny Ossendorf byl hluboce nábožensky založený člověk. Svého pomocníka nabádal, aby z vděčnosti za svou záchranu postavil kříž. To však benešovským nestačilo, a tak uspořádali sbírku na stavbu pomníku. Jak již bylo řečeno, datum postavení pomníku neznáme. Je však jisté, že pomník stál na Sokolském vrchu daleko dříve než první dům č.p. 246 (původně 111), který si zde v roce 1792 postavil benešovský občan Fieber. Pomník dnes stojí již na svém třetím místě. Na původním místě se začal drolit okraj skály a později i sesouvat, a tak byl sv. Vojtěch přestěhován na místo dnešní vyhlídky. Tam mu však zanedlouho začaly překážet stromy, které byly kolem pomníku vysázeny, a tak byl přestěhován na své dnešní místo.

Tagy