Socha svatého Antonína Paduánského u rybníka v Dlažkovické ulici v Třebenicích

V parčíku u rybníka v Dlažkovické ulici v Třebenicích stojí socha svatého Antonína Paduánského.

Socha je kulturní památkou:

Na soklu je letopočet, datující sochu poněkud lidového pojetí do roku 1777. Zobrazuje světce v mnišském rouchu s cingulem, jehož konec sahá až k zemi. Pravou rukou přidržuje sedícího nahého Ježíška, který k němu vztahuje pravou ruku.

Drobný kultovní objekt je zanesen v mapách stabilního katastru, a to jak v císařském otisku z r. 1843, tak i v indikační skice z let následujících. Jde o obvyklou univerzální schematickou značku, křížek na podstavci, poblíž domu č. p. 217.

V rámci restaurování v r. 2010 došlo k posunutí sochy z původní lokace cca 25 m severovýchodně na lépe vyhovující místo, kde se dílo uplatňuje ze všech pohledů.

Dílo je umístěné v odstupu při Dlažkovické ulici v rovinné travnaté ploše obklopené vzrostlými stromy. Parková úprava okolí navazuje na plochu rybníka níže za sochou. Sv. Antonín Paduánský se obrací čelem k západu, do ulice vymezené protilehlou řadou domů, k č. p. 195.

Památka je tvořena profilovaným hranolovým podstavcem osazeným na novém zvýšeném fundamentu a vlastní sochou světce, který drží v náručí dítě. Je zhotovena z pískovce. Skulptura je doplněna kovovým zlaceným atributem lilie a dvěma svatozářemi.

Architektura podstavce má nově betonový základ zapuštěný do nezámrzné hloubky, zakončený novým kamenným úzkým stupněm. Na něj je osazen původní podstavec. Jeho spodní soklová partie, dříve polozapuštěná v terénu, se nyní pohledově uplatňuje celá. Je na všech čtyřech stranách zdobena zrcadlovým vrypem s obloukově projmutými rohy. Soklová část přechází ustupující profilací na hranolový dřík čtvercového průřezu. Ten má okosená nároží s výběhy. Jeho strany jsou zdobeny vrypem vymezenými zrcadly, jejichž spodní a horní linie jsou odsazeným obloukem vzedmuty. Čelní zrcadlo je doplněno českým minuskulním nápisem s vročením. Dřík završuje římsová hlavice. Na drobném prostém dvoustupňovém plintu stojí vlastní figura v mírně podživotní velikosti (výška 1,4 m). Jde o sochu sv. Antonína Paduánského v tradičním ztvárnění. Světec je oděn do františkánského roucha s kapucí, přepásán je šňůrou zv. cingulum, jejíž konec vpředu splývá až k nohám. V pravé ruce drží v náruči knihu, na níž sedí malý Ježíš, v levé, spuštěné podél těla, přidržuje svůj atribut – lilii. Dítě vztahuje k límci světce pravou ruku, ten se k jeho hlavičce nepatrně sklání. Dítě je nahé, jen rouškou překryté. Světec má tvář bez vousů, jeho hlavu zdobí kruhová lysina tzv. tonsura.

Jde o velice kvalitní ukázku barokní lidové skulptury, jejíž anatomie je zvládnuta na poměrně dobré úrovni, což svědčí o značné dovednosti a umu lidového sochaře; socha je v regionu svou typologií a zasvěcením ojedinělá.

Na čelní straně dříku podstavce je nápis: „Orodug / za nas s. / Antonine / Anno 1777 “

V roce 2010 proběhlo restaurování sochy (restaurátor: Libor Pisklák, průzkumník: Petr Kuneš).