Socha svatého Jana Nepomuckého u polní cesty severně od Čížkovic

U polní cesty, která vede ze silnice Na Svobodě severně od Čížkovic směrem ke zdejšímu židovskému hřbitovu, stávala socha svatého Jana Nepomuckého.

Dnes je tu k vidění jen sokl, některými mylně považovaný za zbytek kříže – jde však o podstavec sochy, kterou jakýsi nenechavec „přemístil“:

Hodnotná barokní socha světce z roku 1746 byla odcizena. Na místě tak zůstala pouze soklová architektura.

Jedná se o kulturní památku:

Dle datace na dříku podstavce pochází dílo z r. 1749, vysvěcené bylo patrně 22. května. Socha je zanesena v indikační skice stabilního katastru z r. 1843 a následujících. Jde o obvyklou univerzální schematickou značku, křížek na podstavci. V císařském povinném otisku chybí.

Památka byla restaurována v r. 1979 akad. soch. Miladou Kodadovou. Někdy mezi léty 2006-2014 byla socha zřejmě odcizena, je nezvěstná, na místě zůstala pouze soklová architektura.

Již částečně neplatný popis z Památkového katalogu:

Dílo je umístěné v horní severní části Čížkovic nad silnicí I/15, v lokalitě Na Svobodě. Přímé okolí tvoří mírně stoupající travnatý terén při polní cestě k židovskému hřbitovu a do Radostic. Čelní strana památky je obrácena k cestě, k jihovýchodu.

Celek tvoří plně rozvinutý podstavec dělený na soklovou část, dřík s reliéfem a římsovou hlavici. Na hlavici dosedá bohatě členěný plintus sochy. Na něm stávala vlastní figura světce, dnes odcizená. Dílo je zhotovené z pískovce. Trn, který původně spojoval podstavec se sochou, je kovový. Světec měl okolo hlavy kovovou zlacenou obruč svatozáře.

Před přední stranou sochy se nachází kamenný stupeň (dnes rozlomený na dvě části) ve funkci klekátka. Vlastní podstavec má dosti vysokou a širokou soklovou část. Na její přední straně je obdélné pole, ohraničené vyrytou linkou. V poli se nachází německý dedikační nápis, tvořený čtyřmi řádky.

DEN HEILIGEN IOHANNI GERECHTEN / BLVT ZIEIGEN CHRISTI ZVR EHR / STELLET WENCESLAVS WALLENTA / DIESEN IBILTNVS HEER (text obsahuje vyššími písmeny vyznačený chronogram)

Soklová část se v horní přechodové partii konvex-konkávně zužuje, ustupující profilaci ukončuje oblá římsa, oddělující dřík. Ten je dole mírně širší, přechod je zaoblený. Na přední stěně dříku se nachází reliéf Piety a pod ním, v širší části dříku, český nápis s vročením.

LETA PANE 1749 DNE ZZ MAJ[E]

Reliéf je umístěný v obdélném poli hrubého povrchu, nahoře s dovnitř vykrojenými rohy. Horní část reliéfu pole přesahuje (částí hlavy světice). Marie, držící na klíně mrtvého Krista, sedí na plintu oblého tvaru. Oblečena je do dlouhých šatů s dlouhým rukávem, krk má zavinutý do roušky. Mariiny nohy, pokrčené v kolenou, jsou od sebe oddálené. Její pravá paže je zakryta Kristovým tělem, ruka přidržuje Syna za pravé rameno. Levá Mariina paže je ohnutá v lokti před tělem, ruka s nataženými prsty spočívá na Kristově těle v partii beder (prostředníček a prsteníček jsou u sebe, ostatní prsty oddálené). Mariinu hlavu, nakloněnou k pravému rameni, kryje rouška, halící i paže. Oči hledí na Krista, ústa jsou zavřená. Kolem hlavy je vyrytá paprsčitá svatozář. Kristovo nahé tělo, ležící na matčině klíně, je uprostřed vlastní vahou prohnuté. Hlava směřuje doleva (z hlediska pozorovatele), nohy, ohnuté v kolenou, visí podél Mariiny levé nohy – chodidla směřují vodorovně, nikoliv k zemi. Bedra kryje rouška. Levá Kristova paže volně leží podél těla, pravá pak téměř natažená visí kolmo dolů. Hlava je ve vodorovné pozici, vlasy jsou pouze naznačené. V horní části dřík obepíná prstenec, nad hlavou Panny Marie půlkruhově zvýšený, přechází na boční stěny, vzadu chybí. Boky dříku jsou zdobené rovněž hrubými poli, dole uprostřed půlkruhově vzedmutými.

Pod římsovou hlavicí je na bocích svěšen plastický motiv čabraky s třemi kanelurami. Čabraka má dole po stranách volutovité zakončení, uprostřed je prodloužená a ukončená půlkruhem. Ze středu čabraky visí dolů dvojstupňový střapec. Zadní stěna dříku je prostá. Dřík ukončuje vysoká profilovaná přesahující římsová hlavice, na přední straně uprostřed vyvýšená do segmentového oblouku. Na podstavec je posazen mírně se zužující, bohatě profilovaný volutový plintus, na němž bývala umístěna vlastní socha světce.

Dřík plintu je na přední stěně dole po stranách zavinutý do volut, v jejich linii jsou vzduté i boční stěny a stěna zadní. Horní okraj přední stěny dříku plintu je hladký, ve středu horní části směrem dolů půlkruhovitě rozšířený, zbývající plocha stěny má hrubý povrch. Pod horním půlkruhem je zavěšen reliéfní motiv širokého střapce. Dřík plintu sochy ukončuje přesahující římsa. Z plintu ční kovový čep, který původně spojoval architekturu podstavce s vlastní, dnes odcizenou sochou.

Socha byla dle stavu v listopadu 2005 popsána následovně:

Sv. Jan Nepomucký stojí čelně s odlehčenou pravou nohou na deskovitém podstavci. Oblečený je do kanovnického roucha. Klerika je na přední straně členěná do svislých (uprostřed) a diagonálních záhybů, pod jejím dolním okrajem jsou vidět přední části obou bot. Rocheta, rozevlátá nad světcovým levým kolenem, má na dolním okraji ozdobný cípkatý lem. Oděv doplňuje kožešinová pláštěnka, kryjící obě paže a dole opatřená střapečky. Na zadní straně je šat členěný do pravidelných svislých záhybů, na klerice jsou záhyby velmi mělké. Sv. Jan Nepomucký má paže ohnuté v lokti, levá vede podél těla, pravá pak před tělo. Obě ruce přidržují krucifix, umístěný zhruba v úrovni světcova pasu a směrem k jeho pravé ruce se mírně diagonálně zvedající. Levá ruka drží dolní konec kříže, pravá pak jeho část pod křížením břeven (palec je oddálený od ostatních prstů). Janova hlava – stejně jako horní část jeho těla – je nakloněná na levou stranu (z hlediska pozorovatele). Světec má krátký plnovous, vlnité vlasy, na hlavě biret. Hlavu akcentuje svatozář ve formě zlacené obruče se zlacenými pěticípými hvězdami (pouze čtyři, střední chybí).

Na soklu je k vidění ještě několik dalších vyrytých „nápisů“, u nichž je těžké určit, zda nejde o dílo současných nenechavců. Jinak je sokl v bídném stavu – povrchové vrstvy se loupou, velké plochy jsou plné škrábanců, mechu a lišejníků.